4 VSPH 1836/2015-B-48
KSPH 37 INS 6029/2010 4 VSPH 1836/2015-B-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Velký Osek, Dukelských hrdinů 638, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2015, č.j. KSPH 37 INS 6029/2010-B-35,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2015, č.j. KSPH 37 INS

6029/2010-B-35, se v bodech I., II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zrušil oddlužení dlužníka Františka anonymizovano (dále též dlužník; bod I. výroku) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele k event. uplatnění náhrad škod specifikovaných v bodě IV. výroku a insolvenčnímu správci Záveská a spol., v.o.s. (dále jen správce) uložil povinnosti uvedené v bodě V. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.1.2011 (B-7) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, že mu správce dne 22.7.2013 (B-20) sdělil, že dlužník před ním zatajil mimořádný příjem ve výši 23.343,-Kč (šlo o přeplatek na dani z příjmu fyzických osob), který spotřeboval, a že se dlužník následně zavázal, že dlužnou částku do majetkové podstaty doplatí ve splátkách ve výši 1.000,-Kč měsíčně počínaje zářím 2013. Podáním ze dne 18.3.2015 (B-28) správce sdělil, že dlužník uvedenou dohodu neplní a dosud uhradil pouze šest splátek. Podáním ze dne 1.6.2015 informovalo soud

Město Kolín jako pronajímatel bytu, ve kterém dlužník bydlel od 1.2.2007 do 30.11.2012, že za dlužníkem eviduje pohledávku ve výši 20.248,-Kč z titulu neuhrazených plateb za užívání bytu za období po schválení oddlužení. Dlužník se přes výzvu soudu k podání Města Kolín nevyjádřil. K výzvě soudu I. stupně ze dne 13.8.2015 (B-33) správce sdělil, že splátkovým kalendářem jsou uspokojovány nezajištěné pohledávky v celkové výši 519.739,40 Kč, přičemž dosud byla nezajištěným věřitelům zaplacena částka 156.249,-Kč (30,06 %), že poslední splátka na oddlužení byla zaslána na účet majetkové podstaty v lednu 2014, že na odměně a hotových výdajích správce je evidován dluh ve výši 17.433,-Kč, že dlužník neuhradil do majetkové podstaty celý výše uvedený mimořádný příjem, neplní ani ostatní povinnosti uložené mu schváleným oddlužením a se správcem nekomunikuje od února 2014. Na jednání nařízené na den 25.8.2015 se dlužník bez omluvy nedostavil.

Soud I. stupně citoval § 314, § 315 a § 418 IZ, dle nichž věc posuzoval, se závěrem, že byly splněny podmínky pro zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když zatajil před správcem svůj mimořádný příjem a nevyplatil jej do majetkové podstaty, když nekomunikuje se soudem ani se správcem a neposkytuje jim žádnou součinnost k řádnému průběhu řízení, když po schválení oddlužení vznikl dlužníkovi peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (dluží Městu Kolín částku ve výši 20.248,-Kč za užívání bytu za rok 2012) a když v řízení dále vzniká dluh na odměně a náhradě hotových výdajů správce, jenž nyní činí 17.433,-Kč. Proto soud I. stupně schválené oddlužení zrušil a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka nepatrným konkursem.

Proti bodům I., II. výroku usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (B-36), neboť s nimi nesouhlasil. Tvrdil, že komunikuje s kanceláří správce a má ve svém e-mailu 47 odeslaných a doručených zpráv, že správce je vůči němu podjatý, že požádal Město Kolín o splátkový kalendář, neboť nemá celou dlužnou částku k dispozici, avšak město mu neodpovědělo, že nikdy netvrdil ani si nemyslel, že již nemusí plnit splátky na oddlužení, když již má zaplaceno 30 % dluhu, a že se snažil dodržovat pravidla uvedená v IZ.

Správce ve vyjádření k odvolání (B-38) vyvracel jeho vývody se závěrem, že zrušení oddlužení je naprosto v pořádku, a připomněl, že mu ode dne 14.2.2014 nedošla od dlužníka jakákoliv srážka ze mzdy nebo jiná platba. Správce souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání (B-43).

Na výzvu odvolacího soudu ze dne 13.10.2015 (B-41), jež byla dlužníkovi doručena dne 26.10.2015, aby sdělil, zda souhlasí s tím, aby o jeho odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s takovým postupem řízení souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a aby dlužník předložil veškeré listiny, z nichž bude patrné, že zcela doplatil své závazky vzniklé mu za trvání oddlužení, tedy že doplatil částku 23.343,-Kč z titulu zatajeného přeplatku na dani z příjmu, částku 20.248,-Kč z titulu plateb za užívání bytu, částku 17.433,-Kč na odměně a hotových výdajích správce a všechny dlužné splátky na oddlužení za období od února 2014 do 30.9.2015, dlužník nereagoval.

Vrchní soud v Praze proto, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5).

Ze spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodných skutečností, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, tedy především to, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když zatajil před správcem svůj mimořádný příjem a nevyplatil jej do majetkové podstaty, když nekomunikuje se soudem ani se správcem a neposkytuje jim žádnou součinnost k řádnému průběhu řízení, když po schválení oddlužení vznikl dlužníkovi nový peněžitý závazek vůči Městu Kolín ve výši 20.248,-Kč za užívání bytu za rok 2012, když dlužník dluží na odměně a náhradě hotových výdajů správce částku 17.433,-Kč a když dlužník od února 2014 neplatí ničeho na oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z výše uvedených zjištění odvolacího soudu vyplývá, že dlužník po dobu 21 měsíců neplní žádné splátky na oddlužení, že v průběhu oddlužení vznikly dlužníkovi nové splatné závazky ve výši 23.343,-Kč (zatajený a nevydaný přeplatek na dani z příjmu), ve výši 20.248,-Kč (nezaplacené platby za užívání bytu v roce 2012) a ve výši 17.433,-Kč (neuhrazená odměna a hotové výdaje správce). Závěr soudu I. stupně, že jsou dány důvody pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a), c) IZ je proto věcně správný.

Pokud jde o odvolací výhrady dlužníka spočívající toliko v obecných a nedoložených tvrzeních, že dlužník s kanceláří správce komunikuje e-mailem, že správce je vůči němu podjatý, že mu Město Kolín neodpovědělo na jeho žádost o splátkový kalendář nebo že se dlužník snažil dodržovat pravidla uvedená v IZ, jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bezvýznamná.

Protože soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, shledal odvolací soud odvolání dlužníka neopodstatněným. Proto usnesení v napadených bodech I., II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková