4 VSPH 1689/2015-A-15
MSPH 98 INS 16705/2015 4 VSPH 1689/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Alexandra anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, Choceradská 2747/27, IČO 72269952, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2015, č.j. MSPH 98 INS 16705/2015-A-10,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2015, č.j. MSPH 98 INS 16705/2015-A-10, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužníku Alexandru Maierovi (dále jen dlužník) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, a to ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník domáhal návrhem doručeným soudu dne 25.6.2015, doplněným dne 13.7.2015, zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že ze seznamu majetku dlužníka se podává, že dlužník nevlastní žádný majetek a vyměřená záloha ve výši 30.000,-Kč umožní bezprostředně po rozhodnutí o úpadku činnost insolvenčního správce a úhradu počátečních nákladů řízení, hotových výdajů správce, jakož i případně jeho odměny.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání s tím, že nemá žádné finanční prostředky ke krytí uložené zálohy ve výši 30.000,-Kč, že to doložil potvrzením o sociálních dávkách hmotné nouze a příspěvku na bydlení a že pohledávky by se měly zaplatit z peněz z podílu na bytu, o které se v současné době soudí. 1 VSPH 1579/2015

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 25.6.2015, doplněným dne 13.7.2015, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Z návrhu a jeho doplnění (A-1, A-9) a z jeho příloh (A-3, A-4, A-5) vyplývá, že dlužník podle svého tvrzení eviduje splatné závazky minimálně vůči 10 věřitelům v celkové výši nejméně 1.006.248,19 Kč. Dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky ani majetkem, pouze eviduje pohledávky vůči panu Petru Chramostovi, jejichž existence a případné vymožení jsou více než sporné a dále pak spoluvlastnický podíl na bytové jednotce v Karlových Varech, Lomená 252/3, o velikosti jedné poloviny, který je v současné době předmětem nalézacího řízení vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 165/2014, přičemž nemá žádný příjem a je poživatelem sociálních dávek hmotné nouze a příspěvku na bydlení.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, kdy náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. 1 VSPH 1579/2015

Soud I. stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Z toho, že některé ze závazků dlužníka byly splatné již v roce 2012, vyplývá, že úpadek dlužníka nastal již v roce 2012, když dlužník eviduje své závazky již od roku 2010, avšak jejich splatnost konkretizuje pouze u dvou z nich, a tedy dlužník podal insolvenční návrh opožděně, když tak učinil až v roce 2015. Ostatně insolvenční návrh mohl dlužník podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Jinak řečeno, odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 2. září 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná