4 VSPH 1822/2016-B-23
KSHK 42 INS 3587/2016 4 VSPH 1822/2016-B-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Ing. Pavla anonymizovano , anonymizovano , IČO 46511474, bytem Hořice, Riegrova 1048, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. srpna 2016, č.j. KSHK 42 INS 3587/2016-B-13,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. srpna 2016, č.j. KSHK 42 INS 3587/2016-B-13 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužníka Ing. Pavla anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že k návrhu věřitele JUDr. Zdeňka Šulce (dále též navrhovatel) zahájil ve věci dlužníka insolvenční řízení, v němž usnesením ze dne 24.2.2016 (A-4) vyzval dlužníka, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a poučil jej o právu podat do 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu návrh na povolení oddlužení s tím, že později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne. Usnesení obsahující poučení o právu podat návrh na povolení oddlužení bylo spolu s insolvenčním návrhem doručeno dlužníkovi dne 4.3.2016. Dlužník poté dne 1.4.2016 doručil soudu I. stupně návrh na povolení oddlužení (A-8) a připojil požadované seznamy. Soud I. stupně dále uvedl, že pravomocným usnesením ze dne 20.4.2016 (A-15) zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Václava Sychrovského (dále jen správce), vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek za dlužníkem a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 18.7.2016. Konstatoval, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 14 věřitelů.

Dále uvedl, že při schůzi věřitelů, k níž se dostavili dva věřitelé, byl zvolen zástupcem navrhovatel. Oba přítomní věřitelé na schůzi věřitelů hlasovali pro řešení úpadku dlužníka konkursem, přičemž soud I. stupně přečetl podání věřitelky Ing. Rokytové, která rovněž nesouhlasila s oddlužením. Soud I. stupně dále konstatoval, že věřitelé P-1 (navrhovatel) a P-2 (Ing. Helena Rokytová) vyjádřili isir.justi ce.cz nesouhlas s řešením úpadku oddlužením jako nositelé pohledávek za dlužníkem v souvislosti s jeho podnikatelskou činností.

Soud I. stupně po citaci § 149 odst. 1 a § 152 věty první insolvenčního zákona (dále jen IZ) uvedl, že zákonem předpokládaná schůze věřitelů proběhla dne 18.7.2016 a všichni přítomní věřitelé souhlasili s tím, aby byl úpadek dlužníka řešen konkursem. Konstatoval, že schůze věřitelů přijala usnesení o způsobu řešení úpadku konkursem, a proto s odkazem na § 152 IZ rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal (B-14) a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí věci. V odvolání dlužník po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a citaci § 149 odst. 2 IZ namítal odvoláním napadenému rozhodnutí skutečnost, že soud I. stupně prohlásil na majetek dlužníka konkurs, aniž by předtím rozhodl o návrhu dlužníka na povolení jeho oddlužení. Dlužník dále v odvolání nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o původu jeho závazků z podnikatelské činnosti dlužníka, když uvedl, že uzavřel smlouvy o půjčce s fyzickými osobami a následně jako fyzická osoba nepodnikatel prostřednictvím makléře obchodoval na finančních trzích. Dlužník namítl, že se soud I. stupně jeho tvrzeními nezabýval, nepřihlédl k nim a ani při jednání neposkytl dlužníkovi prostor, aby se mohl vyjádřit.

K odvolání dlužníka se vyjádřil insolvenční navrhovatel JUDr. Zdeněk Šulc podáním ze dne 2.11.2016 (B-21), v němž uvedl argumenty podporující skutečnost, že dlužníkovy závazky pochází z jeho podnikatelské činnosti, přičemž právě insolvenční navrhovatel a Ing. Rokytová, jako nositelé pohledávek za dlužníkem v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, vyjádřili nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Z uvedeného důvodu navrhl, aby bylo odvolání dlužníka zamítnuto .

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/, písm. d/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle § 148 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3).

Podle § 149 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1), avšak odstavec 1 se nepoužije, jestliže dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odst. 2. písm. a/).

Podle § 389 IZ může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odst. 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat (odst. 3).

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne (§ 390 odst. 3, § 393 odst. 3 IZ), vezme na vědomí jeho zpětvzetí (§ 394 IZ) nebo jej zamítne (§ 395 IZ), rozhodne podle § 396 IZ současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že vedle konkursu lze řešit úpadek či hrozící úpadek dlužníka reorganizací či oddlužením. Tyto sanační způsoby řešení úpadku (hrozícího úpadku) mají ve vztahu ke konkursu preferenční charakter a může o nich být rozhodnuto jen na návrh-v případě oddlužení je k návrhu na jeho povolení oprávněn toliko dlužník. To znamená, že je-li návrh na povolení oddlužení podán, je insolvenční soud povinen takový návrh způsobu řešení úpadku (hrozícího úpadku) dlužníka projednat a rozhodnout o něm. Pokud soud návrh neodmítne nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí, je povinen o něm věcně rozhodnout, tj. buď tento návrh zamítne, anebo mu vyhoví (navržené oddlužení povolí-§ 397 IZ). V případě návrhu na povolení oddlužení je podle § 396 IZ rozhodnutí, jímž insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, nezbytnou podmínkou pro rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Z uvedeného plyne, že dokud insolvenční soud o návrhu na povolení oddlužení takto nerozhodne, je prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vyloučeno.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele a dlužník po poučení soudem I. stupně podal včasný návrh na povolení oddlužení na příslušném formuláři v souladu s § 390 odst. 1 a § 390 odst. 3 IZ (A-8). Soud I. stupně však nepostupoval podle § 149 odst. 2 písm. a) IZ, když poté, co usnesením ze dne 20.4.2016 (A-15) rozhodl toliko o zjištění úpadku dlužníka s tím, že o způsobu jeho řešení rozhodne v závislosti na výsledcích přezkumného jednání a listinách případně dodatečně doložených účastníky insolvenčního řízení, následně do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku nerozhodl samostatným usnesením o způsobu řešení úpadku, a tedy i o návrhu dlužníka na povolení jeho oddlužení. Na svolané schůzi věřitelů konané dne 18.7.2016 (B-12) dva přítomní věřitelé s poukazem na dlužníkovy dluhy z podnikání nesouhlasili s oddlužením dlužníka a hlasovali pro řešení jeho úpadku konkursem. Na základě toho soud I. stupně zakončil schůzi věřitelů s tím, že na majetek dlužníka bude prohlášen konkurs. O prohlášení konkursu na majetek dlužníka potom soud I. stupně rozhodl napadeným usnesením, aniž by před tím jakkoli rozhodl o dlužníkově návrhu na povolení oddlužení. Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs, ačkoli nijak nerozhodl o návrhu na povolení oddlužení (který nebyl vzat zpět), tedy nevydal rozhodnutí o jeho odmítnutí či zamítnutí, po němž by teprve mohlo rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem následovat.

Pokud se z odůvodnění napadeného usnesení podává, že o prohlášení konkursu na majetek dlužníka soud I. stupně rozhodl na základě rozhodnutí schůze věřitelů, odvolací soud-s odkazem na úpravu oddlužení obsaženou v § 389 a násl. IZ -upozorňuje, že o návrhu na povolení oddlužení (o jeho odmítnutí, vzetí na vědomí jeho zpětvzetí, jeho zamítnutí nebo o povolení oddlužení) rozhoduje insolvenční soud bez přímého vlivu věřitelů, jelikož rozhodování věřitelů se v případě povolení oddlužení uplatní až ve fázi rozhodování o způsobu oddlužení (srov. § 400 až § 403 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení předčasným, a proto je podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Pro úplnost je třeba dodat, že na věci nemění ničeho okolnost, že soud I. stupně usnesením ze dne 5.10.2016 (B-17) posléze odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení, když toto rozhodnutí, které mělo napadenému rozhodnutí předcházet, resp. mělo být s napadeným rozhodnutím spojeno, dosud nenabylo právní moci, jelikož je dlužník napadl odvoláním (B-18); tato věc byla odvolacímu soudu předložena k rozhodnuti dne 3.11.2016 a je u něho vedena pod sp. zn. 1 VSPH 2062/2016.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 7. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková