4 VSPH 1634/2016-A-12
MSPH 90 INS 15613/2016 4 VSPH 1634/2016-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice RYM promo, s.r.o. v likvidaci, IČO 28424298, sídlem Soukenická 1187/29, Praha 1, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2016, č.j. MSPH 90 INS 15613/2016-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2016, č.j. MSPH 90 INS 15613/2016-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužnici RYM promo, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 27.6.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu dlužnice, jímž se domáhala prohlášení konkursu na svůj majetek. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uzavřel, že dlužnice vlastní pouze vozidlo v hodnotě 55.000,-Kč (u něhož však není zřejmé, zda se je skutečně podaří za tuto cenu prodat), že v případě řešení úpadku dlužnice konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč + DPH a že je tak nutné zajistit prostředky k hrazení odměny a náhrady hotových výdajů správce pro případ, že tyto nebude možné uspokojit z majetkové podstaty. Proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jí neuloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Namítala, že insolvenční návrh podal její likvidátor poté, co dospěl k závěru, že se nachází v úpadku. V průběhu likvidace byl zjištěn její majetek, a to vozidlo Subaru Justy, jehož cena byla stanovena znaleckým posudkem na částku 55.000,-Kč, a proto nebyl dán důvod k postupu podle § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, nýbrž podle § 200 občanského zákoníku. Likvidátor dlužnice tak nemohl učinit prohlášení o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit isir.justi ce.cz neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, jelikož by takové prohlášení nebylo pravdivé. Protože dlužnice tedy není zcela nemajetná, podala (musela podat) insolvenční návrh, v němž požádala, aby jí nebyla uložena povinnost zaplatit zálohu, neboť náklady řízení bude možné zcela uhradit z výtěžku zpeněžení, zvláště když likvidátor již provedl důkladnou lustraci jejího majetku a závazků a v insolvenčním řízení by tak bylo možno pouze přistoupit ke zpeněžení vozidla. Přestože dlužnice nedisponuje finanční hotovostí pro zaplacení zálohy, je zřejmé, že zpeněžením vozidla budou získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů, přičemž v současné době již existují zájemci na odkup vozidla nejméně za odhadní cenu. Proto je uložená záloha značně nepřiměřená a dlužnice požaduje přehodnocení její výše. Závěrem dlužnice dodala, že případnou zaplacenou zálohu nemůže v průběhu řízení uplatnit jako pohledávku za majetkovou podstatou (jak uvedl soud I. stupně), jelikož je insolvenční navrhovatelkou.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že se dlužnice (obchodní společnost v likvidaci zrušená rozhodnutím soudu) návrhem ze dne 27.6.2016 domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Z návrhu (A-1) a jeho příloh (A-3) vyplývá, že dlužnice nemá žádné zaměstnance, eviduje splatné závazky minimálně vůči 8 věřitelům a vlastní toliko vozidlo v hodnotě 55.000,-Kč. Návrh podal likvidátor dlužnice ustanovený soudem ze seznamu insolvenčních správců a byl opatřen potřebnými seznamy dle § 104 IZ.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužnice konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 IZ.

V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů), k čemuž je insolvenční správce z výkonu své funkce přímo povinen bez ohledu na to, zda tuto činnost již vykonal samotný likvidátor dlužnice v rámci její likvidace, jakož i s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když dlužnici (byť se jedná o obchodní společnost v likvidaci s likvidátorem ustanoveným ze seznamu insolvenčních správců) uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, jelikož s ohledem na jediný majetek dlužnice (automobil) není dle odvolacího soudu v současnosti zřejmé, zda se jej skutečně podaří zpeněžit za cenu stanovenou ve znaleckém posudku, přičemž zároveň nelze ani odhadnout výši nákladů na jeho zpeněžení.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. září 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková