4 VSPH 1722/2016-A-14
KSPH 65 INS 17892/2016 4 VSPH 1722/2016-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , IČO 76604331, bytem Masarykovo náměstí 100, 256 01 Benešov, místem podnikání Bezručova 1269, 256 01 Benešov, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2016, č.j. KSPH 65 INS 17892/2016-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2016, č.j. KSPH 65 INS 17892/2016-A-9, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužnici Petře anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 1.8.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení na návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a vyšel ze zjištění, že dlužnice má závazky ve výši 824.661,25 Kč, že nemá žádný majetek vyjma věcí osobní potřeby, a že má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Příjem dlužnice je i nadále odvislý od jejího podnikání s tím, že navíc pobírá nepravidelnou odměnu za výkon funkce statutárního orgánu ve společnosti FELICITATA, s.r.o. S ohledem na skutečnost, že na majetek dlužnice bude prohlášen konkurs, kdy jen odměna insolvenčního správce činí nejméně 45.000 Kč, poskytuje vyměřená záloha záruku úhrady odměny a hotových výdajů správce. Nadto soud I. stupně dodal, že dlužnice podávala své insolvenční návrhy opakovaně, že je k výzvě soudu nedoplňovala, že v daném případě je však návrh včetně příloh projednatelný, a že dlužnice jistě disponuje finančními prostředky pro zaplacení zálohy, když její nová společnost (FELICITATA, s.r.o.) byla založena již 10.6.2014 a se zkušenostmi z předchozí podnikatelské činnosti dlužnice lze předpokládat, že nová společnost po dvou letech již dobře prosperuje. Proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil, příp. aby změnil výši stanovené zálohy a výrazně ji snížil . Namítala, isir.justi ce.cz

že záloha byla uložena na samé horní hranici, a že samotné ustanovení insolvenčního zákona o uložení zálohy je nelogické, když insolvenční návrh je zpravidla podáván právě v situaci, kdy navrhovatel již není solventní. Dále uvedla, že soud I. stupně vycházel z nepravdivých údajů ohledně společnosti FELICITATA, s.r.o., neboť tato není společností dlužnice, dlužnice je toliko zapsána jako její jednatelka, a že text odůvodnění napadeného usnesení působí dojmem odporujícím ústavní zásadě nestrannosti soudní moci, když je z něj cítit rozhodování spíše v osobní rovině, zaujatost a snaha bránit řešit situaci dlužnice v rámci insolvenčního řízení. Z přiložené rozvahy a výkazu zisku a ztrát společnosti FELICITATA, s.r.o. je zřejmé, že aktivita této společnosti je minimální a odměna dlužnice je tak více než nepravidelná, což vylučuje možnost, aby dlužnice během dvou let nashromáždila prostředky k zaplacení požadované zálohy. Nadto se dlužnice nachází v situaci, kdy se musí spolehnout na přechodnou pomoc svých přátel a blízkých osob. Rovněž je v napadeném usnesení uvedeno, že dlužnice má vyživovací povinnost, avšak toto tvrzení je zcela lživé a dlužnici není známo, z čeho vychází, neboť rozhodně nic takového není součástí jejího návrhu. Je pravdou, že dlužnice podávala své návrhy opakovaně, avšak k takové situaci přispěl soud, neboť svým formalistickým přístupem její návrhy stále odmítal, i když není osobou znalou práva a k tomu, aby si platila právní zastoupení, nemá prostředky; před soukromými subjekty působící na trhu v oblasti insolvencí pak varují všechna veřejná media. Dlužnici dále není zřejmé, proč jí byla uložena záloha v horní možné hranici, když zákon připouští stanovení zálohy v rozmezí od 1 Kč do 50.000 Kč, a že z rozhodování insolvenčních soudů v jiných případech vyplývá, že bývá požadovaná záloha stanovena i v řádu jednotek tisíc korun.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 20.7.2016 domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. Z návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-5, A-8) vyplývá, že dlužnice podle svého tvrzení eviduje nejméně 24 splatných závazků ve výši nejméně 824.661,25 Kč, že nevlastní žádný majetek vyjma věcí osobní potřeby, a že její jediný příjem tvoří nepravidelná odměna za výkon funkce statutárního orgánu ve společnosti FELICITATA, s.r.o., přičemž její výši dlužnice neuvedla.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužnice konkursem, kdy náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000 Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000 Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000 Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužnice (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když nemajetné dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Nadto se z návrhu dlužnice (A-1) a seznamu závazků (A-5) podává, že některé její závazky byly splatné již v roce 2013, že její úpadek tak nastal již v tomto období, a že tedy dlužnice podala svůj insolvenční návrh opožděně, když tak učinila až v roce 2016. Ostatně insolvenční návrh mohla dlužnice podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Pokud tedy dlužnice nepodala bez zbytečného odkladu projednatelný (řádný) insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k její tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud se dlužnice domnívá, že v posuzované věci je porušována zásada nestrannosti Krajského soudu v Praze, a že jeho rozhodovací činnost je ovlivněna osobní zaujatostí , pak tuto námitku je třeba uplatnit ve smyslu § 15a o.s.ř. a nikoli v rámci odvolací argumentace proti rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud pak jde o konstatování soudu I. stupně, že dlužnice má vyživovací povinnost, přestože tomu tak není, pak bylo možno lze spatřovat jisté pochybení soudu I. stupně, avšak tato skutečnost sama o sobě nemá v dané věci vliv pro posouzení podmínek pro uložení zálohy.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková