4 VSPH 1848/2016-B-70
MSPH 76 INS 30199/2014 4 VSPH 1848/2016-B-70

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10, Vršovická 1429/68, adresa pro doručení: Praha 8, Hořínecká 1010/6, o odvolání dlužníka a přihlášeného věřitele Jakuba Kořenka, bytem Praha 6-Řepy, Vondroušova 1166/12, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č.j. MSPH 76 INS 30199/2014-B-53

takto:

I. Odvolání věřitele Jakuba Kořenka s e o d m í t á .

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č.j. MSPH 76 INS 30199/2014-B-53 se v bodech I., II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zrušil schválené oddlužení dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku). Současně uložil povinnosti insolvenční správkyni JUDr. Ing. Kristýně Fronc Chalupecké (dále jen správkyně) uvedené v bodě V. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že k návrhu dlužníka povolil řešení jeho úpadku oddlužením a usnesením ze dne 23.4.2015 (B-13) schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud I. stupně konstatoval, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 15 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1,295.280,-Kč, které byly zjištěny ve výši 712.929,58 Kč a dosud jsou nezjištěné ve výši 536.274,-Kč. Soud I. stupně vyhověl důvodné žádosti dlužníka o nižší splátky ve výši 8.000,-Kč (A-1) za situace, kdy dlužník měl měsíční příjmy ve výši 20.000,-Kč čistého a spolu s darem od jeho matky ve výši 8.000,-Kč by byl měsíčními platbami ve výši 16.000,-Kč schopen za 5 let trvání splátkového kalendáře uspokojit zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů v míře vyšší než 50 %. Již v červnu 2015 však dárce odstoupil od darovací smlouvy a dlužník byl dle sdělení isir.justi ce.cz správkyně odsouzen za přečin podvodu majetkového charakteru. Dlužník však v listopadu 2015 ujistil soud, že v novém zaměstnání bude mít dostatečný příjem k placení pravidelné měsíční splátky ve výši 8.000,-Kč. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že podle zpráv správkyně dlužník dlouhodobě neplní své povinnosti, když ze zprávy ze dne 22.4.2016 (B-46) vyplývá, že dlužník za 11 měsíců schváleného oddlužení splatil pouze 2,65 % výše pohledávek věřitelů.

Na jednání konaném dne 30.5.2016 správkyně uvedla, že dlužník velmi často střídá zaměstnání, která sám ve zkušební době ukončuje, přičemž si nehledá jakoukoli práci, která by mu umožnila plnit své povinnosti vůči věřitelům, ale práci si vybírá. Dlužník na tomto jednání uvedl, že důvodem neplacení splátek je ztráta zaměstnání, ale od 1.6.2016 má nastoupit do nového pracovního poměru k zaměstnavateli OSOBNÍ AUTODOPRAVA, Jan Dvořáček, kde bude jeho měsíční příjem činit 10.000,-Kč. Dále dlužník prohlásil, že má vyšší ambice, že pohrdá prací v obchodě, a proto se snaží najít zaměstnání, z něhož by plynoucí příjem pokryl náklady insolvenčního řízení i jeho životní náklady. S ohledem na skutečnost, že mu matka přestala dávat dar, požádal soud I. stupně, aby mohl od června 2016 měsíčně splácet jen 8.000,-Kč s tím, že stávající dluh na splátkách a na odměně správkyně, který činí do května 2016 včetně částku 42.000,-Kč, zaplatí do konce srpna 2016, s tím, že do skončení oddlužení by tak splatil svým věřitelům 32 % hodnoty jejich pohledávek. Soud I. stupně jeho žádosti vyhověl usnesením ze dne 30.5.2016 (B-49). Dlužník svým podpisem protokolu stvrdil, že pokud nebude platit měsíční splátky ve výši 8.000,-Kč a do konce srpna 2016 neuhradí dluh ve výši 42.000,-Kč, soud I. stupně bez dalšího zruší jeho oddlužení a prohlásí konkurs na jeho majetek.

Podáním ze dne 20.6.2016 (B-50) sdělil zaměstnavatel dlužníka, že dohoda o provedení práce byla ke dni 12.6.2016 vypovězena. Správkyně ve zprávě ze dne 1.9.2016 (B-52) uvedla, že dlužník v období červen až srpen 2016 hradil měsíční splátku, avšak dluh ve výši 42.000,-Kč neuhradil. Soud I. stupně proto s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010 uzavřel, že dlužník dlouhodobě neplní své povinnosti a ani po slyšení soudu dne 30.5.2016 se situace podstatně nezměnila, když dlužník nemá o práci zájem a odmítá si najít jakékoli zaměstnání, aby mohl plnit své povinnosti v oddlužení. Soud I. stupně tedy shledal shodně se správkyní, že dlužník přistupuje k plnění oddlužení lehkomyslně a nedbale, své povinnosti neplní a není záruka, že by byl schopen uspokojit věřitele alespoň do výše 30 % hodnoty jejich pohledávek. Proto postupoval podle § 418 odst. 1 písm. a), b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), oddlužení zrušil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Jen proti bodům I., II. výroku usnesení se včas odvolal dlužník a přihlášený věřitel Jakub Kořenek (dále jen věřitel).

Dlužník v odvolání namítal (B-54), že svou povinnost hradit 8.000,-Kč měsíčně plnil, avšak dne 22.6.2015 jeho matka odstoupila od darovací smlouvy z důvodu rodinného zvratu a osobních problémů, kvůli kterým již není s matkou v kontaktu. Dlužník byl poté nucen vzdát své brigády a měl tak pouze nepravidelný příjem ve výši 10.000,-Kč. Dlužník se snažil různými výpomocemi obstarávat si peníze, avšak mu vznikl nedoplatek na studiu, v jehož důsledku nemůže ve studiu na střední škole pokračovat. Vysvětloval, že se snažil získat příjem, který by mu umožnil zajistit nutné věci pro život a zároveň hradit povinné splátky správkyni, avšak jeho snaha byla neúspěšná, neboť má pouze základní vzdělání, je podmíněně odsouzen a zadlužen. Dále uvedl, že s neplněním daru nemá nic společného a nemůže nikoho nutit, aby platil jeho závazky. Za pomoci přátel však dokáže platit snížené splátky ve výši 8.000,-Kč. Prohlášením konkursu věřitelé nezískají žádné peníze, neboť dlužník nemá žádný majetek, naopak dlužníku zamezí návrat do normálního života. Nesouhlasil s tím, že by dlouhodobě neplnil své povinnosti, a podotkl, že poslední dobou platí řádně, uhradil již 84.356,-Kč k rukám správkyně a postupem času uhradí i dlužnou část a do konce řízení i více než 30 % jeho závazků, navíc dlužník získal od poloviny září nové zaměstnání.

Věřitel v odvolání uvedl (B-60), že dlužník není schopen dostát svým závazkům jinou formou, než prostřednictvím splátkového kalendáře, a proto požadoval, aby dlužník zůstal v režimu oddlužení i nadále, čímž bude zajištěna možnost uspokojení pohledávek věřitelů.

Na výzvu odvolacího soudu ze dne 7.10.2016 (B-62), jež mu byla doručena dne 19.10.2016, aby se dlužník vyjádřil k tomu, zda souhlasí s tím, aby o jeho odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí, a aby předložil veškeré listiny (např. kvitanci, darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu s úředně ověřenými podpisy apod.), z nichž bude patrné, že jednorázově doplatil částku 42.000,-Kč na dlužných platbách pro nezajištěné věřitele, nebo že je schopen od října 2016 navýšit své příjmy tak, aby výše jeho měsíčních splátek na oddlužení činila nejméně 16.000,-Kč, reagoval dlužník podáním ze dne 11.10.2016 (B-64), v němž uvedl, že jeho dluh vznikl neplacením dlužných splátek, neboť v té době přišel o zaměstnání, že v žádném zaměstnání nedostane tak vysokou mzdu a že i při plnění ponížené splátky uhradí více než 30 % svých závazků. Dlužník konstatoval, že soudem nařízenou povinnost k platbám za červen až srpen 2016 splnil, získal nové zaměstnání a bude schopen hradit částku 8.000,-Kč. V současné době splátky neplatí, neboť mu dle údajného sdělení soudu I. stupně zanikla prohlášením konkursu jeho povinnost k platbě splátek, avšak je schopen v řádném plnění splátkového kalendáře pokračovat. Dlužník sdělil, že na svém odvolání ze dne 19.9.2016 trvá, avšak k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání, se dlužník nevyjádřil.

Správkyně ve vyjádření k odvolání dlužníka (B-63) souhlasila s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání a uvedla, že poslední splátka byla u dlužníka provedena dne 26.8.2016, neboť dlužník nemá vedle příjmu z darovací smlouvy žádný postižitelný příjem a dle správkyně dlužník nyní nevykonává žádnou pracovní činnost. Za dobu schváleného oddlužení došlo k uspokojení nezajištěných věřitelů jen v rozsahu 5,85 % z celkové výše všech nezajištěných pohledávek.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je věřitel osobou oprávněnou k podání odvolání, a shledal, že tomu tak není.

Podle § 418 odst. 5 IZ proti rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž zruší schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4, jimiž jsou dlužník, insolvenční správce, věřitelský výbor a věřitel, který zrušení oddlužení navrhl.

V daném případě však věřitel není členem věřitelského orgánu, ani věřitelem, jenž by zrušení oddlužení dlužníka navrhl, a proto není v souladu s § 418 odst. 5 IZ osobou oprávněnou k podání odvolání proti napadenému usnesení. Aktivní věcná legitimace k podání odvolání věřiteli nepřísluší z toho důvodu, že napadeným usnesením není nijak zasaženo do jeho subjektivního práva. Prohlášením konkursu na majetek dlužníka se právní postavení věřitele nemění, neboť i v případě konkursu se postižitelný příjem dlužníka rozdělí mezi jeho věřitele. Naopak pro věřitele je z hlediska uspokojení jeho pohledávky řešení úpadku dlužníka konkursem výhodnější, neboť v rámci konkursu nemůže být dlužníkovi přiznáno osvobození od placení svých závazků, a tedy i po skončení konkursu zůstane věřiteli jeho neuhrazená část pohledávky zachována a nestane se pouze naturální obligací, jak by tomu bylo v případě, že by byl dlužník na závěr svého oddlužení od zbytku svých pohledávek osvobozen.

Odvolací soud proto postupoval podle § 218 písm. b) o.s.ř. a odvolání věřitele odmítl, neboť bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou (bod I. výroku).

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ za použití § 101 odst. 4 o.s.ř.), k odvolání dlužníka přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5).

Ze spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodných skutečností, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, tedy především to, že dlužník řádně neplní schválené oddlužení. Z podání ze dne 22.6.2015 (B-23) vyplynulo, že Taťána Králová, matka dlužníka, odstoupila od darovací smlouvy uzavřené s dlužníkem z důvodu tíživé rodinné a osobní situace s tím, že na základě darovací smlouvy dlužníkovi neposkytla žádné finanční prostředky. Z trestního příkazu ze dne 11.12.2014 (B-27) je patrné, že dlužník byl po schválení oddlužení pravomocně shledán vinným ze spáchání přečinu podvodu. Ze zpráv správkyně (B-29, B-37, B-40, B-42, B-43, B-46, B-52 a B-63) je patrné, že dlužník hradil splátky nepravidelně, opožděně a s výpadky, později již správkyni nezasílal žádné plnění. Ze sdělení dlužníka (B-31, B-38, B-39 a B-51) vyplynulo, že měnil často zaměstnání, která byla následně ukončována ze strany dlužníka, splátky hradil buď opožděně, případně vůbec z důvodu nedostatečné výše jeho příjmů.

Dlužník tedy ihned po schválení svého oddlužení ztratil jeden zdroj svých příjmů, s nímž bylo při schvalování jeho oddlužení kalkulováno, a to plnění poskytované jeho matkou na základě darovací smlouvy, když matka dlužníka na jeho splátkový kalendář neposkytla žádné plnění. Dlužník sám v průběhu schváleného oddlužení často měnil zaměstnání, která byla založena jen na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a která dlužníkovi nezaručovala dostatečný příjem umožňující plnit schválený splátkový kalendář. V důsledku toho dlužník posílal správkyni splátky nepravidelně a opožděně a vznikl mu dluh na splátkovém kalendáři dlužníka ve výši 42.000,-Kč. Dlužník, ačkoliv se zavázal tento dluh uhradit do konce měsíce srpna 2016, ani tuto povinnost dosud nesplnil. Ke svému poslednímu podání ze dne 11.10.2016 (B-64) dlužník připojil jen další (novou) dohodu o provedení práce ze dne 10.10.2016 (uzavřenou v rozsahu 300 hodin administrativních prací do konce roku 2016), na jejímž základě by měl obdržet odměnu 11.500,-Kč (hrubého). Tento příjem však rovněž s ohledem na nezabavitelnou část mzdy dlužníka není dostatečným ani k plnění snížené měsíční splátky ve výši 8.000,-Kč pro nezajištěné věřitele, natož na doplacení dluhu ve výši 42.000,-Kč. Důvody, pro něž dlužník neplní oddlužení (že nemohl sehnat dostatečně honorovanou práci), jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bezvýznamné. Pokud si dlužník nebyl schopen v Praze a blízkém okolí obstarat dostatečný zdroj příjmů pro řádné plnění oddlužení navíc v době, kdy je míra nezaměstnanosti v ČR minimální (pod 5%), není žádného důvodu k pokračování splátkového kalendáře, jenž dlužník řádně neplní od jeho počátku. Dlužník ani přes výzvu odvolacího soudu nepředložil nic, z čeho by bylo lze spolehlivě usuzovat, že překonal výpadek v plnění splátkového kalendáře tím, že by doplatil schodek v jeho plnění a obnovil pravidelné měsíční splátky v potřebné výši. Třeba připomenout, že splátkový kalendář trvá jen 5 let a tuto lhůtu nelze překročit. Navíc z poslední zprávy správkyně (B-63) vyplývá, že dlužník za dobu trvání splátkového kalendáře (květen 2015 až říjen 2016) uhradil pouze 5,85 % z celkové výše všech nezajištěných pohledávek.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení nejen povolit nebo schválit, ale ve schváleném oddlužení nelze ani pokračovat.

Proto odvolací soud neshledal důvodným odvolání dlužníka, v němž toliko vyjadřuje své subjektivní přesvědčení, že bude schopen uhradit alespoň 30 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Dosavadní průběh řízení, v němž dlužník po celou dobu schváleného splátkového kalendáře řádně neplní své povinnosti, často mění zaměstnání, byl pravomocně odsouzen za majetkovou trestnou činnost, nesvědčí o odpovědném přístupu dlužníka a neposkytuje záruku, že by byl schopen nakonec alespoň 30 % hodnoty zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů uhradit. Avšak již samotné podstatné neplnění povinností podle schváleného splátkového kalendáře je dostatečným důvodem pro zrušení dlužníkova oddlužení.

Odvolací soud proto usnesení v napadených bodech I., II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil (bod II. výroku).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 9. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková