4 VSPH 1737/2015-B-33
MSPH 95 INS 17839/2014 4 VSPH 1737/2015-B-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníků-manželů Jaroslavy Schvengerové, nar. 22.6.1967, a Josefa anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Nezamyslova 12, Praha 2, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 17839/2014-B-23 ze dne 30. července 2015,

t a k t o:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 17839/2014-B-23 ze dne 30. července 2015 se v bodech I. a III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení manželů Jaroslavy Schvengerové a Josefa anonymizovano (dále též dlužník, dlužnice), věc dlužníka vyloučil k samostatnému řízení, jež bude vedena pod samostatnou spisovou značkou (bod II. výroku), na majetek dlužnice i dlužníka prohlásil konkurs (body III. a IV. výroku) konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku).

V odůvodnění soud prvního stupně zejména uvedl, že se dlužníci podáním ze dne 27.6.2014 jako jediný dlužník domáhali zjištění jejich úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedli, že mají jedenáct věřitelů se splatnými pohledávkami v celkové výši 370.085,-Kč, vlastní pouze movité věci nízké hodnoty, nemají vyživovací povinnost vůči žádné jiné osobě (jen k sobě navzájem). Mezi své příjmy zahrnuli mzdu dlužnice v průměrné měsíční výši 15.000,-Kč a mzdu dlužníka ve výši 16.000,-Kč až 19.000,-Kč měsíčně. Usnesením ze dne 1.9.2014 (A-12) soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníků a o povolení oddlužení a dlužníkům mimo jiné uložil povinnost k placení záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného insolvenčního správce VJV INSOLVENCE, v.o.s. (dále jen správce) za každý započatý kalendářní měsíc. Do řízení se přihlásilo 14 věřitelů pohledávkami v celkové výši 654.990,57 Kč; všechny pohledávky byly zjištěny. Dlužník se na přezkumné jednání ani na schůzi věřitelů bez předchozí omluvy nedostavil. Ze zpráv správce plyne, že dlužníci nežijí ve společné domácnosti, společně pečují o nezletilého syna (dcera je již zletilá), sňatek dlužníci uzavřeli v roce 2006 poté, co se v r. 1997 rozvedli. Dlužník po zjištění úpadku prodal (v seznamu majetku neuvedené) motorové vozidlo, dlužníci v seznamu majetku neuvedli ani pohledávku dlužníka z penzijního připojištění ve výši 43.978,-Kč. Dlužnice na výzvu soudu předložila pouze doklady o rozvodu původního manželství a o tom, že řízení o návrhu na rozvod manželství ze dne 4.7.2013 bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20.10.2014 zastaveno, další soudem požadované dokumenty vážící se k původně uzavřenému sňatku, nově uzavřenému sňatku a vyživovacím povinnostem dlužníci nepředložili. Ze zprávy správce ze dne 6.1.2015 plyne, že dlužníci neuhradili zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů správce za měsíce říjen až prosinec 2014. Dlužník odmítl převést zůstatek na účtu penzijního připojištění na účet majetkové podstaty, podal nový návrh na rozvod manželství a platí výživné na syna ve výši 3.000,-Kč měsíčně. Dlužnice dohodou ukončila dosavadní pracovní poměr a od 1.1.2015 nastoupila do nového zaměstnání s předpokládaným příjmem ve výši 9.000,-Kč měsíčně.

Soud prvního stupně citoval § 395 odst. 1, 2 a 405 odst. 1 a 2 IZ, dle nichž věc posuzoval, se závěrem, že dosavadní výsledky insolvenčního řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníků k plnění jejich základních povinností, když po zjištění úpadku a povolení oddlužení nesplnili své povinnosti, konkrétně nehradili správci zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů, dlužník se bez omluvy nedostavil k nařízenému přezkumnému jednání a nakládal s majetkovou podstatou v rozporu s omezeními danými insolvenčním zákonem; dlužníci dále zatajili část svého majetku, v insolvenčním návrhu neuvedli všechny své věřitele a zkreslili celkovou výši svých závazků. Uvedené skutečnosti tak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, proto soud postupoval podle § 405 odst. 1 IZ a oddlužení neschválil a podle § 405 odst. 2 IZ a na majetek dlužníků prohlásil konkurs, když současně vyloučil věc dlužníka k samostatnému řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala, a to v rozsahu bodu I. a III. výroku, a požadovala, aby odvolací soud rozhodl o schválení jejího oddlužení plněním splátkového kalendáře. Namítala, že ona sama k podání insolvenčnímu návrhu lehkomyslně nepřistupovala, spolupráce s jejím manželem však nebyla možná. Dlužnice se snažila zajistit alespoň nějaké podklady pro oddlužení, neuvedla pouze tři ze svých věřitelů, o nichž nevěděla, zjišťování aktuálních zůstatků u věřitelů je obtížné. V poslední době začala být spolupráce se správkyní komplikovaná, správkyně ji ani nekontaktovala se sdělením, že chybí dlužné zálohy. Vyjádřila přesvědčení, že je pro účely oddlužení po rozvodu manželství s dlužníkem samostatnou osobou a s příjmem 14.500,-Kč čistého je i při zohlednění jedné vyživované osoby a po odečtení úplaty správkyni, schopna uhradit 31,8 % pohledávek věřitelů; prohlášení konkursu brání jejímu oddlužení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení v rozsahu dotčeném odvoláním dlužnice i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

V dané věci soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužnice vycházeje ze zjištění:

-dlužník se bez omluvy nedostavil (ač řádně obeslán) k přezkumnému jednání spojenému se schůzí věřitelů konanému dne 13.11.2014, -dlužníci neplnili povinnost uloženou jim usnesením ze dne 1.9.2014 (A-12; bod IX. výroku) platit od rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů správce, -v insolvenčním návrhu neuvedli pravdivé a úplné údaje o svém majetku, počtu vyživovacích povinností, počtu věřitelů a výši závazků, -dlužník po zahájení insolvenčního řízení prodal automobil, který dlužníci neuvedli v seznamu závazků, -dlužník odmítl převést zůstatek ze smlouvy o penzijní připojištění na účet majetkové podstaty, -dlužnice dohodou rozvázala dosavadní pracovní poměr, podle nové smlouvy je dán předpoklad jejího příjmu pouze ve výši 9.000,-Kč, -dlužníci zastírali rozhodující skutečnosti týkající se jejich rodinného života, vyživovacích povinností k dětem a dříve probíhajících řízení o rozvod manželství, dlužnice přes výzvu soudu nepředložila požadované dokumenty vážící se k původně uzavřenému sňatku, nově uzavřenému sňatku a vyživovacím povinnostem manžela, z čehož dovodil lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníků k plnění jejích základních povinností a skutečnost, že podání a to, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledují čestný úmysl.

Odvolací soud se s uvedenými zjištěními a z nich vyplývajícími závěry soudu zcela ztotožňuje a v podrobnostech dlužnici odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení. Na těchto důvodech ničeho nemění ani to, že bylo manželství dlužníků následně rozvedeno-manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení se po dobu trvání řízení o tomto návrhu a po dobu trvání oddlužení považují za jednoho dlužníka (§ 394a odst. 3), dlužnici ostatně nic nebránilo v tom, aby i za trvání manželství insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podala sama. Ani to, že dlužník neposkytoval dlužnici v souvislosti s insolvenčním řízení potřebnou součinnost, nemůže změnit na skutečnosti, že dlužníci neplnili svou povinnost hradit zálohy na odměnu a hotové výdaje správce, údaje o majetku dlužníků, výši jejich závazků, počtu věřitelů a vyživovacích povinnostech byly přinejmenším neúplné. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 2.10.2015(B-31) navíc plyne, že podle sdělení ČSSZ dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 4.716,-Kč; na výzvu správce, aby vzhledem k souběhu příjmů zasílala do majetkové podstaty částky nad nezabavitelné minimum, dlužnice nereagovala, správcem požadované výplatní pásky mu rovněž nezaslala.

Vedle důvodů pro neschválení oddlužení (správně shledaných soudem prvního stupně) odvolací soud dále zjistil, že na nepoctivost návrhu dlužníků na povolení oddlužení lze usuzovat též z dalších okolností věci.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci ve svém insolvenčním návrhu (kolonka č. 7 návrhu na povolení oddlužení; A-1) a v připojených seznamech svých věřitelů opatřených prohlášeným o jejich správnosti a úplnosti (A-8) uvedli, že mají jedenáct věřitelů, jimž dluží celkem 370.085,-Kč. Do insolvenčního řízení se přihlásilo šest věřitelů dlužníky v seznamech neuvedených, (Komerční banka, a.s., O2 Czech Republic, a.s., BOHEMIA ENERGY ENTITY, a.s.

Generali Pojišťovna, a.s., Door Financial, a.s., a ESSOX s.r.o.), přičemž tyto závazky většinou (s výjimkou dvou) plynou ze smluv, jež uzavírala sama dlužnice. S ohledem na počet věřitelů a výši jejich pohledávek, jež dlužníci neuvedli (tedy zatajili) v insolvenčním návrhu ani v seznamu svých závazků, a na to, že dlužnice a žádnou z přihlášených pohledávek nepopřela, nelze tuto skutečnost dle odvolacího soudu ničím uspokojivě vysvětlit. Odvolací soud zastává názor, že si oddlužení zaslouží výlučně dlužník, jenž aktivně spolupracuje s insolvenčním správcem a soudem prvního stupně, tedy který před uvedenými subjekty nic neskrývá a který je zavčasu, úplně a pravdivě informuje o svých majetkových poměrech.

Za situace, kdy soudem stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, kdy k důvodům pro neschválení oddlužení shledaných soudem prvního stupně (§ 395 odst. 2 IZ) nadto přibyl další důvod nalezený odvolacím soudem a kdy dlužnice ani v odvolacím řízení ničím hodnověrně nevyvrátila důvody, jež brání schválení oddlužení, postupoval soud prvního stupně právem podle § 405 IZ, když oddlužení neschválil a na majetek dlužníků prohlásil konkurs.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. listopadu 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná