4 VSPH 1723/2015-B-30
KSHK 40 INS 7238/2014 4 VSPH 1723/2015-B-30

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníků-manželů Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , IČO 60910658, a Karly anonymizovano , anonymizovano , IČO 68499981, oba bytem Dolní Štěpanice 4, Benecko, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. července 2015, č.j. KSHK 40 INS 7238/2014-B-19,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. července 2015, č.j. KSHK 40 INS 7238/2014-B-19, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zrušil oddlužení dlužníků-manželů Zdeňka anonymizovano (dále též dlužník) a Karly anonymizovano (dále též dlužnice; bod I. výroku) a na majetek dlužníků prohlásil konkurs (bod II. výroku) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že usnesením ze dne 5.9.2014 (B-9) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, že mu dne 21.1.2015 dlužníci oznámili, že splnili podmínky oddlužení tím, že uhradili částku 464.440,-Kč do majetkové podstaty poté, co dlužnice v dědickém řízení obdržela částku 595.864,-Kč, a že nevyhověl návrhu dlužníků na osvobození od placení pohledávek a zároveň je vyzval k vydání částky 162.424,-Kč do majetkové podstaty, neboť zbytek finančních prostředků z dědictví byli dlužníci povinni uhradit. Na jednání konaném dne 10.7.2015 zjistil soud I. stupně ze zprávy insolvenčního správce Ing. Jakuba Harvana (dále jen správce), že dlužníci uhradili po šesti splátkách 478.594,-Kč, tj. 41,80 % hodnoty nezajištěných pohledávek, k čemuž dlužníci uvedli, že již nemají další finanční prostředky z dědictví, neboť za ně nakoupili movité věci do domácnosti a nějaké prostředky použili na automobil. Soud I. stupně konstatoval, že do insolvenčního řízení bylo přihlášeno celkem 1.144.915,05 Kč nezajištěných pohledávek, na něž dlužníci k únoru 2015 uhradili 478.594,-Kč (vč. již uvedeného částečného plnění z dědictví), a citoval § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle něhož věc posuzoval se závěrem,

že dlužníci dosud nemají uhrazeno 100 % hodnoty nezajištěných pohledávek a že neposkytli část finančních prostředků získaných v dědictví na jejich úhradu, ačkoli k tomu byli vyzváni, a tyto prostředky použili k osobní spotřebě. Proto soud I. stupně postupoval podle § 418 odst. 1 písm. a) a odst. 3 IZ, schválené oddlužení zrušil a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužnici včas odvolali (B-20) a navrhovali, aby je odvolací soud zrušil. Uvedli, že jim nečekané dědictví umožnilo zaplatit jednorázově 40 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů a že pravidelné měsíční splátky umožní jejich uspokojení až do výše 70 %. Vysvětlovali, že se domnívali, že jim schválené oddlužení stanovuje minimální částku, kterou jsou povinni zaplatit svým věřitelům, že zbývající část dědictví utratili za opravy našich nejpalčivějších problémů a že tím nesledovali nepoctivý záměr. Dodali, že utracenou částku již nemají, nicméně že předkládané uspokojení nezajištěných věřitelů do výše 70 % hodnoty jejich pohledávek je pro věřitele výhodnější než konkurs, byť by to bylo podle práva nebo návrhu správce, jenž jako jediný jejich konkurs prosazuje. Napadené usnesení považovali za nesprávné a v neprospěch účastníků insolvenčního řízení.

Správce ve vyjádření k odvolání (B-22) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, neboť dlužníci prokazatelně porušili svoji povinnost stanovenou v § 412 odst. 1 písm. b) IZ, když nedbali jeho výzvy ze dne 3.2.2015 a nesplnili ani výzvu soudu I. stupně ze dne 25.2.2015 na vydání všech prostředků z dědictví v celkové výši 595.864,-Kč, z nichž v mezidobí vědomě utratili částku 162.424,-Kč. Uvedl, že ho ještě před podáním dlužníků ze dne 21.1.2015 navštívila dlužnice a dotazovala se na průběh dědického řízení a že dobře věděla, že má celé dědictví použít na mimořádnou splátku, a nikoliv jen částku 433.440,-Kč. Správce souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání (B-27).

K výzvě odvolacího soudu ze dne 13.10.2015 (B-25) dlužníci uvedli (B-28), že souhlasí s rozhodnutím o jejich odvolání bez nařízení jednání a že nemají žádné listiny, jimiž by prokázali, že správci vydali též zbytek dědictví ve výši 162.424,-Kč. Vysvětlovali, že peníze použili na úhradu svých potřeb, které považovali za akutní, že nejsou znalí práva a že si nyní uvědomují svoji chybu, kterou nelze napravit. Slibovali, že pokud jim bude umožněno setrvat v oddlužení, zaplatí vše svým věřitelů včetně částky 162.424,-Kč, nikoliv však najednou, ale ve splátkách, neboť oba jsou zaměstnaní a mají pravidelný příjem. Prosili o shovívavost, neboť jsou nemajetní a mají 3 nezaopatřené děti (ve věku 17, 14 a 14 let) a nemocné rodiče (nar. v r. 1927 a 1929), v jejichž domě bydlí.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 412 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Ze spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodných skutečností, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, tedy především to, že dlužnice nabyla z dědictví částku 595.864,-Kč, kterou v rozporu s § 412 odst. 1 písm. b) IZ nevydala celou správci a společně s dlužníkem z ní zkonzumovala částku 162.424,-Kč pro jejich osobní potřebu, čímž dlužnice nesplnila svoji podstatnou povinnost podle schváleného způsobu oddlužení a naplnila tak důvod ke zrušení oddlužení obou dlužníků podle § 418 písm. a) IZ.

Důvody, pro něž dlužníci použili část dědictví pro svoji osobní potřebu (jež nadto nebyly ani ničím doloženy) jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení irelevantní, stejně jako to, že dědictví dlužnice bylo nečekané nebo že by se jejich nezajištěným věřitelům dostalo vyššího plnění, než se jim původně nabízelo při schválení oddlužení. Důvodem pro utracení části nabytého dědictví nemůže být ani to, že se dlužníci domnívali, že jejich nezajištěným věřitelům postačí zaplatit jen 30 % hodnoty jejich pohledávek, nebo to, že jsou právní laici a nesledovali svým jednání nepoctivý záměr. Minimálně již jen z výzev správce ze dne 3.2.2015 a soudu I. stupně ze dne 25.2.2015 dlužníci museli vědět, že mají vydat celé dědictví, což však neučinili ani za odvolacího řízení. Je přitom nerozhodný názor dlužníků, že pokračování oddlužení by bylo pro účastníky insolvenčního řízení výhodnější než konkurs.

Protože soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, když správce i dlužníci shodně potvrdili, že dlužnicí nabyté dědictví v rozsahu částky 162.424,-Kč nebylo vydáno správci ani po více jak půl roce, shledal odvolací soud odvolání dlužníků neopodstatněným. Proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková