4 VSPH 1820/2016-B-12
KSCB 41 INS 9634/2016 4 VSPH 1820/2016-B-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Petra Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Velké náměstí 114/3, 397 01 Písek, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 9634/2016- B-7 ze dne 9. září 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 9634/2016-B-7 ze dne 9. září 2016 se v bodech I., II. výroku p o t v r z u j e ; odvolání proti bodu III. výroku se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích neschválil oddlužení dlužníka Petra Jana anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a uložil povinnosti insolvenčnímu správci Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29414873 (dále jen správce; bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 25.4.2016 (A-1) podal dlužník insolvenční návrh, jenž spojil s návrhem na povolení oddlužení, dne 29.4.2016 (A-6) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo celkem 19 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 539.771,83 Kč. Dne 14.7.2016 (B-6) se konalo přezkumné jednání, při němž správce popřel pohledávku P21 co do pravosti a výše 10.560,33 Kč a pohledávku P22 co do pravosti a výše 16.277,04 Kč, dlužník žádnou z přihlášených pohledávek nepopřel a pohledávky přihlášených věřitelů tak byly zjištěny celkem ve výši 512.930,50 Kč. Ze zprávy správce o své dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužníka ze dne 28.6.2016 (B-3) vyplynulo, že je dlužník ženatý, má pouze vzájemnou vyživovací povinnost manželů, je zaměstnaný s průměrným měsíčním příjmem 13.659 Kč, z něhož je schopen uhradit cca 32% závazků vůči nezajištěným věřitelům.

Soud I. stupně zjistil, že ačkoliv se do insolvenčního řízení přihlásilo celkem 19 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 539.771,83 Kč, dlužník v insolvenčním návrhu uvedl pouze 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 254.406 Kč (z nichž 2 věřitelé své pohledávky ve výši 41.907 Kč do insolvenčního řízení nepřihlásili). Uvedl, že dlužníkem neuvedené závazky vůči 8 věřitelům z celkové výše přihlášených pohledávek představují částku 317.105,97 Kč, isir.justi ce.cz což je 58,74% celkové výše přihlášených pohledávek, aniž by bylo při výpočtu počítáno s přihlášenými pohledávkami exekutorů, a že dlužník mimo jiné neuvedl závazek vůči věřiteli ČSOB, a.s. ve výši 145.309,76 Kč (P9), jenž je vymáhán exekučně a o němž dle názoru soudu I. stupně musel dlužník vědět. Dlužník odůvodnil opomenutí tím, že nebyl schopen sehnat podklady k těmto závazkům, na některé zapomněl, některé byly postoupeny a pokud se obrátil na původního věřitele, odkázal jej na věřitele nového, a proto do návrhu uvedl jen ty své závazky, ke kterým měl nějaké listiny.

Za situace, kdy dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení neuvedl podstatnou část svých závazků, měl soud I. stupně za to, že dlužník je buďto natolik nedbalý a lehkomyslný, že si neudržuje povědomost o svých závazcích, anebo zatajením podstatné části svých závazků sledoval nepoctivý záměr, a proto oddlužení dlužníka podle § 405 odst. 1a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) neschválil a na jeho majetek prohlásil konkurs, jenž bude řešen podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ jako nepatrný.

Jen proti bodům I., II. a III. výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a navrhoval je zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Zopakoval, že neměl podklady ke všem závazkům, že na některé zapomněl, některé byly postoupeny na nového věřitele, a proto do návrhu uvedl jen ty své závazky, ke kterým měl nějaké listiny, že vynaložil veškerou snahu, kterou lze na něm spravedlivě požadovat, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, jenž svévolně hodnotil a založil své rozhodnutí na domněnce, pominul skutečnou spotřebitelskou realitu a nezkoumal skutečný záměr dlužníka, jenž nebyl schopen své závazky uspořádat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčených bodech I., II. a III. výroku, i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 14/2012).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze dle odvolacího soudu usuzovat též v situaci, kdy dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvede (zatají) většinu svých věřitelů nebo závazků.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že insolvenční řízení bylo zahájeno 25.4.2016 (A-1) insolvenčním návrhem dlužníka, jenž jej spojil s návrhem na povolení oddlužení, že dne 29.4.2016 (A-6) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. V kolonce 7 návrhu na povolení oddlužení uvedl dlužník, že má 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 254.406 Kč, avšak do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 19 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 539.771,83 Kč, z nichž při přezkumném jednání konaném dne 14.7.2016 (B-6) popřel správce jen pohledávku P21 co do pravosti a výše 10.560,33 Kč a pohledávku P22 co do pravosti a výše 16.277,04 Kč. Odvolací soud shledal skutečnosti, na nichž soud I. stupně vystavěl svůj závěr o nedbalém či lehkomyslném přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, ve kterém by bylo lze zároveň spatřovat nepoctivý záměr dlužníka dosáhnout schválení oddlužení při uvedení závazků vůči věřitelům jen v takovém rozsahu, který odůvodňuje splnění předpokladu dosažení 30% míry uspokojení nezajištěných věřitelů v oddlužení, za správný v situaci, kdy dlužník v insolvenčním návrhu uvedl pouze 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 254.406 Kč, avšak do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 19 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 539.771,83 Kč a dlužníkem neuvedené závazky vůči 8 věřitelům v rozsahu pohledávek ve výši 317.105,97 Kč představují více jak 1/2 celkové výše pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka. Stěží lze tedy uvažovat o tom, že záměrem dlužníka bylo podat skutečný přehled o svých závazcích.

Odvolací soud připomíná, že jak v insolvenčním návrhu, tak v seznamu závazků byl dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých mu bylo známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo kteří vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, a to i za situace, že některé z nich byly postoupeny a dlužníku nic nebránilo v tom, aby uvedl tyto své závazky vůči původním věřitelům. I kdyby se odvolací soud ztotožnil s argumentací dlužníka o nepřehledném množství věřitelů, neunesl by dlužník své břemeno tvrzení ohledně závazku vůči věřiteli ČSOB, a.s. ve výši 145.309,76 Kč (P9), jenž není v zanedbatelné výši, je vymáhán v exekuci a bezpochyby musel být v době podání insolvenčního návrhu dlužníku znám, avšak dlužník jej v návrhu taktéž neuvedl. Za daného stavu věci nelze oddlužení dlužníka schválit a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Za situace, kdy soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení a důvody pro neschválení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ byly v odvolacím řízení potvrzeny, když dlužník ani v odvolacím řízení ničím hodnověrně nevyvrátil soudem I. stupně správně zjištěný nepoctivý záměr a důvody bránící schválení oddlužení, lze uzavřít, že soud správně postupoval podle § 405 IZ, když oddlužení dlužníka neschválil a na jeho majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný.

Na základě výše uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal Vrchní soud v Praze odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení v odvoláním dotčených bodech I., II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Pokud jde o napadený bod III. výroku usnesení, odvolání proti němu přípustné není (§ 314 odst. 4 IZ); proto je odvolací soud odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst.1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 3. října 2016 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková