4 VSPH 1658/2015-B-39
MSPH 89 INS 28031/2013 4 VSPH 1658/2015-B-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , IČO 40807789, bytem Ocelíkova 672, 149 00 Praha 4, o odvolání věřitele GE Money Auto, s.r.o., IČO 60112743, sídlem Vyskočilova 1422/1a, 140 00 Praha 4, zast. JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, sídlem Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 28031/2013-B-31 ze dne 20. července 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 28031/2013-B-31 ze dne 20. července 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze osvobodil dlužníka Zdeňka Šťástku (dále jen dlužník) od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že usnesením ze dne 17.2.2015 (B-28) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a zprostil insolvenčního správce (dále jen správce) funkce, že podáním ze dne 29.6.2015 (B-30) požádal dlužník o osvobození od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že splnil řádně a včas své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení. Soud I. stupně jeho návrhu vyhověl a podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a konstatoval, že se toto osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, dále se vztahuje na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli a vztahuje se na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolal včas přihlášený věřitel č. 6 GE Money Auto, s.r.o. (dále jen věřitel) a navrhoval, aby odvolací soud zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a věřiteli přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že z nezajištěných věřitelů nebyl nikdo uspokojen, a to ani z části, že soud o návrhu dlužníka rozhodl, aniž by bylo prokázáno naplnění podmínek uvedených v § 415 IZ, a že tyto podmínky v daném případě splněny nebyly. Poukázal zároveň na dopad insolvenčního řízení do poměrů věřitelů a měl za to, že insolvenční soud neměl dlužníku osvobození přiznat.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání podle § 94 odst. 2 písm. d) IZ, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že je odvolání opodstatněné.

Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Z citovaného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je pravidelně možné všude tam, kde dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tedy tam, kde ekonomický výsledek oddlužení je ten, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), event. nejméně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (§ 398 odst. 4 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodne na nižším plnění (§ 392 odst. 1 písm. c/ IZ).

Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Uvedené ustanovení upravuje postup insolvenčního soudu v případech, kdy by dlužníkovi nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem podle § 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení bez zavinění dlužníka nedostaví a dlužníkovo neosvobození by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost.

V dané věci postavil soud I. stupně napadené usnesení na paušálním zjištění, že dlužník splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, aniž by se jakkoliv zabýval jeho ekonomickým výsledkem.

Z obsahu insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: -usnesením ze dne 11.2.2014 (A-19) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením na základě insolvenčního návrhu dlužníka ze dne 5.10.2013 (A-1), spojeného s návrhem na povolení oddlužení, -z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka vyplynulo, že v kolonce 17 označil zajištěný majetek v hodnotě pořizovací ceny přes 10.390.000,-Kč, v kolonce 09 uvedl výši závazků vůči zajištěným i nezajištěným věřitelům celkem 10.860.338,51 Kč s tím, že disponuje aktuálním znaleckým posudkem na ocenění nemovitého majetku v hodnotě 10.390.000,-Kč, z něhož budou uspokojeni jak zajištění, tak nezajištění věřitelé, v kolonce 08 navrhoval způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, -ze zápisu ze schůze věřitelů konané dne 9.4.2014 (B-7) vyplynulo, že insolvenční správce navrhoval řešení dlužníkova oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s tím, že je známa hodnota majetku dlužníka ze znaleckého ocenění předloženého dlužníkem, jiné ocenění nebylo dosud učiněno a není proto známa skutečná hodnota jeho majetku, správce však nezjistil nepoctivý záměr dlužníka; schůze se zúčastnil věřitel č. 8, který hlasoval pro zpeněžení majetkové podstaty, a usnesením přijatým na schůzi bylo schváleno oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, -usnesením ze dne 9.4.2014 (B-10) proto insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, -dle konečné zprávy ze dne 2.12.2014 (B-23), proti níž nebyly podány žádné námitky, a která byla schválena usnesením ze dne 14.1.2015 (B-24), byly zastavené nemovitosti zpeněženy přímým prodejem za 2.225.000,-Kč spoluvlastníkům nemovitostí na základě pokynu zajištěného věřitele, pohledávky zajištěných věřitelů byly uspokojeny celkem ve výši 2.042.931,-Kč, částka 167.485,-Kč připadla na odměnu správce a rozdíl příjmů a nákladů činil 0 a na uspokojení věřitelů dle rozvrhu zbyla 0.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že ekonomický výsledek oddlužení, dle něhož uspokojení nezajištěných věřitelů činilo 0 % hodnoty jejich pohledávek, očividně neodpovídá jejich legitimnímu očekávání na počátku oddlužení a ani zákonným kritériím pro povolení (a schválení) oddlužení, dle nichž by nezajištění věřitelé neměli obdržet méně než 30 % hodnoty svých pohledávek, přičemž z obsahu spisu se nepodává, že by některý z nezajištěných věřitelů souhlasil s nižším plněním, resp. s nulovým plněním. Za takového stavu věci nebylo možno postupovat podle § 414 IZ a dlužníka bez dalšího (automaticky) osvobodit od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, ale správně bylo třeba postupovat podle § 415 IZ, jak vyloženo shora. Jinak řečeno, před rozhodnutím o případném osvobození dlužníka, měl soud I. stupně nejprve nařídit slyšení dlužníka a insolvenčního správce a měl se důsledně zabývat všemi rozhodnými okolnostmi věci, kvůli nimž nezajištění věřitelé obdrželi méně, než 30 % hodnoty svých pohledávek, resp. neobdrželi nic. Měl se tedy věnovat tomu, zda dlužník v řízení prokázal, že požadované minimální 30 % hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, přičemž předmětem zkoumání by mělo být i objasnění toho, zda zastavené nemovitosti, oceněné znalcem na 10.390.000,-Kč a zpeněžené jen za 2.225.000,-Kč, nebyly úmyslně nadhodnoceny.

Protože ke zjištění skutkového stavu věci je třeba postupovat podle § 415 IZ a provést šetření a důkazy, jež soud I. stupně dosud neprováděl a toto nelze provést v odvolacím řízení, odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, který o dlužníkově návrhu znovu rozhodne po slyšení dlužníka a insolvenčního správce a po provedení nezbytného šetření a dokazování k tomu, zda jsou splněny všechny podmínky uvedené v § 415 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková