4 VSPH 1805/2016-A-10
MSPH 88 INS 4658/2016 4 VSPH 1805/2016-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 01647806, bytem Libeňská 208/8, 108 00 Praha 8, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2016, č.j. MSPH 88 INS 4658/2016-A-5,

t a k t o:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2016, č.j. MSPH 88 INS 4658/2016-A-5, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužníku Jiřímu Decastelovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy, minimální výši odměny insolvenčního správce v případě konkursu a konstatoval, že dlužník nemá žádný majetek, nelze tak očekávat žádný příjem majetkové podstaty a vzhledem ke způsobu řešení úpadku dlužníka je třeba zajistit náklady řízení prostřednictvím zálohy. Proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu uloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč. Uváděl, že si je vědom, že je třeba složit určitou zálohu a že správci vzniknou hotové výdaje hned po ustanovení do funkce, namítal však, že tyto okamžité výdaje nejsou takové, aby bylo nezbytné stanovit výši zálohy na horní hranici. Navíc s ohledem na jeho majetkové poměry je včasná úhrada zálohy ve stanovené výši prakticky nemožná, přičemž s pomocí rodiny je schopen složit maximálně částku 20.000,-Kč. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž nařizoval jednání (podle § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Pro rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu je tak podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník nespojil svůj insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení a zároveň v insolvenčním návrhu uvedl, že své podnikání přerušil (A-1). Z toho se podává, že je v případě dlužníka vyloučeno řešení jeho úpadku jak oddlužením (srov. § 390 odst. 1 IZ), tak reorganizací, jejímž předpokladem je existence podniku dlužníka (srov. § 316 odst. 1, 2 IZ). V projednávané věci tedy lze předpokládat řešení dlužníkova úpadku prohlášením konkursu (příp. nepatrného konkursu podle § 314 a § 315 IZ) na jeho majetek.

Odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem je koncipována jako odměna sestávající ze dvou složek, a to z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele a z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek (srov. § 38 odst. 1 větu první IZ). Ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) pak v návaznosti na IZ stanoví, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek věřitelů, která činí 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele, s tím, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně ve výši 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % daně z přidané hodnoty). Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu si činnost insolvenčního správce vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty a s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů).

S ohledem na absenci jakéhokoli majetku dlužníka (viz seznam majetku A-3) je odvolací soud stejně jako soud I. stupně přesvědčen o tom, že ke krytí předpokládaných výdajů insolvenčního řízení je nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu v předepsané výši 50.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková