4 VSPH 1806/2015-B-57
KSHK 45 INS 33561/2013 4 VSPH 1806/2015-B-57

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Optim Trade, s.r.o., sídlem Hradec Králové, Eliščino nábřeží 280/23, IČO 27481794, o odvolání BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s., sídlem Ronov nad Doubravou, IČO 28978617, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. srpna 2015, č.j. KSHK 45 INS 33561/2013-B-47,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. srpna 2015, č.j. KSHK 45 INS 33561/2013-B-47, se v bodě I. výroku v části přiznané náhrady hotových výdajů BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s., ve výši 3.906,-Kč a v bodě II. výroku v části uložené povinnosti insolvenčního správce Ing. Pavla Vlčka zaplatit BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s. přiznanou náhradu hotových výdajů ve výši 3.906,-Kč p o t v r z u j e; jinak se ve zbytku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové přiznal odvolané správkyni BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s. (dále jen odvolatelka) odměnu ve výši 48.000,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 3.906,-Kč (bod I. výroku) a uložil insolvenčnímu správci Ing. Pavlu Vlčkovi (dále též správce), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí uhradil z majetkové podstaty dlužnice Optim Trade, s.r.o. (dále jen dlužnice) event. ze zálohy složené na náklady insolvenčního řízení odvolatelce odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 51.906,-Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 10.2.2014 byl zjištěn úpadek dlužnice, na její majetek byl prohlášen konkurs a do funkce insolvenční správkyně byla ustanovena odvolatelka. Usnesením ze dne 27.5.2014 soud mj. odvolal odvolatelku z funkce insolvenční správkyně a novým správcem jmenoval Ing. Pavla Vlčka. Dne 28.5.2014 předložila odvolatelka soudu zprávu o své dosavadní činnosti včetně vyúčtování svých hotových výdajů a odměny, ve kterém požadovala odměnu za přezkoumané přihlášky ve výši 48.000,-Kč a odměnu ze zpeněžení ve výši 630.000,-Kč (správkyně vymohla na pohledávkách dlužnice částku ve výši 3.700.000,-Kč) a na vynaložených hotových výdajích odvolatelka účtovala částku 5.106,-Kč (3.906,-Kč cestovné a 1.200,-Kč telefonní paušál). Odvolatelka dále uvedla, že v průběhu řízení vznikly náklady spojené se správou majetkové podstaty v celkové výši 350.199,60 Kč. Zástupce věřitelů Lumen Energy, a.s. (dále jen zástupce věřitelů) ve svém vyjádření ze dne 23.6.2015 souhlasil s účtovanými náklady na správu majetkové podstaty, s náhradou hotových výdajů odvolatelky a s její odměnou za přezkumné jednání, avšak nesouhlasil s výši odměny ze zpeněžení, neboť částka měla být vypočtena ke dni 19.5.2014 (tj. ke dni odvolání z funkce správkyně) a k tomuto datu byl zůstatek majetkové podstaty ve výši 3.187.902,58 Kč a adekvátní částkou je tak 478.185,-Kč bez DPH. Zástupce věřitelů ve svém doplnění doručeným soudu dne 25.6.2015 dále uvedl, že odvolatelce vzniká nárok na odměnu z výtěžku zpeněžení určeného k vydání věřitelům, avšak dosud žádný výtěžek zpeněžení k vydání věřitelům zde nebyl, a proto nelze přiznat odvolatelce požadovanou odměnu. Soud I. stupně konstatoval, že dle § 303 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) celkové vyúčtování odměny a výdajů předloží správce a další osoby, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od správce a jejich odměny netvoří součást jeho odměny, současně s konečnou zprávou. Proto postupoval dle § 38 IZ a § 5 ve spojení s § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) a přiznal odvolatelce náhradu hotových výdajů ve výši 3.906,-Kč (cestovné) a odměnu ve výši 48.000,-Kč (za přezkum přihlášek).

Proti tomuto usnesení soudu I. stupně se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že ve věci bylo již vydáno usnesení o částečném rozvrhu, aniž by bylo rozhodnuto o její odměně a hotových výdajích, že proti usnesení o částečném rozvrhu podala rovněž odvolání a že soud I. stupně tak měl věc předložit odvolacímu soudu k rozhodnutí a neměl činit další procesní úkony, natož vydat napadené usnesení, které mění skutkový stav předcházející vydání rozhodnutí o částečném rozvrhu. Proto se odvolatelka domnívá, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je stiženo zmatečností. Odvolatelka dále uvádí, že soud neschválil její odměnu ze zpeněžení s odkazem na § 303 odst. 1 a 2 IZ, přičemž odměna ve výši 630.000,-Kč je zcela nezpochybnitelná a přiznatelná, neboť je počítána z finanční částky (po odečtení výdajů na jejich vymožení), kterou odvolatelka vymohla na bankovní účet majetkové podstaty dlužnice ke dni jejího odvolání z funkce schůzí věřitelů a které po svém odvolání předala správci; správce již toliko provede výplatu těchto prostředků mezi nezajištěné věřitele podle usnesení o částečném rozvrhu, tudíž rozsah činností vykonaných správcem bude zcela zanedbatelný oproti rozsahu činností vykonaných odvolatelkou (viz NSČR 29 Cdo 4135/2011). Přesto však soud na takto vypočítanou odměnu přiznal správci v usnesení o částečném rozvrhu zálohu v celkové výši 1.905.750,-Kč (odměna byla počítána jednak z prostředků ve výši 4.125.975,13 Kč, které beze vší pochybností vymohla odvolatelka a dále z částky 7.000.000,-Kč, která byla připsána do majetkové podstaty na základě odblokování bankovního účtu Policií ČR v době výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka správcem, avšak na jejím vymáhání se podílela též i odvolatelka a nikoli pouze správce). Není tedy zřejmé, z jakého důvodu nejsou splněny podmínky pro přiznání odměny odvolatelky, když zároveň byla správci přiznána vysoká záloha na jeho odměnu a to i z částek, které vymohla odvolatelka anebo se na jejich vymožení podílela nikoli zanedbatelně. K účtovaným nákladům na udržování a správu majetkové podstaty odvolatelka uvádí, že soud I. stupně tyto neschválil, neboť nejsou výdaji ve smyslu § 38 odst. 5 IZ, aniž by bylo zřejmé, zda dané náklady nebyly s konečnou platností uznány za náklady na udržování a správu majetkové podstaty, anebo zda dané náklady budou podle soudu I. stupně rovněž předmětem vyúčtování předkládané s konečnou zprávou ve smyslu § 303 odst. 1 a 2 IZ a v tomto ohledu spatřuje odvolatelka rozhodnutí za nepřezkoumatelné (chybí jakékoli bližší odůvodnění, zda dané náklady nebyly schváleny co do svého charakteru nebo výše a zda tyto nebyly přiznány pro předčasnost či meritorně). Nicméně odvolatelka je přesvědčena, že dle dikce zákona a odborné literatury mohlo být o přiznání těchto nákladů rozhodnuto již v této fázi řízení a není nutné čekat na závěr insolvenčního řízení, a to především za situace, kdy již bylo vydáno usnesení o částečném rozvrhu tj v době, kdy to umožňuje stav insolvenčního řízení, neboť částečný rozvrh může být podle § 301 odst. 1 IZ vydán pouze za situace, že to umožňuje stav zpeněžení majetkové podstaty. Nadto tyto náklady byly vynaloženy účelně, když většina z nich byla vynaložena na bývalé zaměstnance dlužnice, aby dokončili dofakturaci služeb poskytovaných dlužnicí a bylo tak učiněno i na doporučení největšího věřitele dlužnice, který byl posléze zvolen zástupcem věřitelů. Závěrem odvolatelka dodává, že má důvodnou obavu, zda nebude v závěrečné fázi řízení jednak zkrácena na svém zákonném nároku na odměnu ve prospěch správce a jednak, zda bude stav majetkové podstaty vůbec umožňovat výplatu přednostních pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 38 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své činnosti; pro projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno (odst. 5). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6).

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 1 odst. 1 vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené podle odst. 2 (tj. z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele) a odměny určené podle odst. 3 (tj. z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele).

Podle § 1 odst. 5 vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Podle § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše však 1.000.000,-Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč.

Podle § 5 vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Podle § 6 vyhlášky bylo-li v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, zástupce insolvenčního správce, oddělený insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce nebo předběžný správce, náleží každému z nich podíl odměny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti jejich činnosti.

Ze shora uvedeného plyne, že zákon nestanoví zcela přesné podmínky, kterými se má soud při určení odměny dělené mezi více správců řídit, nýbrž stanoví toliko demonstrativním výčtem kritéria, která je třeba při úvaze o dělení odměny zohlednit.

Na poměry posuzované věci lze přiměřeně použít i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2012, sp. zn. 29 Cdo 4135/2011, podle kterého se délkou doby činnosti správce rozumí doba, po kterou osoba, jež se má podílet na (konkursní) odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty úpadce (insolvenčního správce). Rozsahem činnosti se rozumí množství úkonů potřebných k naplnění účelu a cíle konkursu, které správce konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, vykonal v jednotlivých fázích konkursního řízení. Jde o podmnožinu těch úkonů, k jejichž výkonu v daném konkursu by byla povolána každá osoba vykonávající v něm funkci správce konkursní podstaty. Takovou činností není jen činnost věnovaná zpeněžování majetku konkursní podstaty, nýbrž např. též činnost věnovaná sepisování majetku konkursní podstaty, vedení účetnictví, práci s přihláškami, včetně jejich přezkumu, plnění daňových povinností dlužníka, komunikaci s věřiteli a s konkursním soudem zpracování konečné zprávy, přípravě rozvrhu a jeho plnění nebo činnost související se zrušením konkursu.

V daném případě z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 10.2.2014 (A-25) byl mj. zjištěn úpadek dlužnice, prohlášen konkurs na její majetek a do funkce insolvenční správkyně byla ustanovena odvolatelka. Usnesením ze dne 27.5.2014 (B-20) byla odvolatelka na základě usnesení schůze věřitelů ze dne 20.5.2014 (B-15/5) odvolána z funkce insolvenční správkyně a novým správcem byl jmenován Ing. Pavel Vlček. Za dobu výkonu funkce insolvenční správkyně odvolatelka předložila soudu dílčí zprávy o své dosavadní činnosti a o stavu insolvenčního řízení dne 11.2.2014 (B-3), dne 20.3.2014 (B-8), dne 23.4.2014 (B-12); dále předložila soupis majetkové podstaty ze dne 19.2.2014 (B-5) včetně jeho aktualizací ze dne 19.5.2014 (B-17, B-18), do kterého byly sepsány movité věci a pohledávky dlužnice pod položkami č. 1 až 351. Dne 20.5.2014 se odvolatelka zúčastnila přezkumného jednání (B-15) a předložila soudu seznam přihlášených pohledávek (B-16). Usnesením ze dne 4.6.2015 (B-41) byl mj. povolen částečný rozvrh (k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele byly použity získané finanční prostředky ve výši 11 mil Kč) a záloha na odměnu správce ve výši 1.905.750,-Kč.

Z uvedeného se podává, že se odvolatelka aktivně podílela na zpeněžování majetkové podstaty dlužnice. Ke dni jejího odvolání z funkce správkyně, tj. ke dni 19.5.2014, vyfakturovala odvolatelka pohledávky dlužnice v objemu 12,4 mil Kč, jen v rámci fakturace odběru elektrické energie bylo vystaveno 420 daňových dokladů a z těchto pohledávek byla přímo odvolatelkou vymožena částka 3.235.000,-Kč; na účtu majetkové podstaty tak byla ke dni 19.5.2014 odvolatelkou vymožena (zpeněžena) částka v celkové výši 4.125.975,13 Kč. Odvolatelka se v rámci své činnosti rovněž podílela na vymožení částky 7 mil Kč, která však byla Policií ČR připsána (odblokována) na účet majetkové podstaty až v době výkonu funkce insolvenčního správce správcem; celkově byl odvolatelkou podobu výkonu funkce správkyně zajištěn majetek dlužnice přesahující 19 mil Kč. Za situace, kdy stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty umožňoval v roce 2015 povolení částečného rozvrhu a mezi nezajištěné věřitele již byl rozdělen výtěžek zpeněžení ve výši 11 mil Kč (B-41), tak neobstojí závěr soudu I. stupně, že odvolatelce nelze v této fázi řízení určit odměnu též s přihlédnutím k jím provedenému zpeněžení majetkové podstaty s odůvodněním, že žádný výtěžek zpeněžení k vydání věřitelům zde dosud nebyl (usnesení o povolení částečného rozvrhu předcházelo vydání napadeného usnesení), a že o jejích nárocích bude rozhodnuto až dle § 303 odst. 1 a 2 IZ současně s konečnou zprávou. Nadto za situace, kdy soud I. stupně dříve vydaným usnesením ze dne 4.6.2015 (B-41) přiznal nově ustanovenému správci zálohu na jeho odměnu vycházeje z § 1 odst. 3 vyhlášky a do výše jeho zálohy nesprávně pojal i tu část odměny, kterou si po právu nárokuje odvolatelka za jí provedené zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř., napadené usnesení v bodech I., II. výroku jen v části týkající se náhrady hotových výdajů odvolatelky jako věcně správné potvrdil; ve zbytku je podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně znovu rozhodne o výši odměny odvolatelky s přihlédnutím k jím provedenému zpeněžení majetkové podstaty, jakož i k délce doby, rozsahu a náročnosti jí vykonávané činnosti, vše za použití přiměřeného postupu podle § 304 IZ (§ 38 odst. 5 věta první IZ ve znění od 1.1.2014); vyčkávat s takovým rozhodnutí až na závěrečné vyúčtování podle § 303 odst. 2 IZ (byť toto ustanovení zůstalo novelou IZ účinnou od 1.1.2014 nedotčeno) důvodné není.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Pokud jde o odvolání odvolatelky proti usnesení soudu I. stupně ze dne 4.6.2015 (B-41) o povolení částečného rozvrhu, rozhodl o něm odvolací soud usnesením ze dne 15.10.2015, sp. zn. 4 VSPH 1805/2015.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. října 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná