4 VSPH 176/2016-A-29
MSPH 96 INS 17213/2015 4 VSPH 176/2016-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Michaela anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, V Podluží 1132/7, zast. Mgr. Martinem Krtilem, advokátem, sídlem Praha 8, Za Poříčskou Bránou 4/334, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2015, č.j. MSPH 96 INS 17213/2015-A-23,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2015, č.j. MSPH 96 INS 17213/2015-A-23, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužníku Michaelovi Černému (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník návrhem ze dne 30.6.2015 domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a vyšel ze zjištění, že dlužník vlastní pouze zajištěný nemovitý majetek v hodnotě cca 1.650.000,-Kč a drobný majetek v hodnotě 11.750,-Kč (oceněné dlužníkem), že na nemovitém majetku vázne 5 zástavních práv v celkové výši 3.420.510,-Kč (+ budoucí pohledávky ve výši 700.000,-Kč), že rozdíl mezi hodnotou zajištěného majetku dlužníka a pohledávek zajištěných věřitelů činí cca-1.770.510,-Kč a že tedy nebude možné v plné míře uspokojit ani zajištěné věřitele, natož pak uhradit náklady insolvenčního správce a jeho případné hotové výdaje. Proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud bez dalšího zrušil. Namítal, že již dne 4.8.2015 mu bylo usnesením soudu I. stupně uloženo, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, že odvolací soud k jeho odvolání původní usnesení zrušil a že nevidí zásadního rozdílu v tom, zda záloha činí 45.000,-Kč nebo 50.000,-Kč, neboť nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k její úhradě v takto vysoké výši. Dlužník dále uvedl, že odměna správce bude zcela jistě uhrazena ze zpeněženého majetku, neboť dlužník disponuje nemovitostí v nemalé finanční hodnotě, že náklady správce pak představují minimální náklady v řádech stovek korun, které správce hravě unese a že není třeba ukládat povinnost zaplatit zálohu a pokud snad ano, tak v řádech pár tisíců, aby to dlužník unesl a aby sloužila pouze na administrativní náklady správce, když jiné náklady ani nebudou. Závěrem dlužník dodává, že je jeho odvolání v kontextu s předběžným názorem odvolacího soudu, který již v této věci jednou rozhodoval.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 30.6.2015, doplněným dne 9.7.2015 a dne 27.7.2015, domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Z návrhu (A-1), jeho doplnění (A-6, A-11) a z jeho příloh (zejména seznam majetku a závazků; A-1, A-21) vyplývá, že dlužník podle svého tvrzení eviduje splatné závazky minimálně vůči 3 věřitelům v celkové výši nejméně 4.230.786,-Kč, že všechny jeho závazky jsou zajištěny nemovitostí ve vlastnictví dlužníka v hodnotě 1.650.000,-Kč (stavební parcela č. 1197 s domem č.e. 325 a pozemky p.č. 635/30 a p.č. 635/32 v k.ú. Dolní Jirčany), že jeho ostatní majetek tvoří pouze běžné vybavení domácnosti a věci osobní potřeby oceněné dlužníkem na částku 11.050,-Kč a že je dlužník v současnosti bez pracovního poměru a pravidelného příjmu, který je zajištěn výlučně příležitostnými brigádami a podporou ze strany třetích osob.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.8.2015 (A-12) byla dlužníku uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. K odvolání dlužníka (A-13) bylo rozhodnutí soudu I. stupně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4.9.2015 (A-17) pro jeho nepřezkoumatelnost zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30.9.2015.

S ohledem na skutečnost, že případný úpadek dlužníka bude řešen konkursem a na absenci jeho dostatečného majetku (pohledávky zajištěných věřitelů výrazně převyšují hodnotu zajištěné nemovitosti), nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad dlužníka, že jeho zpeněžením (zpeněžením zajištěné nemovitosti) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, jež vždy tvoří i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když dlužníku, jenž nedisponuje dostatečným majetkem, uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

Nadto se ze seznamu závazků dlužníka (A-1, A-21) podává, že většina jeho závazků (cca 2,9 mil Kč) byla splatná již v roce 2010 a v roce 2013, tedy lze předpokládat, že úpadek dlužníka nastal již v roce 2013 a dlužník tak podal svůj insolvenční návrh opožděně, když tak učinil až v roce 2015. Ostatně insolvenční návrh mohl dlužník podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Jinak řečeno, odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka.

Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že původní rozhodnutí soudu I. stupně o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč (A-12) nebylo zrušeno pro jeho případnou nedůvodnost (jak dlužník namítal ve svém odvolání), jeho věcná správnost nemohla být ani v prvém odvolacím řízení zkoumána, když usnesení bylo zrušeno podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. V daném případě se však soud I. stupně již plně vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi dovozujícími závěr, že důvodu pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení jsou zde dány.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková