4 VSPH 1807/2015-B-37
KSPH 65 INS 4672/2014 4 VSPH 1807/2015-B-37

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců a Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice Markéty Škopkové anonymizovano , anonymizovano , bytem Malešov 214, Kutná Hora, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2015, č.j. KSPH 65 INS 4672/2014-B-19,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2015, č.j. KSPH 65 INS 4672/2014-B-19, se v bodech I., II. výroku p o t v r z u j e ; odvolání proti bodům III., IV. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zrušil oddlužení dlužnice Markéty Škopkové anonymizovano (dále též dlužnice; bod I. výroku) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 6.6.2014 (B-8) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a že ze zprávy insolvenčního správce Mgr. Petra Brože (dále jen správce) ze dne 25.2.2015 zjistil, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když ani jeden z dárců dlužnice nehradí peněžitá plnění dle darovacích smluv a když za celou dobu trvání oddlužení do února 2015 bylo uhrazeno jen 3.000,-Kč z jedné darovací smlouvy a dluh na odměně správce a jeho hotových nákladech již činí 6.534,-Kč. Na jednání konaném dne 5.5.2015 za účelem projednání příčin neplnění splátkového kalendáře, na něž se dlužnice nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně obeslána, správce uvedl, že dlužnice od schválení splátkového kalendáře nezaplatila ničeho nezajištěným věřitelům a na odměně správce již dluží částku 8.700,-Kč, že na opakované urgence byla do majetkové podstaty na účet správce zaslána pouze částka 40.500,-Kč daně z převodu nemovitostí a že dlužnice komunikovala se správcem pouze jednou a od té doby se mu již neozvala. Proto správce navrhl zrušení oddlužení dlužnice, k čemuž se připojil též zástupce věřitelů. Z podání dlužnice ze dne 4.5.2015 soud I. stupně zjistil, že by dlužnice měla od 1.6.2015 nastoupit do zaměstnání s příjmem asi 16.000,-Kč, což však ničím nedoložila. Soud I. stupně konstatoval,

že by ani příjem dlužnice ve výši 16.000,-Kč čistého měsíčně nepostačoval na úhradu 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů, když její dárci ničeho neplní, a že dlužnice jen zneužívá účinků insolvenčního řízení a vyhýbá se tak vymáhání dluhů např. prostřednictvím exekucí, když od července 2014 nebylo plněno ničeho na pohledávky jejích nezajištěných věřitelů a jen vzrůstá dluh na odměně správce a náhradě jeho hotových výdajů.

Soud I. stupně citoval § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle něhož věc posuzoval, se závěrem, že dlužnice neprojevuje aktivní zájem o řešení celé věci, když se bez včasné omluvy ani nedostavila k jednání u soudu, že prokazatelně dlouhodobě neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když od počátku od července 2014 neplní do insolvenčního řízení téměř ničeho. Za dobu trvání oddlužení bylo jen jedním z dárců dlužnice zaplaceno 3.000,-Kč v měsíci srpnu 2004, jinak nic. Je tedy zřejmé, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, jelikož dlužnice dlouhodobě nepracuje a svůj tvrzený nástup do pracovního poměru od 1.6.2015 ničím nedoložila, přičemž dlužnici vznikl v průběhu trvání oddlužení nový dluh na odměně a hotových výdajích správce. Proto soud I. stupně postupoval podle § 418 odst. 1 písm. a), b) IZ, schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala (B-20) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Přiznala, že si je vědoma toho, že jí dárci neposkytují plnění v přislíbené výši 5.660,-Kč, že je kontaktovala a že si uvědomuje, že pochybila. Uvedla, že je nemajetná, má vyživovací povinnosti ke 2 dětem, že má přislíbeno zaměstnání s čistým měsíčním příjmem ve výši 10.500,-Kč, že uzavřela novou smlouvu o poskytování daru a že dne 30.7.2015 uhradí nový dárce první splátku ve výši 5.660,-Kč a poskytne mimořádné plnění ve výši 40.000,-Kč k úhradě dlužných splátek. Kalkulovala, že k částce 45.660,-Kč je nutno připočíst deponovanou částku ve výši 40.500,-Kč, čímž bude správci poskytnuto celkem 86.160,-Kč, což bude postačovat na úhradu dluhu. Slibovala, že bude plnit oddlužení, že splátkový kalendář je pro věřitele výhodnější než konkurs, neboť je nemajetná, že doklady o provedené úhradě zašle neprodleně, aby odvolací soud viděl její snahu, a že od měsíce srpna 2015 budou měsíční splátky ve výši 5.660,-Kč řádně hrazeny a dojde k uspokojení věřitelů ve výši 32 % hodnoty jejich pohledávek.

Na výzvu odvolacího soudu ze dne 13.10.2015 (B-29), jež byla dlužnici doručena dne 19.10.2015, aby sdělila, zda souhlasí s tím, aby o jejím odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s takovým postupem řízení souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a aby dlužnice předložila veškeré listiny, z nichž bude patrné, že schopna plnit na oddlužení celkovou částku nejméně ve výši 8.589,-Kč a zcela zapravit dosavadní schodek v plnění splátkového kalendáře, dlužnice reagovala jen žádostí o prodloužení lhůty do 16.11.2015 a ničím nedoloženým tvrzením, že splátky jsou řádně hrazeny (B-35).

Správce souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání (B-32).

Vrchní soud v Praze, proto aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5).

Ze spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodných skutečností, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, tedy především to, že dlužnice neplní splátky na oddlužení a že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Ze zprávy správce ze dne 14.9.2015 (B-28) odvolací soud zjistil, že odměna správce byla vyplacena jen za měsíce červenec a srpen 2014, že mezi nezajištěné věřitele nebylo rozděleno ničeho, že dluh na odměně správce od září 2014 do května 2015 činí 9.801,-Kč včetně 21 % DPH, že na účet majetkové podstaty byl vložen vklad v hotovosti v celkové částce 49.660,-Kč, který správce deponuje na účtu majetkové podstaty stejně jako částku 40.500,-Kč poukázanou na úhradu daně z převodu nemovitosti JUDr. Remešem, advokátem. K tomu, aby byla uspokojena odměna správce v plné výši a 30 % hodnoty přihlášených pohledávek věřitelů, musela by být od října 2015 rozdělována mezi nezajištěné věřitele částka 7.500,-Kč měsíčně a částka 1.089,-Kč by připadla na odměnu správce; celkem by tedy splátka pro oddlužení musela činit měsíčně částku 8.589,-Kč. V případě uspokojení odměny insolvenčního správce v plné výši a nezajištěných věřitelů ve výši 100 % hodnoty jejich pohledávek, musela by být měsíčně placena částka 20.900,-Kč, vše za předpokladu rozdělení již deponované částky na účtu majetkové podstaty a uspokojení dosud neuspokojené odměny správce, počítáno až dosud (září 2014 až září 2015).

Z výše uvedených zjištění odvolacího soudu vyplývá, že dlužnice-ani přes mimořádnou platbu ve výši 49.660,-Kč a deponovanou částku 40.500,-Kč-není s to plnit splátky na oddlužení v minimální výši 8.589,-Kč, když dříve předložila jen (novou) smlouvu o důchodu ze dne 24.7.2015 (B-24) znějící na částku 5.660,-Kč, jež je na plnění oddlužení v minimálním rozsahu zcela nedostatečná, a ničím nedoložila ani svůj příjem, jehož výše je rovněž nedostatečná pro minimální splátky, z údajného nového zaměstnání. Závěr soudu I. stupně, že jsou dány důvody pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a), b) IZ je proto věcně správný.

Pokud jde o odvolací výhrady dlužnice spočívající v jejím přesvědčení a slibech, že bude oddlužení řádně plnit, odvolací soud jim neuvěřil, neboť nebyly ničím doloženy ani přes výzvu (a v prodloužené lhůtě) odvolacího soudu.

Odvolací soud proto usnesení v napadených bodech I., II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Odvolání směřující proti bodům III., IV. výroku usnesení odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl (§ 314 odst. 4 IZ a § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s § 245 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková