4 VSPH 1737/2016-A-11
MSPH 77 INS 18204/2016 4 VSPH 1737/2016-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Na Tabulovém vrchu 1295/6, s adresou pro doručování: Praha, Na Míčánkách 6, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2016, č.j. MSPH 77 INS 18204/2016-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2016, č.j. MSPH 77 INS 18204/2016-A-6 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice Veroniky anonymizovano neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužnice Veroniky anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že ve vylíčení rozhodujících skutečností, které mají úpadek dlužnice osvědčit, uvedla, že má 3 závazky v celkové výši 187.692,-Kč, z toho nezajištěné závazky dosahují výše 99.526,-Kč, které jsou 30 dnů po splatnosti a pozastavila platby podstatné části finančních závazků a není schopna řádně a včas plnit většinu z nich a dále specifikovala své závazky uvedením věřitele, výše závazků s datem splatnosti a popsala okolnosti, které vedly k jejímu úpadku. Soud I. stupně citoval ustanovení § 103, § 128 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle nichž věc posuzoval se závěrem, že z bodu 7 insolvenčního návrhu je patrné, že obsahuje sice označení věřitelů, výši závazků a datum splatnosti, avšak z tvrzených závazků není žádný po lhůtě splatnosti více než 3 měsíce a že dlužnice neuvedla v jaké výši platbu svých závazků zastavila a z důvodu absence těchto tvrzení soud I. stupně nemohl uzavřít, zda dlužnicí zastavená část plateb tvoří ve vztahu k celkovému objemu jejích závazků část podstatnou, proto tak dlužnice svými tvrzeními dokládá pouze splnění podmínek uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ a s ohledem na ustanovení § 103 odst. 2 IZ dospěl soud I. stupně k závěru, že dlužnice nevyhověla požadavku uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek nebo hrozící úpadek, proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zamítl a povolil řešení úpadku oddlužením , neboť se domnívá, že ve svém insolvenčním návrhu uvedla splatnosti u všech svých závazků, které byly po splatnosti více jak jeden měsíc a uvedla, že bylo prokázáno, že pozastavila veškeré platby na úhradu svých závazků.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.), musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ). Insolvenční zákon tak v tomto ustanovení dává dlužníkovi možnost řešit jeho majetkové poměry v režimu insolvenčního řízení i tehdy, kdy jeho stávající ekonomická situace dosud všechny znaky úpadku nevykazuje, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě platební neschopnosti (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré věřitele (alespoň 2) s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky není dlužník schopen plnit.

Ustanovení § 104 IZ ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a c) seznam svých zaměstnanců, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, podaným dne 4.8.2016 (A-1) na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 7 určené pro podání insolvenčního návrhu dlužnice vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku a řádně identifikovala 3 závazky u 3 věřitelů v celkové výši 187.692,-Kč, z toho nezajištěné závazky dosahují výše 99.526,-Kč. U závazku vůči věřiteli PROFI CREDIT Czech, a.s. v celkové výši 62.971,-Kč činí měsíční splátka 8.835,-Kč a jde o splatný závazek k 15.6.2016, u závazku vůči věřiteli Provident Financial, s.r.o. ve výši 36.555,-Kč činí měsíční splátka 2.476,-Kč a jde o splatný závazek k 12.6.2016 a u zajištěného veřitele Home Credit a.s. ve výši 88.166,-Kč činí měsíční splátka 2.474,-Kč a jde rovněž o splatný závazek k 10.6.2016, žádný z těchto závazků dlužnice nesplácí. V kolonkách č. 10 insolvenčního návrhu uvedla své příjmy z pracovního poměru u společnosti Fair Credit International, SE, IČO 24852422, s čistým měsíčním příjmem 13.911,-Kč; v kolonkách č. 15 a č. 16 uvedla majetek, který není předmětem zajišťovacích práv (mobilní telefon Samsung v pořizovací hodnotě 7.500,-Kč a věci běžné potřeby v hodnotě 4.000,-Kč) a majetek, který je předmětem zajišťovacích práv (osobní automobil Škoda Fabia v pořizovací ceně 120.000,-Kč), v kolonkách č. 17 a č. 18 řádně identifikovala své věřitele a jednotlivé závazky, též jejich výši a splatnost a uvedla, že tyto závazky nesplácí. Její podpis na insolvenčním návrhu je řádně ověřen. K insolvenčnímu návrhu připojila seznamy podle § 140 odst. 1 IZ a přílohy, dokládající její tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu, připojila seznam majetku a seznam závazků, v němž řádně identifikovala své závazky a věřitele a prohlášení, že nemá žádné zaměstnance (A-3). Všechny tyto seznamy opatřila svým podpisem a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti.

Z toho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že insolvenční návrh dlužnice netrpí vadami podle § 128 odst. 1 a 2 IZ a nebylo tedy důvodu jej odmítnout. Odvolací soud proto nesdílí zjištění soudu I. stupně, že by nebylo možno z insolvenčního návrhu dlužnice dovodit její platební neschopnost. Skutečnost, že by dlužnice neplnila své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, je totiž toliko jednou z právních domněnek konstruovaných v § 3 odst. 2 IZ pro závěr, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Dlužnice však v insolvenčním návrhu tvrdila i jiné skutečnosti, z nichž dovozovala, že není schopna plnit své závazky, a to zastavení plateb podstatné části-resp. všech-svých peněžitých závazků, když žádný ze svých závazků nesplácí. Soud I. stupně založil rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu na jiných důvodech, nežli předpokládá § 128 odst. 1 nebo 2 IZ, a to těch, že dlužnice není v úpadku podle § 3 odst. 1 IZ ve formě insolvence, neboť neuvedla, v jaké výši platbu svých závazků zastavila a absence těchto tvrzení tak soudu nedává možnost uzavřít, zda dlužnicí zastavená část plateb tvoří ve vztahu k celkovému objemu jejich závazků část podstatnou. Takový závěr však nemůže být důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 IZ. Jelikož v daném případě insolvenční návrh nepostrádá vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužnice nebo o jejím hrozícím úpadku podle § 103 odst. 2 IZ, z podaného návrhu a z dlužnicí popsaných okolností věci a připojených příloh lze ověřit, že má dlužnice peněžité závazky vůči více věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 IZ a tyto závazky není schopna plnit, odvolací soud proto shledal insolvenční návrh podaný dlužnicí bezvadným a projednatelným.

Závěrem odvolací soud považuje za nezbytné upozornit, že v případě, kdy měl soud I. stupně za to, že nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku případně hrozícího úpadku, přicházelo v úvahu zamítnutí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 143 IZ, nikoliv jeho odmítnutí dle § 128 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst.1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková