4 VSPH 1807/2016-B-32
KSLB 76 INS 1119/2015 4 VSPH 1807/2016-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníků-manželů Vladimíra anonymizovano , anonymizovano a Věry anonymizovano , anonymizovano , IČO 71172807, oba bytem 463 73 Habartice 205, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 31. srpna 2016, č.j. KSLB 76 INS 1119/2015-B-26

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 31. srpna 2016, č.j. KSLB 76 INS 1119/2015-B-26 s e z r u š u j e a věc s e vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci neschválil oddlužení manželů Vladimíra anonymizovano a Věry anonymizovano (dále jen dlužníci; bod I. výroku), na majetek dlužníků prohlásil konkurs (bod II. a IV. výroku), který bude řešen jako nepatrný (bod III. a V. výroku), konstatoval, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku), a rozhodl, že se společné insolvenční řízení dlužníků rozpojuje (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19.1.2015 na základě společného návrhu dlužníků spojeného s návrhem na povolení oddlužení (A-1), usnesením ze dne 10.2.2015 (A-9) byl zjištěn jejich úpadek, povoleno řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byla ustanovena společnost LIQUIDATORS, v.o.s. (dále jen správce). Jelikož soud I. stupně shledal nepoctivý záměr dlužníků, kteří v časové souvislosti před podáním návrhu na povolení oddlužení převedli svůj majetek-rodinný dům v Habarticích na svého syna, neschválil oddlužení dlužníků a prohlásil na jejich majetek nepatrný konkurs usnesením ze dne 18.5.2015 (B-10), které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 8.3.2016 (B-17) zrušeno, neboť uvedené jednání není možné za nepoctivý záměr bez dalšího označit.

Soud I. stupně konstatoval, že se do insolvenčního řízení dlužníků přihlásili věřitelé s celkovou výší pohledávek 1.641.083,39 Kč, z toho věřitel č. 16-Státní pozemkový úřad přihlásil pohledávky ve výši 466.417,-Kč jako zajištěné zástavním právem k pozemkům, které dlužníci nepřevedli na syna, že dlužníci v seznamu isir.justi ce.cz majetku ze dne 14.1.2015 (A-2), o němž prohlásili, že je správný a úplný, uvedli, že vlastní mimo jiné pozemky v katastrálním území Habartice na LV č. 272 a LV č. 112, že správce z veřejně přístupných zdrojů zjistil, že na pozemky jsou poskytovány dotace a že dlužníci předmětné pozemky pronajímají, avšak tuto skutečnost v seznamu majetku neuvedli. Z nájemních smluv předložených dlužníky k výzvě soudu I. stupně správce zjistil, že dne 20.5.2014 měla být uzavřena pachtovní smlouva se společností Favier Trade, s.r.o., jejímž jednatelem je syn dlužníků, se sjednaným pachtovným ve výši 16.750,-Kč ročně, přičemž dlužníci tvrdili, že peníze z pachtovní smlouvy použili na úhradu závazku panu Dočekalovi, a to v době po podání návrhu na povolení oddlužení a po rozhodnutí o úpadku. Soud I. stupně dále uvedl, že v řízení vedeném pod sp. zn. 76 ICm 3180/2015 bylo pravomocně rozhodnuto o neúčinnosti darovací smlouvy, kterou dlužníci darovali rodinný dům svému synovi, který však po rozhodnutí o úpadku převedl nemovitost na společnost Favier Trade, s.r.o., jejímž jednatelem je jeho bratr, a tato společnost podala žalobu na vyloučení věci z majetkové podstaty v řízení vedeném pod sp. zn. 76 ICm 2793/2016.

Soud I. stupně uzavřel, že opětovně dospěl k závěru, že dlužníci nejednají v poctivém záměru, když je z dosavadního průběhu řízení zřejmé, že nejednají v nevědomosti, ale jejich cílem je zajistit, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejmenším rozsahu. Dle soudu I. stupně sice na společnost Favier Trade, s.r.o. nepřevedli nemovitost dlužníci, ale jejich syn, avšak výsledek je stejný, když dlužníci v nemovitosti bydlí a věřitelé si nemohou vybrat, zda budou uspokojováni ve splátkovém kalendáři nebo zpeněžením majetkové podstaty, navíc dlužníci po úpadku uspokojili jednoho věřitele před ostatními z příjmu, který před věřiteli zatajili. Z uvedeného je dle soudu I. stupně zřejmý nepoctivý záměr dlužníků, a to nejen v době před podáním návrhu na povolení oddlužení, ale i po rozhodnutí o úpadku.

Soud I. stupně tedy po citaci § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 395 odst. 1 písm. a) IZ pro nepoctivý záměr dlužníků neschválil jejich oddlužení a na základě § 405 odst. 2 IZ a § 314 IZ prohlásil na jejich majetek nepatrný konkurs a společné řízení dlužníků rozpojil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci se dlužníci včas odvolali (B-27, B-28) a požadovali, aby je odvolací soud v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Argumentovali, že pachtovní smlouvu v seznamu majetku neuvedli z nevědomosti, když nevěděli, že vedle samotných nemovitostí, které v seznamu majetku uvedeny byly, je jejich povinností uvést v seznamu majetku i pachtovní smlouvy. V případě nájemní smlouvy s panem Tomášem Vnoučkem ze dne 1.1.2011 i pachtovní smlouvy se společností Favier trade, s.r.o. ze dne 20.5.2014 bylo nájemné, resp. pachtovné zaplaceno dopředu při podpisu smlouvy, a tedy před zahájením insolvenčního řízení. Jelikož dlužníci z nájemní ani pachtovní smlouvy nepobírali od zahájení insolvenčního řízení žádný majetkový prospěch, nedošlo tak ke zkrácení majetkové podstaty. K darování nemovitosti svému synovi více než jeden rok před zahájením insolvenčního řízení dlužníci uvedli, že se nejednalo o nepoctivý záměr, nýbrž převod nezatížené nemovitosti souvisel s pokročilým věkem dlužníků, kteří již sami nebyli schopni zajistit nutné opravy a úpravy nemovitosti. Dlužníci zdůraznili, že projevují snahu vypořádat své závazky a v rámci splátkového kalendáře nabízejí věřitelům uspokojení ve výši 59,01 %, přičemž oddlužení je pro věřitele výhodnějším způsobem řešení jejich úpadku, když názor soudu I. stupně o vyšším uspokojení věřitelů v konkursu se nezakládá na reálném základě, neboť vychází toliko z odhadu správce ohledně ceny nemovitosti. Dlužníci na závěr namítli nedostatečné odůvodnění a nesrozumitelnost napadeného usnesení, když z něj neplyne, v čem přesně soud I. stupně spatřuje nepoctivý záměr dlužníků a na základě provedení jakých důkazů k němu dospěl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 395 IZ zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, jež jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle ustanovení § 414 a násl. IZ (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.8.2010, sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010).

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009 publikované pod zn. R 14/2012).

Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze usuzovat např. v situaci, kdy dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavře smlouvu o převodu nemovitostí a kupní cenu nepoužije k poměrné úhradě všech svých (nezajištěných) závazků, ale uspokojí pouze věřitele, které lze považovat za osoby jemu blízké (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.5.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 680/2010, 2 VSOL 135/2010).

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že posouzení toho, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky vázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že se dlužník snaží poctivě vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako jeho kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně oddlužení neschválil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011).

V daném případě neschválil soud I. stupně oddlužení dlužníků proto, že shledal jejich nepoctivý záměr toliko v tom, že před zahájením insolvenčního řízení darovali rodinný dům osobě blízké (synovi), že v seznamu majetku neuvedli pachtovní smlouvy a že zatajené pachtovné z nich získané použili k uspokojení jednoho věřitele, kterého upřednostnili před ostatními věřiteli.

Pokud jde o darování rodinného domu synovi dlužníků, odkazuje odvolací soud na právní závěry již vyjádřené v usnesení odvolacího soudu ze dne 8.3.2016 (B-17), podle něhož není možné vyvodit závěr o nepoctivém záměru dlužníků pouze ze zjištění, jaká míra uspokojení by náležela nezajištěným věřitelům v případě plnění splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty nebýt daru, a to bez jakéhokoliv zohlednění okolností, jež k uvedenému jednání vedly, neboť závěr o nepoctivosti záměru dlužníků může vyplývat pouze ze skutkových zjištění. K tomu soud I. stupně opět žádná (nová) skutková zjištění neučinil, přičemž na věci nic nezmění ani skutečnost, že rozsudkem ze dne 16.5.2016, č.j. 76 ICm 3180/2015-38 již byla pravomocně vyslovena neúčinnost darovací smlouvy ze dne 13.12.2013, jíž dlužníci darovali svému synovi Vladimíru anonymizovano pozemek parc. č. st. 222, jehož součástí je rodinný dům č.p. 205 a pozemek parc. č. 788/7, neboť soud ani v řízení předcházejícím vydání rozsudku neučinil žádná skutková zjištění ohledně poctivosti záměru dlužníků, nýbrž vyšel pouze ze skutečnosti, že darovací smlouva byla uzavřena mezi osobami blízkými ve lhůtě kratší tří let před zahájením insolvenčního řízení. Ostatně k darování nemovitostí nedošlo krátce před podáním insolvenčního návrhu (leden 2015), nýbrž více jak rok před jeho podáním (v prosinci 2013), přičemž odvolací soud nemá důvod nevěřit jejich vysvětlení, že tak dlužníci učinili s ohledem na svůj pokročilý věk (nar. v r. 1944 a 1947), když sami nebyli schopni zajistit nutné opravy a úpravy nemovitostí. Jinými slovy řečeno, za dosud zjištěného skutkového stavu nelze v darování nemovitostí spatřovat nepoctivý záměr dlužníků.

Odvolací soud se nemůže ztotožnit ani se závěrem soudu I. stupně, že by nepoctivý záměr dlužníků bylo lze spatřovat v tom, že v seznamech majetku neuvedli pachtovní smlouvy váznoucí k pozemkům v katastrálním území Habartice u Frýdlantu, zapsaným na LV č. 272 a pozemkům v katastrálním území Černousy, zapsaným na LV č. 112, neboť takovou povinnost nelze z § 104 IZ dovodit. Neuvedení pachtovních smluv proto nelze klást k tíži dlužníků, kteří v seznamu majetku (A-2) vedle movitých věcí uvedli pouze výše uvedené pozemky. Správce ve zprávě ze dne 28.7.2016 (B-25) sdělil, že dlužníci mají ročním příjem z pachtovní smlouvy uzavřené dne 20.5.2014 se společností Favier Trade, s.r.o. ve výši 16.750,-Kč, přičemž z dodatků k uvedené pachtovní smlouvě vyplynulo, že dlužníci použili pachtovné za rok 2014, 2015 a 2016 na úhradu svého závazku vůči věřiteli Dočekalovi. Na základě těchto skutečností soud I. stupně dospěl k závěru, že dlužníci nejednají v poctivém záměru, když jejich cílem je zajistit, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejmenším rozsahu. Přitom dlužnice v podání ze dne 15.6.2016 (B-24) prohlásila, že nepobírá žádné peníze z nájmu propachtovaných pozemků s tím, že pachtovné získané od společnosti Favier trade, s.r.o. bylo použito na úhradu dluhu vůči věřiteli Dočekalovi. V odvolací argumentaci potom dlužníci uvedli, že pachtovné neinkasují v jednotlivých letech pachtu, nýbrž pachtovné bylo již dopředu zaplaceno při podpisu pachtovní smlouvy ze dne 20.5.2014. Pokud skutečně následně došlo k použití vyinkasovaného pachtovného k úhradě dluhu věřitele Dočekala, nedošlo k porušení povinnosti dlužníků v rámci insolvenčního řízení, které bylo zahájeno až dne 19.1.2015. Jinými slovy řečeno, nepoctivý záměr dlužníků nelze spatřovat ani v neuvedení pachtovních smluv v seznamech majetku a ani v údajném zatajení pachtovného z nich získaného.

Odvolací soud proto konstatuje, že na základě dosavadních zjištění soudu I. stupně nelze uzavřít, že dlužníci jednají v nepoctivém záměru, přičemž z dosavadního průběhu insolvenčního řízení je přitom patrná snaha dlužníků postavit se k řešení úpadku zodpovědně. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešení úpadku dlužníků konkursem by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

V případě oddlužení dlužníků je totiž věřitelům nabídnut další příjem ze smlouvy o důchodu ze dne 14.1.2015 (A-2), jejímž předmětem je závazek syna dlužníků Vladimíra anonymizovano poskytovat dlužnici po dobu trvání oddlužení částku ve výši 6.000,-Kč. V případě konkursu by s tímto příjmem nebylo možné počítat. Rovněž v souladu s § 412 odst. 1 písm. b) IZ, podle něhož je po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník povinen majetek, který neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, by bylo možné použít v seznamu majetku neuvedené pachtovné jako mimořádnou splátku pro věřitele. Přitom z příjmu dlužníků, který na straně dlužnice činí 11.595,-Kč ze starobního důchodu a příjem ve výši 7.000,-Kč z brigády a na straně dlužníka činí částku ve výši 11.343,-Kč ze starobního důchodu, vyplývá, že výše měsíční splátky pro účely oddlužení na straně dlužnice činí částku ve výši 7.782,-Kč a na straně dlužníka ve výši 2.413,-Kč. S připočtením příjmu ze smlouvy o důchodu ve výši 6.000,-Kč tak činí jejich měsíční splátka pro účely oddlužení 16.195,-Kč, což za pět let trvání oddlužení představuje částku ve výši 971.700,-Kč (16.195 x 60). Výše jejich nezajištěných závazků činí 1.100.815,73 Kč, z toho 30 % představuje částku ve výši 330.244,72 Kč. K této částce je potřeba přičíst odměnu insolvenčního správce, která dle § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí

1.125,-Kč, dále hotové výdaje ve výši 225,-Kč a DPH ve výši 21 %, celkem tedy částku 1.633,50 Kč, která za 60 měsíců trvání oddlužení činí celkem 98.010,-Kč. Z uvedeného vyplývá, že dlužníci jsou v rámci trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře schopni uhradit přibližně 79,36 % hodnoty závazků jejich nezajištěných věřitelů.

Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že za situace, kdy nebyl prokázán nepoctivý záměr dlužníků, je třeba jim umožnit, aby tím, že budou v řízení řádně a zodpovědně plnit své povinnosti, přesvědčili soud a věřitele o tom, že jejich snaha dostát svým závazkům je míněna upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně, bude-li v průběhu dalšího řízení zjištěno, že se odvolací soud ve svém úsudku zmýlil, nebude soudu I. stupně nic bránit v tom, aby v případě splnění podmínek ustanovení § 418 IZ schválené oddlužení zrušil a rozhodl o tom, že úpadek dlužníků bude definitivně řešen konkursem.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 23. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v . r . předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková