4 VSPH 1785/2014-B-16
KSPL 54 INS 5714/2014 4 VSPH 1785/2014-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníků a) Karla Šťastného a b) Evy Šťastné, obou bytem Hlavní 189, Tlučná, zastoupených advokátem Mgr. Františkem Burešem, sídlem náměstí Republiky 2, Plzeň, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 5714/2014-B-6 ze dne 17. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 5714/2014-B-6 ze dne 17. července 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku uvedeným usnesením neschválil oddlužení Karla Šťastného a Evy Šťastné (dále jen dlužníci) a prohlásil na jejich majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že jsou dlužníci manželi, již společně podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a že usnesením ze dne 25.3.2014 (č.d. A-9) rozhodl o úpadku dlužníků a o povolení jejich společného oddlužení. Na schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání dne 16.7.2014 vznesli věřitelé č. 4 Jan Šroubek, jenž je současně zástupcem věřitelů, a č. 5 Radka Šroubková (dále též jen Věřitelé), kteří na schůzi hlasovali pro způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře, námitky proti oddlužení dlužníků. Věřitelé nesouhlasili s řešením úpadku oddlužením, neboť dlužníci vůči nim mají závazky z podnikání, a vyjádřili nesouhlas s tím, aby uspokojení jejich pohledávek bylo kráceno díky institutu oddlužení. Soud dále konstatoval, že závazky z podnikání představují 24 % z celkové výše přihlášených pohledávek. O povaze pohledávek Věřitelů neměl soud pochybnosti, neboť byla potvrzena souhlasným prohlášením Věřitelů i dlužníků. Soud uzavřel na tom, že oddlužení dlužníků není přípustné pro nesouhlas Věřitelů s pohledávkami z podnikání podle ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proto postupoval podle ust. § 389 odst. 2 ve spojení s ust. § 405 odst. 1 a 2 IZ, oddlužení neschválil a na majetek dlužníků prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný podle ust. § 314 a násl. IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání uvedli, že po vydání napadeného rozhodnutí došlo ke změně v osobách Věřitelů tak, že na jejich místo vstoupila Eva Šťastná. O jejím vstupu do řízení na místo Věřitelů rozhodl soud prvního stupně usneseními ze dne 11.8.2014. Eva Šťastná na listinách zveřejněných v insolvenčním rejstříku na č.d. P6-3 a P7-3 současně udělila souhlas s řešením úpadku oddlužením dle ust. § 389 odst. 2 písm. a) IZ. V současnosti tedy již oddlužení dlužníků dluhy z podnikání nebrání. Dlužníci dále soudu prvního stupně vytýkali, že nerespektoval záměr zákonodárce při vydání novely insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2014 Sb. spočívajícím v uplatnění judikatorních závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 3/2009 v oddlužení. Z něj dovozovali, že nebrání-li dluhy z podnikání oddlužení, pokud s tím souhlasí věřitel, nemusí to a contrario nutně znamenat, že nesouhlas věřitele brání oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 IZ může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 403 odst. 2 IZ mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odst. 3).

Podle ust. § 405 IZ neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník.

Podmínky přípustnosti oddlužení přitom soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení, a to se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a insolvenčním návrhu, tak ve fázi následující po povolení oddlužení, a to na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení (k tomu viz např. závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen R 61/2011). Z hlediska předpokladů subjektivní přípustnosti oddlužení podle ust. § 389 IZ může soud zkoumat přípustnost oddlužení dlužníka, jenž má závazky z podnikání, až na základě výsledků schůze věřitelů podle ust. § 403 odst. 2 IZ, na níž se věřitelé pohledávek z podnikání mohou kvalifikovaně vyjádřit, zda proti oddlužení budou brojit, a to se znalostí konkrétní ekonomické nabídky dlužníka, zjištění insolvenčního správce a dalších okolností, jež vyšly v řízení najevo.

V daném případě neschválil soud prvního stupně oddlužení dlužníků na základě výslovného nesouhlasu Věřitelů, kteří hlasovali pro přijetí způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře a kteří současně podali námitky podle ust. § 403 odst. 2 IZ. Odvolací soud z obsahu spisu ověřil správnost všech skutkových zjištění soudu prvního stupně, o něž je napadené usnesení opřeno, a konstatoval, že za daných okolností soud prvního stupně nepochybil, pokud uzavřel na tom, že zde byly dány skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, spočívající v nesouhlasu Věřitelů s pohledávkami z podnikání. Nicméně v době rozhodování odvolacího soudu je situace odlišná od té, z níž vycházel soud prvního stupně, neboť nabyvatelka pohledávek Věřitelů podáními ze dne 11.8.2014 zveřejněnými v insolvenčním rejstříku pod č.d. P6-3 a č.d. P7-3 výslovně uvedla, že proti oddlužení dlužníků nemá námitek, a udělila písemný souhlas s jimi navrženým oddlužením.

Jelikož na základě shora popsaných zjištění a závěrů neshledal odvolací soud, že jsou (nadále) dány důvody pro neschválení oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem, a jelikož je z povahy věci vyloučeno, aby o tom, zda bude oddlužení v této věci schváleno, rozhodl, odvolací soud podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 20. října 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová