4 VSPH 1794/2016-B-12
KSHK 45 INS 25590/2015 4 VSPH 1794/2016-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníků Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , a Lucie anonymizovano , anonymizovano , IČO 76613313, oba bytem Chotěboř, Ningerova 95, oba zast. JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, sídlem Hlinsko, Wilsonova 368, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. srpna 2016, č.j. KSHK 45 INS 25590/2015-B-7/celk.7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. srpna 2016, č.j. KSHK 45 INS 25590/2015-B-7/celk.7 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové schválil oddlužení dlužníka Jaroslava anonymizovano (dále též dlužník) a Lucie anonymizovano (dále též dlužnice) plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výroku), uložil dlužníkům, aby po dobu následujících pěti let platili nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce (dále jen správce) vždy ke každému 20. dni v měsíci (počínaje 20.9.2016) z příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů správce (bod II. výroku, v němž uvedl jednotlivé věřitele a poměr, v jakém budou jejich nezajištěné pohledávky uspokojovány), určil, že první splátku uhradí dlužník prostřednictvím správce nezajištěným věřitelům ze mzdy od zaměstnavatele FEROPLAST, spol. s.r.o. a z částky 4.100 Kč ze smlouvy o důchodu (bod III. výroku), uložil dlužníkům vždy do 20. dne v měsíci (počínaje 20.9.2016) po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře poukazovat částku 4.100 Kč ze smlouvy o důchodu na účet majetkové podstaty (bod IV. výroku), plátci mzdy společnosti FEROPLAST, spol. s.r.o. přikázal provádět ze mzdy dlužníka srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky a tyto poukazovat na účet majetkové podstaty (bod V. výroku), uložil správci, aby z finančních prostředků, které obdrží na účet majetkové podstaty dlužníka po odečtení částky 1.634 Kč (včetně DPH), která mu náleží na odměnu a náhrada hotových výdajů, rozvrhl zbylou částku mezi věřitele způsobem uvedeným v bodě II. výroku (bod. VI. výroku), uvedl, že první splátku odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši 1.634 Kč za měsíc srpen 2016 si správce vyplatí isir.justi ce.cz přednostně z finančních prostředků, jež budou v průběhu řízení připsány na účet majetkové podstaty (bod VII. výroku), uložil správci po dobu trvání účinků schváleného oddlužení pravidelně po 6 měsících podávat soudu zprávu o své činnosti a plnění schváleného oddlužení, a to spolu s přehledem o příjmech dlužníka za období uplynulých 6 kalendářních měsíců (bod VIII. výroku), uložil věřitelům povinnost sdělit správci bankovní spojení (bod IX. výroku), uvedl, že právní mocí rozhodnutí se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu (bod X. výroku), konstatoval jednotlivé povinnosti, které musí dlužníci plnit po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (bod XI. výroku), v rámci dohlédací činnosti uložil správci, aby při plnění splátek nezajištěným věřitelům postupoval tak, aby zohlednil v poměru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů všechna pravomocná rozhodnutí insolvenčního soudu v tomto výroku uvedená (bod XII. výroku), uložil správci, aby o takových provedených změnách poměru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů informoval insolvenční soud a věřitelský orgán a předložil soudu upravený seznam pohledávek nezajištěných věřitelů včetně poměru jejich uspokojení (bod XIII. výroku), a uvedl, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 14.12.2015 (A-8) zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, a že správcem ustanovil Mgr. Martinu Kaplánkovou. Konstatoval, že o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl insolvenční soud dle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve spojení s § 404 IZ, neboť na řádně a včas svolanou schůzi věřitelů, na níž měli věřitelé hlasovat o způsobu oddlužení, se nedostavil žádný z věřitelů, přičemž zvolený způsob oddlužení reflektuje majetkové poměry dlužníků a návrh na povolení oddlužení byl podán řádně a včas k tomu oprávněnými osobami, přičemž v průběhu insolvenčního řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení v této formě bránily. Konstatoval, že se do řízení přihlásilo 7 věřitelů, přičemž pohledávky ve výši 871.194,42 Kč byly přihlášeny jako nezajištěné a pohledávka věřitele Raiffeisenbank, a.s. ve výši 766.027,19 Kč byla v celé výši zjištěná jako zajištěná, a že rozhodl o způsobu řešení úpadku plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty na základě zjištěných sociálních a majetkových poměrů dlužníků, když má za to, že dlužníci mají vzájemnou vyživovací povinnost a 3 vyživovací povinnosti k dětem, dlužník je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho průměrná měsíční čistá mzda se pohybuje ve výši 18.500 Kč, a že dlužnice má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, kde její průměrná měsíční čistá mzda se pohybuje ve výši 10.500 Kč a další příjem dlužníků plyne ze smlouvy o důchodu na částku 4.100 Kč, jiné příjmy nemají a kromě nemovitostí uvedených v bodě I. výroku nevlastní ani jiné nemovitosti, ani jiné hodnotnější movité věci, přičemž aktuální výše příjmů dlužníků umožňuje, aby plněním splátkového kalendáře uspokojili zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů minimálně ve výši 45 %. Závěrem soud I. stupně toliko citoval zákonná ustanovení, jimiž odůvodňoval některé další výroky usnesení a v poučení k tomuto rozhodnutí uvedl, že odvolání proti němu není přípustné, avšak dlužník může navrhnout změnu tohoto rozhodnutí, změní-li se okolnosti rozhodné pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek (§ 407 odst. 3 IZ).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Především namítali, že přestože je v napadeném usnesení uvedeno, že proti němu odvolání není přípustné, mají za to, že v tomto případě je odvolání dlužníků proti tomuto rozhodnutí přípustné, neboť úprava obsažená v insolvenčním zákoně vychází z předpokladu, že rozhodnutí o způsobu oddlužení odpovídá návrhu dlužníka. Dále namítali, že soud I. stupně zcela mimo návrh dlužníků rozhodl o způsobu oddlužení plnění splátkovým kalendářem a současně i zpeněžením majetkové podstaty, čímž překročil návrh dlužníků a bez jejich souhlasu a proti jejich vůli schválil takovýto způsob oddlužení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání dlužníků je přípustné a také opodstatněné.

Podle § 406 odst. 4 IZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Z uvedené úpravy plyne, že zákon přiznává subjektivní legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně v prvé řadě účastníku řízení. I když ustanovení § 406 odst. 4 IZ přiznává právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení v zásadě jen vymezenému okruhu věřitelů, neznamená to, že by bylo možno právo odvolání odepřít účastníku řízení-dlužníku. Úprava subjektivní přípustnosti odvolání je založena především na předpokladu, že rozhodnutí o schválení oddlužení odpovídá návrhu dlužníka, a proto jím-ve srovnání s tím, čeho se domáhal-dlužníku nemůže být způsobena újma. Jestliže však rozhodnutím o schválení oddlužení mohla být dlužníku způsobena určitá újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, je k odvolání proti tomuto rozhodnutí oprávněn. O takový případ se jedná i v dané věci, ve které soud I. stupně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře (což dlužníci požadovali) a zpeněžením majetkové podstaty (což dlužníci nechtěli), aniž je opatřil řádným odůvodněním. Poučení soudu I. stupně o nepřípustnosti odvolání je tak nesprávné.

Nutno vycházet z toho, že podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který nemá dluhy z podnikání, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, a že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 1 IZ). Podle § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 o.s.ř.). Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Jestliže insolvenčním soudem bylo povoleno řešení dlužníkova úpadku oddlužením (§ 397 odst. 1 IZ), o způsobu jeho provedení rozhodne podle § 402 IZ schůze věřitelů, a to prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování mimo schůzi věřitelů (odst. 3). Jestliže ani jeden ze způsobů nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů podle odst. 3, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud (§ 402 odst. 5 IZ).

Jak již Vrchní soud v Praze opakovaně judikoval, ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu. Rozhodnutí o schválení oddlužení nebo o jeho neschválení náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno ve věci samé . Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní, která musí být vždy odůvodněna, přičemž ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění usnesení, jímž dle § 406 IZ schvaluje oddlužení dlužníka, musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná konkrétní skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení zjevně nedostál.

Napadeným usnesením soud I. stupně v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníků, a to v obou jeho formách (splátkovým kalendářem a zpeněžením majetkové podstaty), o nichž rozhodl soud I. stupně sám v režimu § 402 odst. 5 IZ. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se však soud nijak nezabýval tím, zda v daném případě lze oddlužení provést jen ve formě plnění splátkového kalendáře, jak dlužníci v původním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení navrhovali, nebo formou zpeněžení majetkové podstaty. Paušální (a současně nepřezkoumatelné) konstatování soudu I. stupně, že zvolený způsob oddlužení reflektuje majetkové poměry dlužníků, v dané věci nebylo podloženo žádným konkrétním zjištěním soudu I. stupně a v insolvenčním zákoně nemá ani potřebnou oporu.

I když zákon předpokládá, že oddlužení bude probíhat zásadně jednou ze dvou dlužníkem nabízených forem (srov. § 398 IZ), nepřekáží účelu, který je touto úpravou sledován, aby v situaci, kdy s tím dlužník výslovně souhlasí a sám takový způsob řešení svého úpadku nabízí, byly v mezích rozhodnutí o způsobu oddlužení kombinovány obě formy oddlužení. Je tedy plně možné, aby tam, kde ta z forem oddlužení, kterou dlužník nabízí jako základní (typově oddlužení plněním splátkového kalendáře), bez dalšího neumožňuje splnění požadavku kladeného na minimální zákonnou (nebo s věřiteli smluvenou) míru uspokojení dlužníkových věřitelů, dlužník nabídl věřitelům, že je uspokojí i z té části svého majetku, jež by při schválení oddlužení jen jednou z předjímaných forem oddlužení jinak zůstala v jeho dispozici. Ve výjimečných případech je možné i to, že obě formy oddlužení budou zkombinovány tak, že rozhodnutím o schválení oddlužení budou postiženy jak příjmy dlužníka v následujících pěti letech (oddlužení plněním splátkového kalendáře), tak majetek náležející dlužníku v době rozhodnutí o schválení oddlužení (oddlužení zpeněžením majetkové podstaty). Odvolací soud tak uvádí, že judikatura insolvenčních soudů sice připustila možnost kombinace obou způsobů oddlužení, avšak jen v případě, že dlužník sám nabídne věřitelům, že je uspokojí i z té části svého majetku, jež by při schválení oddlužení jen jednou z předjímaných forem oddlužení jinak zůstala v jeho dispozici.

Lze-li oddlužení provést v obou jeho formách, a to s předpokladem zhruba stejné úspěšnosti pro věřitele, a dlužníci navrhli oddlužení plněním splátkového kalendáře, není opodstatněno preferovat před touto formou oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, zvláště pak pokud by mělo vést ke ztrátě obydlí dlužníků, které je může uvrhnout do neřešitelné sociální situace, hrozící jejich dalším-i pro věřitele nežádoucím-zadlužením. Proto i v případě, že by se věřitelé usnesli na provedení oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, které podmínku přípustnosti dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ splňuje, může insolvenční soud výjimečně, je-li toho v zájmu uvedených zásad zjevně zapotřebí, zasáhnout a svým rozhodnutím o způsobu oddlužení toto usnesení schůze věřitelů ve prospěch navrženého reálného splátkového kalendáře překonat.

Při zkoumání přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ je ve fázi rozhodování o schválení povoleného oddlužení rozhodná stávající ekonomická nabídka dlužníka. Tu pro případ splátkového kalendáře představují dlužníkovy příjmy, které jsou pro ten účel postižitelné (podléhají výkonu rozhodnutí nebo exekuci prováděným srážkami ze mzdy dle § 276 a násl. o.s.ř.) a jejichž výše (jednotlivě nebo v jejich souběhu dle § 298 o.s.ř.) umožňuje, aby z těchto příjmů byly nějaké srážky (splátky pro splátkový kalendář) dle § 398 IZ ve spojení s § 277 až § 279 o.s.ř. prováděny. Dalším zdrojem příjmů dlužníka může být-vedle příjmů pravidelné finanční plnění, které se mu pro dobu trvání schváleného oddlužení splátkovým kalendářem zaváže poskytovat třetí osoba (např. prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací, opatřených úředně ověřenými podpisy stran smlouvy). Jde o finanční pomoc dlužníku určenou jen pro účely splnění oddlužení splátkovým kalendářem, k němuž je proto tento příjem použitelný v plné výši.

V dané věci soud I. stupně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty a uvedl, že vyšel ze skutkových zjištění o výši příjmů dlužníků a jejich majetku a konstatoval, že aktuální výše jejich měsíčních příjmů umožňuje, aby uspokojili zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši minimálně 45 %, aniž by však uvedl, z jakého důvodu zvolil kombinaci obou způsobů oddlužení, tedy jak plněním splátkového kalendáře, tak zpeněžením majetkové podstaty, k čemuž nebyl žádný důvod, když ekonomická nabídka dlužníků pro oddlužení plněním splátkového kalendáře byla-dle shora uvedeného konstatování soudu I. stupně-zjevně dostatečná.

Odvolací soud poukazuje na to, že závěr soudu o proveditelnosti oddlužení splátkovým kalendářem musí vycházet jak ze zjištění, jaké jsou příjmy dlužníků a které z nich a v jakém rozsahu mohou být pro plnění splátkového kalendáře použity (jaké splátky umožňují), tak i ze zjištění nezajištěných pohledávek, které by do oddlužení měly být pojaty. Taková zjištění soud I. stupně v napadeném usnesení však neobsáhl. Dále odvolací soud uvádí, že za situace, kdy dlužníci zjevně nenabídli věřitelům, že je uspokojí i ze zpeněžení svého majetku tj. nemovitostí, nelze než dospět k závěru, že podmínky pro schválení oddlužení kombinací obou způsobů, tj. jak plněním splátkového kalendáře, tak zpeněžením majetkové podstaty nebyly splněny, neboť nenacházejí oporu ani v právní úpravě ani v souhlasu dlužníků s takovým řešením jejich úpadku po dohodě s nezajištěnými věřiteli.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud v intencích shora vyslovených názorů odvolacího soudu otázku formy oddlužení znovu projedná a rozhodne o ní.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 6. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková