4 VSPH 1778/2016-B-26
KSUL 79 INS 17387/2014 4 VSPH 1778/2016-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Malešovská 7, Hoštka, o odvolání JUDr. Ing. Petra Štillipa, sídlem Lukavická 16, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 17387/2014-B-21 ze dne 29. srpna 2016

takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 17387/2014-B-21 ze dne 29. srpna 2016 se m ě n í tak, že zní: Schvaluje se konečná zpráva a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce JUDr. Ing. Petra Štillipa ze dne 6.7.2016 (B-19), podle níž činí: a) příjmy majetkové podstaty 21.511,-Kč z toho záloha složená dlužníkem v průběhu oddlužení 19.451,-Kč srážka ČSSZ z příjmů dlužníka 2.060,-Kč b) výdaje majetkové podstaty 54.450,-Kč z toho odměna insolvenčního správce vč. DPH 54.450,-Kč c) částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele 0,-Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku uvedeným usnesením schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce JUDr. Ing. Petra Štillipa (dále jen správce) ze dne 6.7.2016, podle které příjmy majetkové podstaty dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník) činí 21.511,-Kč, její výdaje činí 30.250,-Kč a zůstatek k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele činí 0,-Kč (bod I. výroku), určil odměnu správci ve výši 30.250,-Kč včetně DPH, která bude v dosud neuspokojené výši 2.060,-Kč uhrazena z příjmů majetkové podstaty a v dosud neuspokojené výši 8.739,-Kč uhrazena ze státního rozpočtu (bod II. výroku), konstatoval, že správci bude po právní moci tohoto usnesení vyplacena ze státního rozpočtu částka 8.739,-Kč (bod III. výroku) a zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona (dále jen IZ) z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující (bod IV. výroku). isir.justi ce.cz

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem zejména uvedl, že usnesením ze dne 18.8.2014 (A-8) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, a že usnesením ze dne 7.10.2014 (B-6) schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že dlužník přestal plnit splátkový kalendář, a proto usnesením ze dne 1.3.2016 (B-17) zrušil jeho oddlužení a na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs. Připomněl, že dne 11.6.2016 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna konečná zpráva a vyúčtování odměny správce, a že dne 14.7.2016 (B-20) vyhláškou uvědomil věřitele o možnosti podat námitky, které však podány nebyly. Odkazoval na § 38 IZ, na vyhlášku č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) a na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 27/2010 ze dne 29.9.2010, podle něhož v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádný majetek, nelze odměnu správce určil podle § 1 vyhlášky, ale je třeba postupovat podle § 5 vyhlášky. Popisoval činnosti, které správce v insolvenčním řízení vykonal, a dospěl k závěru, že odměna ve výši 19.000,-Kč bez DPH a 6.000,-Kč bez DPH za přezkoumané přihlášky reflektuje průběh insolvenčního řízení, přičemž co do částky 8.739,-Kč bude uhrazena ze státního rozpočtu. Citoval § 312 odst. 1, 2 a 4 IZ s tím, že podle konečné zprávy majetek dlužníka nepostačoval ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a proto podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ zrušil konkurs na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení (vyjma bodu IV. výroku) soudu prvního stupně se správce včas odvolal a navrhoval jeho změnu tak, že v bodě I. výroku písm. b) bude výdaj na odměnu správce vyčíslen na částku 45.375,-Kč, v bodě II. výroku bude stanovena odměna správce ve výši 61.710,-Kč včetně DPH a přiznáno právo na doplatek odměny ve výši 45.375,-Kč včetně DPH, který bude uspokojen co do částky 2.060,-Kč z prostředků majetkové podstaty a co do částky 43.315,-Kč z prostředků státu, a bodě III. výroku bude částka hrazená ze státního rozpočtu vyčíslena na částku 43.315,-Kč. Argumentoval, že soud prvního stupně dospěl ke zcela nedůvodnému závěru, že musí stanovit odměnu vlastní úvahou postupem dle § 5 vyhlášky. Namítal, že do zpeněžení je třeba zahrnout jak splátky v oddlužení tak i platbu přijatou od ČSSZ v průběhu konkursu, neboť ve smyslu § 283 IZ se za zpeněžení považuje nejen převedení dlužníkova majetku na peníze, ale i jeho hotovost a prostředky na účtech. Rozvedl, že mu bylo na odměnu a náklady insolvenčního řízení vyplaceno celkem 19.451,-Kč včetně DPH za celkem 18 měsíců od rozhodnutí o úpadku do zrušení oddlužení, z toho na jeho odměnu podle § 3 písm. b) vyhlášky připadá částka 13.500,-Kč (18 x 750,-Kč) + DPH, tj. celkem částka 16.335,-Kč. Dodal, že podle § 4 odst. 2 vyhlášky se při přeměně oddlužení v konkurs počítá odměna podle § 1 vyhlášky, nejméně však správce obdrží odměnu podle § 3 vyhlášky. Vyložil, že má nárok na minimální odměnu podle § 1 odst. 5 vyhlášky, tj. na částku 54.450,-Kč včetně DPH, a že mu také náleží podle § 2a vyhlášky za 6 přezkoumaných přihlášek částka 6.000,-Kč + DPH, tj. částka 7.260,-Kč. Shrnul, že jeho celkový nárok na odměnu činí částku 61.710,-Kč včetně DPH, a že po započtení odměny vyplacené během oddlužení má právo na doplatek ve výši 45.375,-Kč, z toho co do částky 2.060,-Kč z prostředků majetkové podstaty a co do částky 43.315,-Kč z prostředků státu. Doplnil, že mu náleží náklady řízení podle § 7 odst. 4 vyhlášky ve výši 150,-Kč za každý měsíc od povolení oddlužení do zrušení oddlužení, přičemž mu byly vyplaceny v částce 3.116,-Kč včetně DPH a v konečné zprávě další náklady neúčtoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 304 IZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odst. 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její

úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odst. 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odst. 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odst. 4). Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání (odst. 5). Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno (odst. 6).

Z citovaného ustanovení je patrný postup při projednání a schválení konečné zprávy, tedy především to, že insolvenční soud nejprve předloženou konečnou zprávu s vyúčtováním předběžně sám přezkoumá a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené a teprve pak-po její úpravě-o ní uvědomí účastníky a zveřejní ji vyhláškou. Smyslem tohoto postupu je, aby konečná zpráva s vyúčtováním byla zveřejněna ve věcně správném obsahu a-nebudou-li proti ní podány žádné námitky, jimiž by bylo třeba se zabývat-mohla být schválena ve zveřejněné podobě. Jsou-li proti ní včas podané námitky, pak podle výsledku jejich projednání rozhodne insolvenční soud o konečné zprávě tak, že ji schválí (nejsou-li námitky vůči ní důvodné), nebo správci nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování (jsou-li námitky proti ní důvodné, avšak nemění její podstatu) anebo konečnou zprávu odmítne (jsou-li námitky vůči ní důvodné a konečnou zprávu mění jako celek) a správci uloží předložit konečnou zprávu novou.

Odvolací soud z insolvenčního spisu ověřil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 18.8.2014 (A-8) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 7.10.2014 (B-6) schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, usnesením ze dne 1.3.2016 (B-17) zrušil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs. Ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 30.9.2014 (B-4) vyplynulo, že správce do něj zařadil 6 přihlášek nezajištěných věřitelů č. 1-6, které byly přezkoumány na přezkumném jednání konaném dne 7.10.2014 (B-5). Dne 6.7.2016 (B-19) správce předložil soudu konečnou zprávu včetně vyúčtování odměny a hotových výdajů, jež byla zveřejněna vyhláškou ze dne 14.7.2016 (B-20), v níž bylo účastníkům poskytnuto poučení o jejich právu podat námitky proti konečné zprávě správce ve lhůtě 15 dnů. Námitky nebyly podány, proto o ní soud prvního stupně postupem podle § 304 odst. 5 IZ napadeným usnesením rozhodl bez nařízení jednání.

Soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud dospěl k závěru o jiném způsobu výpočtu odměny správce a dále pokračoval bez dalšího podle § 304 odst. 2 IZ a konečnou zprávu zveřejnil v insolvenčním rejstříku, aniž by předtím, postupem podle § 304 odst. 1 IZ, tuto-dle soudu prvního stupně-údajnou chybu ve vyúčtování odměny správce odstranil. Byl-li soud prvního stupně po předložení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce toho názoru, že správce vypočetl svou odměnu nesprávným způsobem, měl postupovat podle § 304 odst. 1 IZ a vést ho k odstranění této chyby a k předložení upravené konečné zprávy, kterou by pak zveřejnil dle § 304 odst. 2 IZ. Při dodržení tohoto zákonem předvídaného postupu by byla účastníkům řízení (včetně správce) pravidelně zachována možnost uplatnit námitky (resp. výhrady) proti způsobu určení výše jeho odměny, jejichž podání (v případě, že by jim nebylo vyhověno) následně legitimuje účastníky řízení podle § 304 odst. 6 IZ též k podání odvolání proti rozhodnutí o schválení konečné zprávy a tím i k přezkumu věcné správnosti takového rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu, pokud soud prvního stupně takto nepostupoval a schválil konečnou zprávu a vyúčtování podle § 304 odst. 5 IZ v jiném znění, než které zveřejnil v insolvenčním rejstříku, může proti takovému rozhodnutí, podat odvolání též účastník řízení, který nepodal námitky proti konečné zprávě, s níž byl srozuměn. Opačné pojetí, jež by účastníkům insolvenčního řízení (v souladu s § 305 odst. 6 IZ) automaticky zapovídalo legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla schválena konečná zpráva a vyúčtování v jiném, než ve zveřejněném znění, s nímž byli účastníci řízení srozuměni a proti němuž ničeho nenamítali, by ve svém důsledku vedlo k vyloučení přezkumu věcné správnosti takového rozhodnutí a bylo by též v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Jinak řečeno, k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla bez námitek schválena konečná zpráva a vyúčtování (§ 304 odst. 5 IZ), jsou legitimováni účastníci řízení také v případě, že konečná zpráva a vyúčtování byla schválena-k jejich tíži-v jiném, než ve zveřejněném znění, s nímž byli tito účastníci řízení srozuměni a proti němuž námitky nepodali (§ 304 odst. 2 IZ); blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 3081/2010, 4 VSPH 40/2015-B-92 ze dne 2.4.2015.

Pokud jde o podstatu věci, zda i v insolvenčním řízení, v němž došlo ke zrušení schváleného oddlužení s následným prohlášením konkursu na majetek dlužníka, má správce nárok na odměnu též podle § 2a vyhlášky z počtu přezkoumaných přihlášek, zastává odvolací soud názor ve smyslu č.l. 95 Ústavy ČR, že rozhodným je především text zákona (§ 38 odst. 1 IZ) a nikoliv text vyhlášky (§ 4). Pro určení odměny správce v posuzované věci je proto rozhodné následující ustanovení.

Podle § 38 odst. 1 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Citované ustanovení jasně stanoví, že v případě konkursu-tedy bez zřetele k tomu, zda k němu došlo primárně prohlášením konkursu na majetek dlužníka nebo zda se tak stalo až sekundárně přeměnou reorganizace v konkurs či zrušením oddlužení s následným prohlášením konkursu-se výše odměny insolvenčního správce určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele.

Jelikož insolvenční řízení bylo zahájeno dne 25.6.2014 (A-1), není pochyb o tom, že se na daný případ uplatní vyhláška ve znění účinném od 1.1.2014. Pokud by však šlo o insolvenční řízení zahájené do dne 31.12.2013, v němž do tohoto data bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku a došlo i k přezkoumání přihlášek pohledávek správcem, pak by byla odměna insolvenčního správce určována dle znění vyhlášky platného do 31.12.2013 a v takovém případě by se plně uplatnily právní závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 29 INS 9586/2010, 3 VSPH 1681/2012-B-37 ze dne 2.7.2013.

Podle § 1 odst. 4 vyhlášky pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou.

Podle § 4 odst. 2 vyhlášky pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 3.

Z toho, že do § 4 odst. 1 vyhlášky byla s účinností od 1.1.2014 vložena věta druhá, dle níž ustanovení § 2a tím není dotčeno, nelze dle názoru odvolacího soudu dovozovat, že by se § 2a vyhlášky neuplatil také v případech prohlášení konkursu po zrušení schváleného oddlužení, jen proto, že taková (toliko) deklaratorní věta nebyla vložena též do § 4 odst. 2 vyhlášky, neboť zde není žádného rozumného důvodu k tomu, aby v konkursech byly insolvenční správcové odměňováni odlišně. Ostatně, i kdyby věta druhá nebyla do § 4 odst. 1 vyhlášky vložena, nic by to nezměnilo na tom, že dle § 38 odst. 1 IZ má v případě konkursu insolvenční správce vždy právo na odměnu počítanou z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Jinak řečeno, insolvenční správce má nárok na další odměnu podle § 2a vyhlášky též v případě konkursu prohlášeného na majetek dlužníka po zrušení schváleného oddlužení (§ 418 IZ).

Jestliže bylo oddlužení zrušeno a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, je třeba určit celkovou odměnu správce podle § 1 vyhlášky pouze v případě, bylo-li v řízení dosaženo výtěžku zpeněžení, nicméně v posuzovaném řízení nebylo dosaženo žádného výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele ve smyslu § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky, a proto měl soud prvního stupně správně určit odměnu správce pouze podle § 2a věty in fine (z počtu přezkoumaných přihlášek) ve výši 45.000,-Kč plus DPH 21% ve výši 9.450,-Kč, celkem částku 54.450,-Kč, neboť na přezkumném jednání konaném dne 7.10.2014 (B-5) bylo správcem přezkoumáno 6 přihlášek pohledávek. Jinými slovy, odměna správce tak měla být určena pouze podle § 2a věty in fine vyhlášky ve výši 54.450,-Kč včetně DPH, neboť v řízení nedošlo ke zpeněžení ve smyslu § 1 odst. 4 vyhlášky.

Pokud jde o příjmy uvedené v konečné zprávě ze dne 6.7.2016 (B-19), shledal je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně věcně správnými. Celkové příjmy majetkové podstaty činí 21.511,-Kč a sestávají z částky 19.451,-Kč (zálohy na odměnu správce v průběhu oddlužení) a z částky 2.060,-Kč ze srážky ČSSZ z příjmů dlužníka. Celkové výdaje majetkové podstaty jsou pak tvořeny minimální odměnou podle § 2a věty in fine vyhlášky v částce 54.450,-Kč včetně DPH, nezajištěným věřitelům nebylo v průběhu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře vyplaceno ničeho.

Pokud jde o bod IV. výroku napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně zrušil konkurs z důvodu, že majetek dlužníka zcela nepostačuje na uspokojení jeho věřitelů a který je závislý na napadených bodech I. až III. výroku, posoudil ho odvolací soud jako předčasný, neboť usnesení o schválení konečné zprávy, jež mu nutně předchází a z něhož se podávají rozhodné skutečnosti o nedostatku majetku dlužníka, dosud nenabylo právní moci.

Na základě uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání (částečně) důvodným. Proto odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení jako celek změnil ve výroku uvedeným způsobem.

Rozhodnutí o tom, v jaké míře hradí stát nároky správce podle § 38 odst. 2 IZ, vydá soud prvního stupně až po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy v rozhodnutí, jímž se konkurs zrušuje (§ 308 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 24. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková