4 VSPH 1633/2016-A-24
KSUL 91 INS 3582/2016 4 VSPH 1633/2016-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovo nám. 21, 413 01 Roudnice nad Labem, t.č. Vazební věznice Praha-Ruzyně, Staré nám. 3/12, 161 02 Praha 6, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2016, č.j. KSUL 91 INS 3582/2016-A-17,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2016, č.j. KSUL 91 INS 3582/2016-A-17, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil insolvenční řízení dlužníka Michala anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 21.4.2016 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 6.6.2016 uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč, neboť jeho úpadek bude řešen konkursem; usnesení bylo dlužníku doručeno dne 8.6.2016, avšak záloha nebyla zaplacena. Proto postupoval podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že je od roku 2012 ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho finanční možnosti tak jsou limitované. Dále uvedl, že se pomocí rodiny snaží dát své věci do pořádku, aby měl lepší start po odpykání trestu, a proto žádá, aby bylo k těmto skutečnostem přihlédnuto a byla mu umožněna náprava.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž nařizoval jednání (podle § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí isir.justi ce.cz i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník se návrhem ze dne 17.12.2015 (A-1) domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Usnesením ze dne 6.6.2016 (A-14) mu byla uložena povinnost, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč, přičemž byl zároveň řádně poučen o následku nesplnění této povinnosti spočívajícím v možnosti soudu zastavit řízení. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno dne 8.6.2016 a protože nebylo napadeno odvoláním, nabylo právní moci dne 24.6.2016; lhůta pro zaplacení zálohy tak uplynula dne 27.6.2016. Jestliže byl dlužník přesvědčen o tom, že byly dány důvody, pro něž po něm nemělo být požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, měl tuto argumentaci uplatnit v odvolání proti usnesení, jímž mu byla povinnost k zaplacení zálohy uložena. To ovšem neučinil, neboť podáním ze dne 9.6.2016 (A-15) požádal toliko o osvobození od tohoto poplatku , čemuž nebylo lze vyhovět, neboť záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, což soud I. stupně dlužníkovi správně ozřejmil přípisem ze dne 17.6.2016 (A-16). Vyměřenou zálohu dlužník ve stanovené lhůtě neuhradil.

Jelikož se tato situace nezměnila ani v průběhu odvolacího řízení (dlužník ani dodatečně neuhradil uloženou zálohu), postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že pravomocné rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy, jímž se toto insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník opětovně podal insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. září 2016 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková