4 VSPH 1763/2014-A-32
KSCB 26 INS 35438/2013 4 VSPH 1763/2014-A-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka InTePs, s.r.o., IČO 26020327, Kollárova 511, 397 01 Písek, zahájené na návrh věřitele BBCash, s.r.o., IČO 25746723, Neumannova 1449/2, 156 00 Praha 5-Zbraslav, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 35438/2013-A-21 ze dne 25. dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 35438/2013-A-21 ze dne 25. dubna 2014 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek InTePs, s.r.o. (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil AP insolvence v.o.s. (bod II. výroku), vyslovil, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele vyzval, aby do dvou měsíců od zveřejnění rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body IV. a V. výroku), na den 24.7.2014 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VI. a VII. výroku), vyzval věřitele, aby sdělili svůj případný nesouhlas se svým jmenováním členem prozatímního věřitelského výboru nebo zástupcem věřitelů (bod VIII. výroku), k jednání předvolal insolvenčního správce a dlužníka s poučením o nezbytnosti jejich účasti (bod IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a zprávu o hospodářské situaci dlužníka (bod X. výroku), konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku), insolvenčnímu správci uložil povinnost předkládat nejméně jednou za tři měsíce zprávu o stavu insolvenčního řízení (bod XII. výroku), dlužníka vyzval k předložení seznamu majetku a závazků (bod XIII. výroku), insolvenčnímu navrhovateli uložil povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci usnesení soudní poplatek 2.000,-Kč (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 10.12.2013 domáhala BBCash, s.r.o. (dále jen navrhovatel) vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka tím, že má za ním neuhrazenou splatnou pohledávku ve výši 209.113,-Kč, jíž nabyl smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s původním věřitelem Richter + Frenzel s.r.o.; navrhovateli byla postoupena pohledávka v původní výši 449.829,-Kč včetně příslušenství, a to pohledávka ve výši 233.382,-Kč dle faktury č. 1410403560 (postoupená částka 233.382,-Kč), pohledávku ve výši 2.372,-Kč dle faktury č. 1410408989 (postoupená částka 2.372,-Kč), pohledávku ve výši 4.962,-Kč dle faktury č. 1410432120 (postoupená částka 4.962,-Kč) a pohledávku ve výši 209.113,-Kč dle faktury č. 1410433808 (postoupená částka 209.113,-Kč). Dlužník tento svůj závazek vůči původnímu věřiteli dne 29.1.2013 uznal co do důvodu i výše, o postoupení pohledávky byl vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27.5.2013. Na výzvu navrhovatele k úhradě pohledávky ze dne 1.6.2013 dlužník reagoval dne 26.6.2013 návrhem měsíčních splátek ve výši 50.000,-Kč počínaje dnem 31.8.2013 s tím, že poslední splátka bude uhrazena do 30.4.2014. Dlužník však neuhradil žádnou splátku a dne 15.10.2013 žádal navrhovatele o snížení měsíčních splátek na částku 20.000,-Kč, jež bude hradit v období od 31.10.2013 do 30.9.2014. Na sdělení navrhovatele, jehož obsahem byl návrh splátkového kalendáře s výhradou, že tento bude mít formu notářského či exekutorského zápisu s přímou vykonatelností, již dlužník žádným způsobem nereagoval a ke dni 22.11.2013 navrhovateli neuhradil žádnou splátku. Navrhovatel dne 22.11.2013 postoupil část své splatné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 240.716,-Kč společnosti SOLID REAL Praha, s.r.o., jíž spolu s KSB-PUMPY + ARMATURY spol. s r.o. označil jako další věřitele dlužníka.

Dlužník uvedl, že pohledávku navrhovatele uznává, co se týče pohledávky SOLID REAL Praha, s.r.o., tato byla účelově rozdělena méně než šest měsíců před podáním insolvenčního návrhu. Potvrdil, že na pohledávku věřitele KSB spol. s r.o. ve výši 182.464,58 Kč nehradí déle než tři měsíce. Doplnil, že se dostal do druhotné platební neschopnosti v návaznosti na zakázku pro společnost BAK Trutnov, jež zhruba v červnu 2013 přestala platit, což mělo později za následek neschopnost dlužníka splácet své závazky. K otázce podmínek osvědčujících úpadek dlužník potvrdil, že mnohost věřitelů evidentně dána je a pohledávky přihlášené do řízení všechny uznává (obsah přihlášek je mu znám). Nicméně pokud jde o neschopnost uplatněné pohledávky hradit, sdělil, že jedná se společností BAK Trutnov o úhradě alespoň části pohledávek, přičemž nevyloučil ani event. soudní řízení. Dále dlužník uvedl, že v následujících 2-3 měsících bude pravděpodobně inkasovat z realizovaných zakázek částku cca 3.000.000,-Kč, z níž by zřejmě uspokojil alespoň část přihlášených pohledávek. Co se týče likvidních prostředků, disponuje pouze částkou cca 30.000,-Kč. Mzdy zaměstnanců hrazeny jsou, nicméně zhruba 3 až 4 měsíce není hrazeno sociální ani zdravotní pojištění.

Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně při rozhodování z toho, že navrhovatel doložil, že má za dlužníkem platnou pohledávku, jež byla dlužníkem při jednání dne 10.4.2014 výslovně uznána. Soud měl za osvědčenou i existenci dalších 36 věřitelů s pohledávkami za dlužníkem v celkové výši 5.940.463,90 Kč, jejichž existenci dlužník při jednání opět výslovně uznal. Pokud jde schopnost dlužníka své závazky hradit, nejpozději ve čtvrtém čtvrtletí 2013 se dlužník dostal do platební neschopnosti, jak vyplývá z řady jeho přípisů přiložených buď k přihláškám pohledávek jeho věřitelů nebo předložených soudu navrhovatelem či přímo dlužníkem a označených jako Žádost o povolení splátkového kalendáře . V nich užívaje opakovaně obdobné termíny a důvody dlužník svým věřitelům vysvětluje svou druhotnou platební neschopnost vyplývající z nehrazení vystavených faktur za jím provedené práce. Z přihlášených pohledávek, jež dlužník uznává, se navíc podává, že dlužník nehradil ani sjednané splátkové kalendáře. Dlužník při nařízeném jednání výslovně potvrdil svou druhotnou platební neschopnost, když příčinu své současné situace spatřoval v neuhrazení zakázky ze strany společnosti BAK Trutnov. Platební neschopnost dlužníka (jako neschopnost uhradit své platné závazky v přiměřené lhůtě) se podává i ze samotných seznamů majetku, závazků a zaměstnanců tak, jak byly dlužníkem předloženy. Dlužník eviduje majetek v celkové hodnotě cca 44 milionů Kč, z čehož podstatnou část ale tvoří pohledávky v celkové výši cca 25,6 milionů Kč a nemovitosti v hodnotě 12 milionů Kč; souhrnná hodnota materiálu činí cca 4,8 milionů Kč a souhrnná hodnota nářadí cca 1,2 milionu Kč; hodnota finančního majetku pak činí cca 30.000,-Kč; dlužník dále eviduje závazky z běžného obchodního styku v celkové hodnotě cca 31,4 milionů Kč, z čehož závazky ve výši cca 7 milionů Kč ve vztahu ke společnosti BAK stavební společnost a.s. neuznává; dále eviduje nesplacený zůstatek bankovního úvěru poskytnutého UniCredit Bank, a.s. ve výši cca 2,2 milionů Kč a 25 zaměstnanců. Je tedy zcela evidentní zanedbatelný poměr likvidního finančního majetku ve vztahu k ostatnímu majetku a především k výši přihlášených pohledávek.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to v rozsahu bodu I. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že soud prvního stupně nerozhodoval pouze na základě důkazů, které navrhovatel uplatnil v insolvenčním návrhu, ale uznal za relevantní i okolnosti, jež evidentně nastaly po jeho podání. V době zahájení řízení se dlužník v extrémním případě mohl nacházet nejvýše ve stavu hrozícího úpadku. Pokud dlužník při jednání dne 10.4.2014 uvedl, že pohledávky KSB spol. s r.o. a odvody na sociální a zdravotní pojištění nehradí po dobu delší tří měsíců, nebylo prokázáno, že by je nehradil i před podáním insolvenčního návrhu. K navrhovatelem označenému věřiteli SOLID REAL Praha, s.r.o. nemělo být přihlíženo, když pohledávka byla účelově rozdělena 18 dnů před podáním insolvenčního návrhu. K závazkům dlužníka vůči KSB spol. s r.o. byl dne 22.11.2013 sjednán splátkový kalendář, pohledávka nemohla být ke dni podání insolvenčního návrhu déle než 30 dnů po splatnosti. Domněnka soudu o nízké likviditě dlužníka není nijak odůvodněna, především ve vztahu k pohledávkám a inkasu budoucích příjmů plynoucích z rozpracovaných zakázek. Pokud se dlužník nachází ve složité ekonomické situaci, je to způsobeno především šikanózním insolvenčním návrhem, jež prakticky znemožnil provoz podniku dlužníka a jehož přímým důsledkem bylo odmítnutí úvěrového financování UniCredit Bank, a.s., jímž by dlužník výrazně zlepšil své cash flow do doby plnění z rozpracovaných zakázek a vymožení pohledávek. Koncem roku 2013 dlužník jednal se společností BAK Trutnov o úhradě jeho pohledávek, v důsledku zahájení insolvenčního řízení však tato společnost dlužníkovi vystavila penalizační faktury za 7 mil. Kč, jež započetla proti pohledávkám dlužníka, dlužník po podání insolvenčního návrhu přišel o řadu zakázek. Koncem roku 2013 přišla dlužníku částka 5 mil. Kč, banka si však připsané finanční prostředky započetla na úhradu kontokorentu. Při jednání před odvolacím soudem dlužník výslovně uznal existenci pohledávek celkem 108 věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení s pohledávkami ve výši 34.103.275,77 Kč s tím, že pohledávky ve výši 7.936.416,52 Kč jsou podmíněné, obsah přihlášek je dlužníkovi znám.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí, když usnesení soudu prvního stupně vycházelo ze struktury majetku, závazko-pohledávkových vztahů a likvidity tak, jak je uvedl sám dlužník, do řízení se přihlásili věřitelé se značným objemem pohledávek, přihlášky rovněž dokládají neschopnost, případně neochotu dlužníka svým závazkům dostát. Pohledávky za dlužníkem koupil poté, co jeho společnost vyhodnotil jako úspěšnou, když dlužník v jižních Čechách vyhrál řadu výběrových řízení. Původně navrhovatel považoval dlužníka za bonitního s ohledem na vlastnictví pozemku, následně však zjistil, že dlužník v roce 2013 tento pozemek převedl na spřízněnou firmu, řadu svých závazků dlužník plnil formou splátkových kalendářů, závazky vůči navrhovateli neplnil vůbec, a proto se rozhodl podat insolvenční návrh. Navrhovatel odhaduje, že celkový majetek dlužníka ve své komerční hodnotě bude postačovat maximálně k úhradě 30 % pohledávek věřitelů.

Státní zástupkyně nesouhlasila s námitkou dlužníka, že soud měl brát v úvahu pouze okolnosti nastalé do zahájení insolvenčního řízení a poukázala na § 86 IZ, podle něhož je insolvenční řízení vedeno zásadou vyšetřovací, tudíž soud je povinen zjistit veškeré okolnosti a brát v úvahu veškeré skutečnosti, které nastanou do doby vydání rozhodnutí.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), ve věci nařídil jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že soud I. stupně řádně a úplně zjistil skutkový stav věci, řádně jej zhodnotil po právní stránce (při aplikaci příslušných právních norem) a řádně a úplně se též vypořádal s obranou dlužníka; pro stručnost proto na jeho závěry (v podstatné části shora reprodukované) odkazuje.

Doplněním dokazování provedeným v průběhu jednání o odvolání přitom odvolací soud zjistil, že dlužník má kromě navrhovatele přes sto věřitelů, přičemž jeho splatné nepodmíněné závazky převyšují částku 26 mil. Kč, jak potvrdil i sám dlužník při jednání u odvolacího soudu. Všechny tyto závazky jsou ke dni rozhodnutí odvolacího soudu po dobu delší tří měsíců po splatnosti. Pokud dlužník v odvolání argumentoval tím, že se ke dni podání insolvenčního návrhu nacházel nejvýše ve stavu hrozícího úpadku, odvolacímu soudu nezbývá, než konstatovat, že podle § 154 o.s.ř. je pro rozhodnutí podstatný stav, jenž je zjištěn v době jeho vydání, nikoli v době, kdy bylo řízení zahájeno.

Pokud dlužník namítal, že je zde majetek postačující k úhradě jeho závazků, odvolací soud po doplnění dokazování ze seznamu majetku a závazků zjistil, že dlužník sice evidoval majetek v celkové hodnotě cca 44 milionů Kč, z čehož podstatnou část ale tvoří pohledávky v celkové výši cca 25,6 milionů Kč a nemovitosti v hodnotě 12 milionů Kč; souhrnná hodnota materiálu činí cca 4,8 milionů Kč a souhrnná hodnota nářadí cca 1,2 milionu Kč; hodnota finančního majetku pak činí cca 30.000,-Kč. V případě dlužníka je při posuzování otázky, zda je v úpadku namístě poukázat na závěr vyslovený Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sen. zn. 29 NSCR 10/2009 ze dne 2.12.2010, podle něhož jestliže dlužník není schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. Lze tedy uzavřít, že dlužník nemá likvidní majetek, jenž by zcela nepochybně postačoval k úhradě jeho splatných závazků. Jak shora uvedeno, argumentace dlužníka spočívající v tom, že by v případě nepodání insolvenčního návrhu mohl úpadkovou situaci překonat, není právně významná, pro úplnost však považoval odvolací soud za vhodné poznamenat, že dlužník po dobu delší jednoho roku nebyl schopen nijak vysokou pohledávku navrhovatele zapravit (a neučinil tak ani po podání insolvenčního návrhu), nebyl schopen dodržovat sjednané splátkové kalendáře, což o jeho dobré ekonomické kondici v době zahájení řízení rozhodně nesvědčí.

Shodně se soudem prvního stupně dospěl tedy odvolací soud k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, nevyvrátil ani domněnku, že je nebyl schopen plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Skutečnost, že by měl dostatek disponibilních prostředků k úhradě těchto závazků, dlužník (jak správně uvedl již soud I. stupně) nedoložil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 12. listopadu 2014

JUDr. Ladislav Derka, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová