4 VSPH 1751/2016-B-68
KSUL 77 INS 3943/2012 4 VSPH 1751/2016-B-68

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníků-manželů Radky anonymizovano , anonymizovano , a Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Most, Vítězslava Nezvala 2598/47, zast. JUDr. Martinem Steiningerem, advokátem, sídlem Teplice, Aloise Jiráska 1367/1, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. června 2016, č.j. KSUL 77 INS 3943/2012-B-58

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. června 2016, č.j. KSUL 77 INS 3943/2012-B-58 se v bodech I., II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem na návrh věřitele č. 5 Stavební bytové družstvo Krušnohor (dále věřitel) zrušil oddlužení dlužníků-manželů Radky anonymizovano (dále též dlužnice) a Vladimíra anonymizovano (dále též dlužník), na majetek dlužníků prohlásil konkurs (bod II. výroku), který bude projednán jako nepatrný (bod III. výroku), určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), insolvenčnímu správci VRŠANSKÝ a spol. v.o.s. (dále jen správce) uložil povinnosti uvedené v bodech V., VI. výroku a konstatoval přechod dispozičních oprávnění k majetkové podstatě na správce (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.5.2012 (B-4) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a že se věřitel návrhem ze dne 5.1.2015 (B-44) domáhal zrušení schváleného oddlužení s tvrzením, že v jeho průběhu vznikl dlužníkům nový dluh na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu ve výši 44.289 Kč s přísl., resp. ve výši 4.826 Kč s přísl. přiznaný pravomocnými rozhodnutími Okresního soud v Mostě.

Na jednání konaném dne 15.6.2016 se dlužníci bránili tvrzením, že nájemné neplatili proto, že se v domě vyskytovaly štěnice, a hodlali je začít platit až poté, co dojde k nápravě. Následně však s ohledem k výši svého dluhu, nebyli s to jej najednou uhradit, a proto žádali o jeho splácení ve splátkách, čemuž nebylo vyhověno. S hotovostním placením do pokladny však byly problémy, neboť věřitel odmítal jejich platby převzít. Dlužníci nebyli s to vysvětlit, proč tuto argumentaci neuplatnili v obou nalézacích řízeních vedených u Okresního soudu v Mostě, a tvrdili, že jim pracovnice exekutorského úřadu sdělila, že pod dobu insolvenčního řízení nemají na svůj dluh hradit ničeho. isir.justi ce.cz

Správce neměl o vzniku nového dluhu dlužníků původně žádné informace, posléze však s nimi věc řešil a dlužníci nyní splácejí svůj dluh částkou 250 Kč měsíčně; oddlužení plněním splátkového kalendáře plní dlužníci na 48 % a předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek na konci splátkového kalendáře je 55 až 60 % jejich hodnoty.

Soud I. stupně citoval § 412 odst. 1 písm. g) a § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle nichž věc posuzoval se závěrem, že návrh věřitele je důvodný.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dle pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 29.5.2013, č.j. 45 C 29/2013-23 a pravomocného rozsudku téhož soudu ze dne 15.9.2014, č.j. 45 C 40/2014-24 (B-53) vznikl dlužníkům dluh vůči věřiteli z titulu dlužného nájemného a ceny služeb spojených s užíváním bytu ve výši 30.384 Kč s přísl., ve výši 4.826 Kč s přísl. a ve výši 15.405 Kč s přísl., vše splatné v roce 2013, tedy po schválení oddlužení (28.5.2012), a že dlužníci dluží věřiteli na náhradě nákladů obou řízení ještě částku 18.007 Kč, že dlužníci existenci svého dluhu vůči věřiteli nezpochybňovali a že jimi prováděné platby ve výši 250 Kč měsíčně na zapravení tohoto dluhu nepostačují. Z vyrozumění soudního exekutora JUDr. Hany Šajnerové ze dne 29.5.2015, č.j. 087 Ex 4958/13-11 soud I. stupně dále zjistil, že ohledně tohoto dluhu byla zahájena exekuce, z čehož dovodil, že dlužníci vznik svého dluhu ve smyslu § 418 odst. 2 IZ zavinili. Námitky dlužníků vznesené na jednání konaném dne 15.6.2016 shledal soud I. stupně nedůvodnými, neboť je vázán pravomocnými rozhodnutími Okresního soudu v Mostě (§ 159a odst. 1, 2 a § 174 odst. 1 o.s.ř.). Nadto dlužníci netvrdili ani neosvědčili, že by svůj dluh zaplatili. Obranu dlužníků, že dluh neplatili na základě pokynu zaměstnance exekutorského úřadu, shledal účelovou, když dlužníci dluh splácí částkou 250 Kč měsíčně.

Přestože dlužníci jinak plní ostatní povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení, soud I. stupně shledal, že dlužníci naplnili důvod pro zrušení oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. c) a odst. 2 IZ, když zavinili vznik peněžitého závazku po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, ohledně něhož byla nařízena exekuce. Proto schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužníků prohlásil konkurs.

Jen proti bodům I., II. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužníci včas odvolali (B-59, B-62) a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně vytýkali, že se dostatečně nevypořádal s jejich argumentací, že nepřihlédl k tomu, že řádně plní splátkový kalendář, na nějž zaplatili 48 % s předpokladem uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů až do výše 55 až 60 %, a že situace s věřitelem je ojedinělá a že notnou dávku zavinění na jejich dluhu má i sám věřitel. Měli za to, že ve věci měl být slyšen též věřitel, že jim věřitel neposkytoval patřičnou součinnost, když odmítal přijmout hotovostní platby, že vyvíjeli dostatečnou aktivitu za účelem domluvy splátek s věřitelem a že nebylo zohledněno, že věřiteli platí-byť prozatím nízké-splátky. Napadené rozhodnutí považovali za formalistické.

Na výzvu odvolacího soudu ze dne 15.9.2016 (B-65), jež jim byla doručena dne 16.9.2016, aby se dlužníci vyjádřili k tomu, zda souhlasí s tím, aby o jejich odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí, dlužníci nereagovali; správce s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání souhlasil (B-66).

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ za použití § 101 odst. 4 o.s.ř.), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5). Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčním spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit; v podrobnostech tedy lze dlužníky odkázat na pečlivě zpracované a přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení.

Ze spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodných skutečností, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, tedy především to, že dlužníci po schválení oddlužení zavinili vznik peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, k jejichž vymožení byla nařízena exekuce pro neuhrazené částky 49.115 Kč s přísl. + 12.208 Kč + 11.335 Kč + 18.007 Kč + 3.218,60 Kč, jak nesporně plyne z pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 29.5.2013, č.j. 45 C 29/2013-23, z pravomocného rozsudku téhož soudu ze dne 15.9.2014, č.j. 45 C 40/2014-24 a z vyrozumění soudního exekutora JUDr. Hany Šajnerové ze dne 29.5.2015, č.j. 087 Ex 4958/13-11 o zahájení exekuce (B-53).

Za této situace bylo na dlužnících, aby tvrdili a osvědčili, že vznik svých nových splatných závazků v celkové výši 93.883,60 Kč nezavinili; to se v posuzované věci dlužníkům nepodařilo. Odvolací soud tak ve shodě se soudem I. stupně hodnotí ničím nedoloženou obranu dlužníků uplatněnou na jednání konaném dne 15.6.2016 (B-57) za účelovou, když jejich tvrzení, že se v domě údajně nalézaly štěnice, nijak nevysvětluje, proč si dlužníci neodkládali stranou peněžní prostředky určené na nájem a služby s tím spojené, aby je mohli věřiteli vydat poté, co tento stav bude odstraněn. Výklad dlužníků, že následně nebyli schopni úhrady vysoké částky dluhu, jde výlučně k jejich tíži a nelze v tom spatřovat jakékoliv zavinění na straně věřitele. Jinými slovy řečeno, pokud by dlužníci jen zadržovali platby svému věřiteli, byli by schopni mu je posléze uvolnit; jestliže toho však schopni nebyli s ohledem na výši dluhu, je správný závěr soudu I. stupně, že si takovou situaci-a tím i vznik svých závazků-dlužníci sami zapříčinili.

Pokud jde o výhrady dlužníků, že soud I. stupně nepřihlédl k tomu, že řádně plní splátkový kalendář, na nějž zaplatili již 48 % s předpokladem uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů až do výše 55 až 60 %, že situace s věřitelem je ojedinělá a že notnou dávku zavinění na jejich dluhu má i věřitel, jsou pro posouzení důvodnosti jejich odvolání bezcenné stejně jako jejich požadavek, aby k věci byl slyšen věřitel, nebo jejich subjektivní mínění, že za vznik jejich závazků může věřitel. Třeba zdůraznit, že jsou to především dlužníci, jež stíhá povinnost plnit své splatné závazky a po dobu oddlužení nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohli v době jejich splatnosti splnit (§ 412 odst. 1 písm. g/ IZ), přičemž dlužníkům-kromě jejich insolvence-nic nebránilo v tom, aby své závazky vůči věřiteli kdykoliv a v plné výši uhradili. Protože tak dlužníci neučinili, je správný závěr soudu I. stupně, že svým jednáním naplnili důvod pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. c) a odst. 2 IZ. Pokud soud I. stupně z uvedeného důvodu oddlužení dlužníků zrušil a na jejich majetek prohlásil konkurs, postupoval v souladu s právem a nelze mu důvodně vytýkat jakékoliv pochybení.

Proto odvolací soud neshledal opodstatněným odvolání dlužníků, v němž dlužníci toliko opakují své subjektivní přesvědčení, že nic nezavinili, když soudem I. stupně i soudem odvolacím zjištěný opak je skutečností, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, když dlužníci své vykonatelné závazky vůči věřiteli v plné výši stále neuhradili.

Odvolací soud proto usnesení v napadených bodech I., II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 18. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková