4 VSPH 1721/2014-A-23
KSPH 60 INS 18506/2014 4 VSPH 1721/2014-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka Limistav s.r.o., IČO 26691540, se sídlem Šafaříkova 277/III, 293 01, Mladá Boleslav, zahájeném k návrhu věřitele ALFA CZ s.r.o., IČO 25921894, se sídlem Resslova 929, 500 02, Hradec Králové, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 18506/2014-A-18 ze dne 12.srpna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 18506/2014-A-18 ze dne 12.srpna 2014 se m ě n í tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně uložil nadepsaným usnesením navrhovateli, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále IZ). Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele doručeným dne 7.7.2014. Vyměřenou výši zálohy odůvodnil právní úpravou provedenou vyhláškou č. 313/2007 Sb. a tím, že účelem institutu zálohy je překlenout prvotní nedostatek finančních prostředků pro účely krytí nákladů insolvenčního řízení s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka známým z insolvenčního návrhu a za předpokladu, že dosud soud nemá dostatečné informace o majetkových poměrech dlužníka.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včas odvolání. Uvedl, že mu soud uložil povinnost hradit zálohu v maximální zákonem stanovené výši, aniž by se zabýval skutkovými a právními okolnostmi významnými pro určení, zda a v jaké výši je záloha přiměřená. Poukázal na to, že již v insolvenčním návrhu tvrdil a prokazoval nemovitý majetek dlužníka listem vlastnictví č. 1607 vedeným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín. Neobstojí proto závěr soudu prvního stupně, že nejsou známy majetkové poměry dlužníka. S ohledem na to navrhovatel předpokládal, že budou z výtěžku zpeněžení tohoto majetku hrazeny náklady řízení. Navrhoval proto změnit napadené rozhodnutí tak, že se náklady navrhujícímu věřiteli neukládají.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel v postavení věřitele doručil insolvenčnímu soudu dne 7.7.2014 insolvenční návrh a domáhal se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Navrhovatel eviduje vůči dlužníku splatné pohledávky v celkové výši 499.137,60 Kč s příslušenstvím z titulu ceny díla dle uzavřené smlouvy o dílo. V návrhu označil další věřitele dlužníka, kteří evidují za dlužníkem pohledávky po lhůtě 30 dnů splatnosti v úhrnné výši cca 200.000,-Kč. K insolvenčnímu návrhu a odvolání podanému proti usnesení soudu prvního stupně doložil výpis z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín, LV č. 1607, z něhož vyplývá, že dlužník vlastní nemovitosti. Jedná se o průmyslový areál a přilehlé pozemky. Nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem smluvním, zástavním právem exekutorským a podléhají celé řadě exekucí.

Dále se z obsahu insolvenčního spisu podává, že se dlužník k výzvě insolvenčního soudu, učiněné usnesením č.j. KSPH 60 INS 18506/2014-A-6 ze dne 8. července 2014, nevyjádřil k insolvenčnímu návrhu a nesplnil povinnosti uložené mu s ohledem na ustanovení § 104 IZ.

Dlužník je podnikatelem, jehož povinností je dle ustanovení § 98 IZ podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Je vlastníkem nemovitého majetku, který je však zatížen zástavními právy a podléhá celé řadě exekucí. Hodnota tohoto nemovitého majetku, případná existence dalšího majetku ve vlastnictví dlužníka a způsobilost k prodeji není však soudu v této fázi řízení známa.

V daném případě nebude možné dle údajů dostupných ze spisu řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ustanovení § 314, 315 IZ) a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje).

V rámci konkursu (byť nepatrného) prohlášeného na dlužníkův majetek činí minimální výše odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 platné vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000,-Kč (+ daň z přidané hodnoty) při splnění předpokladů zakotvených v odstavcích 1 až 4 citovaného paragrafu. Rozsah nutných výloh souvisejících se správou majetkové podstaty přitom plyne z ustanovení § 230 IZ a je předem neznámý . Zdrojem, který slouží k úhradě zmíněných nákladů konkursu, je mimo výtěžek zpeněžení majetkové podstaty právě záloha na náklady insolvenčního řízení. Výše zálohy musí odpovídat jejímu účelu, tj. zajištění úhrady všech předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (správcovy odměny a hotových výdajů i nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty). Povinnost zaplatit zálohu přitom ukládá soud iniciátorovi insolvenčního procesu vždy, když to považuje za nezbytné vzhledem k povaze věci, tj. ke konkrétním okolnostem projednávané kauzy; výše zálohy je nadto soudem určována v době, kdy není možné s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje si zjišťování, správa a zpeněžování majetkové podstaty vyžádá.

Při posouzení stanovení výše zálohy je vždy třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti.

Tím, že je zpeněžitelnost dosud známého majetku ve vlastnictví dlužníka v tomto stádiu řízení sporná a s ohledem na to, že eviduje závazky vůči dalším dosud známým věřitelům v hodnotě cca 200.000,-Kč, jejichž dobytnost je v tomto stádiu řízení otázkou, je namístě uložení povinnosti navrhovateli zaplatit zálohu.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Insolvenční zákon nedává při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení souvislost výše navrhovateli ukládané zálohy s výší jeho přihlášené pohledávky. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již v průběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak vyplývá z výroku usnesení, a současně prodloužil lhůtu k uhrazení zálohy. Připomíná dále, že je navrhovatelem zaplacená záloha, nejde-li o dlužníka, považována ve smyslu ustanovení § 108 odst. 4 IZ za pohledávku za majetkovou podstatou.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 11.září 2014 Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová