4 VSPH 1736/2016-A-20
MSPH 89 INS 13560/2016 4 VSPH 1736/2016-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Agentura BÁZE 3, s.r.o., IČO 27179168, sídlem Praha 5, Na Václavce 1789/22, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2016, č.j. MSPH 89 INS 13560/2016-A-13,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2016, č.j. MSPH 89 INS 13560/2016-A-13, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužnici Agentura BÁZE 3, s.r.o. (dále jen dlužnice) povinnost zaplatit ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice domáhala insolvenčním návrhem ze dne 6.6.2016 zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Citoval § 108 a § 297 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že nevlastní žádný majetek, který by mohl být zdrojem úhrady nákladů insolvenčního řízení a zálohu v dané výši vyměřil tak, aby zabezpečovala plnou úhradu minimální předpokládané odměny správce v konkursu a jeho hotových výdajů a závěrem uvedl, že bylo povinností dlužnice, aby si poté, co se dozvěděla o svém úpadku (§ 98 odst. 1 a 2 IZ), včas opatřila finanční prostředky na zaplacení zálohy.

Proti tomuto usnesení soudu I. stupně se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil, event. jí uložil povinnost k úhradě zálohy ve výši max. 20.000 Kč, neboť na zaplacení zálohy v předepsané výši nemá finanční prostředky, což je z jejího insolvenčního návrhu patrné, bez toho, aniž by se znovu zadlužila.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno. isir.justi ce.cz

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli -zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu I. stupně dne 6.6.2016 domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Z návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-3) vyplývá, že dlužnice má splatné závazky minimálně vůči 70 věřitelům v celkové výši 2.155.001,03 Kč, nedisponuje žádnými finančními prostředky ani movitým či nemovitým majetkem, pouze eviduje 18 splatných pohledávek za svými dlužníky v celkové nominální hodnotě 2.189.268 Kč, jež jsou dílem nedobytné (dle stanoviska dlužnice) nebo jsou dílem promlčené anebo směřují za dlužníky, ohledně nichž rovněž probíhají insolvenční řízení.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužnice jedině konkursem, jehož náklady tvoří vždy hotové výdaje a odměna správce, která dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000 Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000 Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000 Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužnice (včetně event. prošetření příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když nemajetné dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Nadto se z návrhu a ze seznamu závazků dlužnice (A-3) podává, že podstatná část jejích závazků byla splatná již v letech 2011 až 2014, že její úpadek nastal již v tomto období, a že tedy dlužnice podala svůj insolvenční návrh opožděně, když tak učinila až v červnu 2016. Pokud tedy dlužnice nepodala bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu ve vyměřené výši 50.000 Kč na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k její tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužnici, jež primárně nesplnila svoji základní povinnost stanovenou v § 98 IZ.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková