4 VSPH 1648/2016-B-93
KSUL 46 INS 9069/2009 4 VSPH 1648/2016-B-93

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudkyň JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, Pincova 2972/15, s adresou pro doručování: Ústí nad Labem, Králova výšina 2015/41, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. července 2015, č.j. KSUL 46 INS 9069/2009-B-75,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. července 2015, č.j. KSUL 46 INS 9069/2009-B-75 se v bodě VI. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Stanislava anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), určil insolvenčnímu správci JUDr. Zdeňku Grusovi (dále jen správce) odměnu ve výši 54.345 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 10.869 Kč za období od schválení oddlužení a odměnu ve výši 1.815 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 363 Kč za období předcházející schválení oddlužení (bod II. výroku), zprostil správce funkce (bod III. výroku), uložil správci povinnost vyplatit případné zůstatky srážek z příjmů a přeplatky splátek bezodkladně dlužníkovi (bod IV. výroku), zrušil příkaz plátci příjmů dlužníka k provádění srážek ze mzdy či jiného příjmu (bod V. výroku) a zamítl návrh dlužníka na osvobození od zbytku dosud neuspokojených pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem mimo jiné uvedl, že usnesením ze dne 6.1.2010 (A-10) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, že usnesením ze dne 15.2.2010 (B-5) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (ve znění opravného usnesení; B-12), a že ke dni 28.2.2015 uplynula zákonná lhůta pro oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 15.3.2015 předložil správce závěrečnou zprávu (B-67) o splnění oddlužení a uvedl, že nezajištění věřitelé byli uspokojeni v celkové výši 46,45 % a vyúčtoval odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 66.114 Kč a požádal o schválení odměny a hotových výdajů ve výši 2 x 1.089 Kč za období leden a únor 2010. Soud I. stupně postupoval podle § 413 IZ, vzal splnění oddlužení na vědomí, rozhodl o odměně a hotových výdajích správce za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře podle isir.justi ce.cz

§ 7 odst. 4 a § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), schválil odměnu a náhradu hotových výdajů za období 2 měsíců před schválením oddlužení a zprostil správce funkce. Dále postupoval podle § 414 IZ a konstatoval, že dlužník řádně nesplnil povinnosti mu uložené v § 412 IZ, neboť od měsíce července 2013 nezakládal do spisu přehledy svých příjmů, čímž došlo k porušení povinností dlužníka uvedených v § 412 IZ. Dlužník ukončil pracovní poměr u zaměstnavatele Mountfield, a.s. ke dni 18.4.2013 a dle České správy sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) měl poté další pracovní poměry, a to u zaměstnavatelů ABAS IPS Management, s.r.o. (od 14.2. do 4.3.2014), ADECCO, s.r.o. (od 5.3. do 10.3. 2014), SALTEK, s.r.o. (od 2.5. do 9.6.2014), Ascari, s.r.o. (od 20.8.2014 do 16.1.2015) a Randstad, s.r.o. (od 27.1. do 31.5.2015). Soud I. stupně uzavřel, že dlužník porušil povinnost obsaženou v § 412 IZ, když bez zbytečného odkladu nenahlásil každou změnu zaměstnání soudu i správci a zatajil svým zaměstnavatelům, že je na něj vedeno insolvenční řízení, a že byl vydán příkaz plátci k provádění srážek z příjmů. Uvedl, že dlužník také nesplnil řádně a včas všechny své povinnosti, když zcela úmyslně ukončil svůj pracovní poměr, z něhož předpokládal příjem po dobu splátkového kalendáře, další příjmy zatajil a ani na dodatečnou výzvu soudu nepředložil jejich přehled a soudu I. stupně proto nezbylo, než návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek zamítnout.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-resp. jen proti jeho bodu VI. výroku-podal dlužník včasné odvolání a navrhoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že přizná dlužníkovi osvobození od zbytku dosud neuspokojených pohledávek, neboť uspokojil nezajištěné věřitele do výše 46 % hodnoty jejich pohledávek. Soudu I. stupně vytýkal, že nezohlednil, že byl po dobu oddlužení nemocen.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ustanovení § 412 IZ upravuje povinnosti dlužníka po schválení oddlužení a odst. 1 stanoví, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen: a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle § 414 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je pravidelně možné všude tam, kde dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tedy tam, kde ekonomický výsledek oddlužení je ten, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), event. nejméně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (§ 398 odst. 4 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodne na nižším plnění (§ 392 odst. 1 písm. c/ IZ) a za předpokladu, že dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.

Odvolací soud připomíná, že povinnost uspokojit alespoň 30 % nezajištěných věřitelů není jedinou podmínkou pro osvobození dlužníka dle § 414 IZ, avšak je nezbytné uspokojovat věřitele po dobu oddlužení dle zákona, tedy v případě splátkového kalendáře, vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, o získání příjmů usilovat, neodmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, odevzdávat zabavitelnou část příjmů k uspokojování nezajištěných věřitelů, oznámit insolvenčnímu soudu, správci a věřitelskému výboru každou změnu svého zaměstnání, nezatajovat žádný ze svých příjmů neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody a nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že celková výše zjištěných nezajištěných pohledávek činila 926.733,27 Kč a dlužník svým nezajištěným věřitelům uhradil 430.450 Kč a správci na náhradu hotových výdajů a odměnu uhradil částku 66.114 Kč, celkem tedy 496.564 Kč. Ze zprávy ČSSZ ze dne 16.6.2015 (D-9) se podává,

že dlužník byl zaměstnán od 18.6.2003 do 18.4.2013 u Mountfield, a.s., od 14.2. do 4.3.2014 u ABAS IPS Management, s.r.o., od 5.3.2014 do 10.3.2014 u ADECCO, s.r.o., od 2.5.2014 do 9.6.2014 u SALTEK, s.r.o., od 20.8.2014 do 16.1.2015 Ascari, s.r.o. a od 27.1.2015 do 31.5.2015 u Randstad, s.r.o. Odvolací soud shledal, že přestože dlužník poskytl nezajištěným věřitelům plnění ve výši vyšší než 30 % jejich pohledávek (tj. 46,45 %), všechny ostatní povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře vskutku neplnil, když řádně nehradil splátky již od června 2013, jak je z doplnění závěrečné zprávy správce patrné (B-74), rovněž nenahlásil každou změnu zaměstnání insolvenčnímu soudu a správci. Soud I. stupně vyzval dlužníka usnesením ze dne 10.6.2015 (B-72) k dodatečnému předložení přehledu příjmů, dlužník však na tuto výzvu nijak nereagoval. Za tohoto stavu nelze ověřit, zda dlužník vskutku platil ze všech svých příjmů nezajištěným věřitelům tolik, kolik platit měl podle § 398 odst. 3 IZ. Proto se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že dlužník neplnil všechny své povinnosti stanovené mu v § 412 IZ, což sám dlužník ve svém odvolání nevyvrátil. Na věcně správných závěrech soudu I. stupně, že dlužník neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nemůže změnit ničeho ani doložená námitka dlužníka, že byl po době oddlužení nemocen.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním proto podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že soudem I. stupně správně zjištěné porušování základních povinností dlužníka podle schváleného způsobu oddlužení, pro něž nebylo lze dlužníkovi přiznat osvobození od placení pohledávek, by nadto dříve plně opodstatňovalo též zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková