4 VSPH 1791/2016-B-10
KSPA 60 INS 11091/2016 4 VSPH 1791/2016-B-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci manželů-dlužníků Václava anonymizovano , anonymizovano , a Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Česká Třebová, Felixova 1725, o odvolání insolvenčního správce Insolvency Project, v.o.s. IČO: 28860993, sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 29. července 2016, č.j. KSPA 60 INS 11091/2016-B-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 29. července 2016, č.j. KSPA 60 INS 11091/2016-B-5 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích schválil oddlužení manželů-dlužníků Václava anonymizovano (dále též dlužník) a Jaroslavy anonymizovano (dále též dlužnice) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníkům, aby počínaje měsícem září 2016 platili prostřednictvím insolvenčního správce Insolvency Project, v.o.s. (dále jen správce) ze svých příjmů nezajištěným věřitelům částky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a tyto částky rozvrhne dlužník prostřednictvím správce poměrně mezi nezajištěné věřitele uvedené v bodě II. výroku, určil termín první splátky a nejzazší termín ukončení splátkového kalendáře (bod III. výroku), uložil plátcům příjmů dlužnice Domu dětí a mládeže Kamarád a České správě sociálního zabezpečení, aby počínaje měsícem září 2016 nevypláceli dlužnici příjem, ale celý jej vyplatili nejpozději do 15. dne v měsíci správci, a uložil plátci příjmu dlužníka České správě sociálního zabezpečení, aby počínaje měsícem září 2016, prováděla z jeho mzdy srážky v rozsahu dvou třetin čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní nepostižitelné částky, a zasílala jej do 20. dne v měsíci správci (bod IV. výroku), uložil správci povinnost, aby z částek, které mu budou zaslány plátcem příjmů dlužnice vypočetl částku odpovídající základní nezabavitelné částce, která nesmí být dlužnici sražena z měsíčního příjmu, a tuto částku vyplatil dlužnici do 5 dnů od jejich obdržení, aby si z částek sražených z příjmů dlužníků ponechal pro sebe částku 1.125,- Kč jako zálohu na odměnu a částku 225,-Kč jako zálohu na náhradu hotových výdajů isir.justi ce.cz a částku odpovídající DPH a zbytek vyplatil nezajištěným věřitelům (bod V. výroku), konstatoval, že počínaje měsícem, v němž začne být plněn splátkový kalendář, zaniká dlužníkům povinnost platit zálohy na odměnu a hotové výdaje správce ve výši stanovené v rozhodnutí o úpadku (bod VI. výroku), správci uložil povinnosti uvedené v bodech VII., VIII. výroku, uložil povinnosti věřitelům (bod IX. výroku) a konstatoval, že bude vykonávat funkci věřitelského výboru (bod X. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně uvedl, že dlužníci podali společný návrh na povolení oddlužení, následně byl zjištěn úpadek dlužníků a bylo jim povoleno oddlužení a že o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl v souladu s § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a dle § 406 odst. 3 IZ. Citoval § 398 odst. 3 IZ a § 406 odst. 3 písm. d) IZ s tím, že vzhledem k tomu, že dlužnice má více plátců příjmu, uložil jim, aby sami srážky ze mzdy neprováděli, ale aby celý příjem zaslali správci, který pak bude všechny příjmy dlužnice posuzovat jako jeden příjem, provede výpočet základní nepostižitelné (nezabavitelné) částky a výpočet částky, která může být dlužnici z jejích příjmů sražena. Konstatoval, že tento postup umožní zachovat účel § 298 o.s.ř., aby dlužnici byla z jejích příjmů sražena správná částka, když nepostižitelnou částku jí následně vyplatí správce. Ostatní výroky odůvodnil odkazy na zákonná ustanovení.

Jen proti bodům IV., V. výroku se správce včas odvolal (B-6) a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že každému z plátců příjmů dlužnice určí, jakou část nezabavitelné částky má srážet. Nesouhlasil s tím, že by měl každý měsíc vypočítávat částku odpovídající základní nezabavitelné částky a tuto vyplácet dlužnici do 5 dnů. Namítal, že soudem I. stupně zvolený postup nemá oporu v § 398 odst. 3 IZ ani v § 298 o.s.ř., že je na soudu I. stupně, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy srážet, a že tuto povinnost nelze přenášet na správce. Argumentačně odkazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.9.2013, č.j. MSPH 60 INS 14961/2012, 3 VSPH 25/2013-B-34, a ze dne 10.12.2015, č.j. 3 VSPH 1442/2015-B-12.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

K subjektivní legitimaci správce k podání odvolání:

Podle § 15 IZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje. Za jiné osoby než přihlášené věřitele, kteří uplatňují svá práva v insolvenčním řízení lze uvést např. věřitele s pohledávkou za majetkovou podstatu nebo osoby, které se domáhají vydání majetku prostřednictvím žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, a také insolvenčního správce po dobu, kdy se rozhoduje o jeho odměně a také po dobu, kdy mu insolvenční soud ukládá určitou povinnost nemající oporu v zákoně, jako je to v projednávané věci. Správci pak nelze v takovém případě upřít právo se uložené povinnosti bránit odvoláním a nepřiznat mu postavení účastníka insolvenčního řízení ohledně rozhodnutí o uložení této povinnosti.

Odvolací soud tak dovodil, že vzhledem k uložení povinností podle bodů IV., V. výroku, správci svědčí subjektivní legitimace k podání odvolání proti rozhodnutí soudu.

K věci samé:

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle § 406 odst. 3 IZ v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud mimo jiné přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy dlužníka (povinného), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácet sražené částky dlužníku.

Podle § 297 odst. 1 o.s.ř. pobírá-li povinný mzdu od několika plátců mzdy, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.

Podle § 298 o.s.ř. nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy, určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Když příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy srážet (odst. 1). Provádí-li srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku oprávněného. Nepřevyšuje-li ji, vyplatí celou sráženou částku oprávněnému. Převyšuje-li ji, vyplatí ze sražené částky oprávněnému jen tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek vrátí povinnému (odst. 2).

Odvolací soud považuje napadené usnesení za nepřezkoumatelné, neboť soud I. stupně neodůvodnil, z jakého důvodu uložil plátcům příjmů dlužnice v celém rozsahu je zasílat správci, a proč by měl správce mít povinnost ze zaslaných příjmů vypočítat nezabavitelnou částku a tuto vyplácet dlužnici. Z napadeného odůvodnění nelze zjistit ani výši příjmů dlužnice (a dlužníka), celkovou ekonomickou nabídku dlužníků ani předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, tedy zda budou uspokojeny alespoň ve výši 30 % jejich hodnoty.

Při souběhu postižitelných příjmů dlužníka od všech plátců se tyto příjmy (jak pro účely výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiných příjmů a shodně i pro plnění splátkového kalendáře) při provádění zákonných srážek sčítají. Tím pádem základní částka, která nesmí být sražena, může být dlužníku ponechána jen jednou, i když pobírá mzdu (jiný postižitelný příjem) od více plátců; všechny mzdy (příjmy) dlužníka musí tvořit jeden celek.

Z postupu soudu I. stupně je zřejmé, že se (nepřípustně) zbavil povinnosti, jež mu ukládá § 298 odst. 1 IZ, neboť je (výlučně) na insolvenčním soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce příjmu srážet a určení nezabavitelné částky, kterou nelze dlužnici srážet, uložil správci. Bude tedy na soudu I. stupně, aby své rozhodnutí pod bodem IV., V. výroku přehodnotil způsobem odpovídajícím zákonným požadavkům na provádění srážek při souběhu příjmů dvou a více plátců; takovému požadavku by typově odpovídal např. výrok: Podle § 298 odst. 1 o.s.ř. soud určuje plátci mzdy A, že nemá dlužnici srážet 40 % nezabavitelné částky, a plátci mzdy B, že nemá dlužnici srážet 60 % nezabavitelné částky (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.9.2013, č.j. MSPH 60 INS 14961/2012, 3 VSPH 25/2013-B-34, ze dne 25.11.2015, č.j. MSPH 93 INS 27786/2014, 3 VSPH 471/2015-B-28, ze dne 10.12.2015, č.j. KSPL 65 INS 5439/2015, 3 VSPH 1442/2015-B-12, nebo ze dne 5.1.2016, č.j. KSPH 37 INS 36426/2013, 1 VSPH 616/2015-B-27).

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. jako celek zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud znovu rozhodne o schválení oddlužení dlužníků a rámci usnesení určí výši nezabavitelné částky jednotlivým dlužničiným plátcům příjmu, jež by dlužnici měla být těmito plátci vyplacena, a své rozhodnutí řádně odůvodní.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 24. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková