4 VSPH 1774/2014-A-33
KSLB 82 INS 5937/2014 4 VSPH 1774/2014-A-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka Marka Žibřida, bytem a sídlem Postřelná 7, Jablonné v Podještědí, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne č.j. KSLB 82 INS 5937/2014-A-26 ze dne 25. srpna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne č.j. KSLB 82 INS 5937/2014-A-26 ze dne 25. srpna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 82 INS 5937/2014-A-26 ze dne 25.8.2014 zastavil insolvenční řízení dlužníka Marka Žibřida.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 27.5.2014 (č.d. A-17) ve znění potvrzujícího usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.6.2014 (č.d. A-22), jež bylo dlužníkovi doručeno a nabylo právní moci dne 29.5.2014, uložil dlužníkovi, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 10.000,-Kč, a současně ho poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože dlužník zálohu nezaplatil, soud podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužník včas odvolal a v odvolání namítal, že soud prvního stupně žádal o rozložení splátek, leč soud jeho žádosti nevyhověl a rozhodl o zastavení řízení. Tvrdil, že není v jeho silách zaplatit celou zálohu najednou.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 27.5.2014 (č.d. A-17) ve znění potvrzujícího usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.6.2014 (č.d. A-22), jež bylo dlužníkovi doručeno a nabylo právní moci dne 29.5.2014, uložil dlužníkovi, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 10.000,-Kč. Povinnost zaplatit zálohu v této výši byla dlužníkovi uložena proto, že jeho ekonomická nabídka byla pro oddlužení nedostatečná.

Dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil, ač k tomu byl opakovaně vyzván přípisem ze dne 21.7.2014, v němž byl soudem prvního stupně správně informován o tom, že placení zálohy ve splátkách přípustné není. Soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně zálohu neuhradil dlužník dosud.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy přichází zásadně v úvahu v případě, kdy je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž může být soud s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Byl-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, když jeho ekonomická nabídka pro oddlužení byla nedostatečná (v podrobnostech viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 6/2014-A-21 ze dne 9.5.2014), jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 5. listopadu 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná