4 VSPH 1632/2016-B-28
KSCB 25 INS 20571/2015 4 VSPH 1632/2016-B-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , IČO 11323108, bytem Černovice, V Hati 704, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. července 2016, č.j. KSCB 25 INS 20571/2015-B-15,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. července 2016, č.j. KSCB 25 INS 20571/2015-B-15, se v bodech I., II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích neschválil oddlužení Vlastimila anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a uložil insolvenčnímu správci AS ZIZLAVSKY, v.o.s. (dále jen správce), aby každé 3 měsíce podal soudu zprávu o stavu řízení (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že k návrhu dlužníka usnesením ze dne 23.9.2015 (A-11) zjistil dlužníkův úpadek a povolil jeho řešení oddlužením a že se do insolvenčního řízení včas přihlásili věřitelé s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 7.941.596,08 Kč, které byly na přezkumném jednání konaném dne 22.6.2016 zjištěny. Na navazující schůzi věřitelů správce přednesl a upřesnil zprávu ze dne 30.10.2015 (B-2), z níž vyplynulo, že dlužník, který má vyživovací povinnost k manželce a dítěti, dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu ze mzdy a z invalidního důchodu v celkové výši 20.200,-Kč a dále má příjem ve výši 12.000,-Kč ze smlouvy o důchodu, avšak ani to nepostačuje pro plnění splátkového kalendáře v min. výši úhrady 30 % hodnoty nezajištěných pohledávek, k čemuž by bylo zapotřebí, aby darovací smlouva zněla alespoň na částku 23.000,-Kč měsíčně. Ze soupisu majetkové podstaty (B-2) plyne, že dlužník vlastní majetek v celkové hodnotě 634.100,-Kč. Správce rovněž konstatoval, že část dluhů pochází z podnikání, a to přinejmenším pohledávky Všeobecné zdravotní pojišťovny (věřitel č. 5), Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (věřitel č. 10) a BOHEMIA ENERGY entity s.r.o. (věřitel č. 13), přičemž dlužník nepředložil souhlas žádného z věřitelů s řešením jeho úpadku oddlužením, proto správce navrhl, aby byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Soud I. stupně po citaci § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 395 odst. 1 IZ uzavřel, že dlužník, jenž je schopen uhradit nezajištěným věřitelům jen částku 1.125.180,-Kč, přičemž 30 % hodnoty nezajištěných pohledávek věřitelů činí částku 2.382.478,82 Kč, a jenž nevlastní majetek dostatečné hodnoty umožňující isir.justi ce.cz oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, neprokázal, že jeho ekonomická nabídka postačuje k tomu, aby nezajištěným věřitelům zaplatil alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek a současně uhradil náklady správce. Jelikož po povolení oddlužení vyšly najevo okolnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, soud I. stupně s odkazem na § 405 odst. 1 a 2 IZ neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal (B-17, B-18 a B-22), neboť s ním nesouhlasil a žádal, aby odvolací soud schválil jeho oddlužení a nařídil přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek . Argumentoval tím, že se na podzim roku 2015 vážně zhoršil jeho zdravotní stav, v důsledku čehož byl několikrát hospitalizován v nemocnici a byl v pracovní neschopnosti od 4.11.2015 do 30.6.2016. Z toho důvodu se nemohl zúčastnit přezkumného jednání, ani se věnovat svému insolvenčnímu řízení, o čemž informoval soud I. stupně a žádal o přesunutí přezkumného jednání. Dále uvedl argumenty pro popření pohledávek věřitelů č. 4-RAVIX, a.s., č. 9-Z.P.R. Consulting, s.r.o., č. 14-B & B KERAMIKA jm s.r.o. a č. 7-Komerční banka, a.s. a konstatoval, že dne 25.8.2015 uzavřel se svým synem Ondřejem Vachtou smlouvu o důchodu, na jejímž základě mu bude syn na jeho oddlužení přispívat částkou 12.000,-Kč, resp. částkou 14.000,-Kč, což doloží dodatkem ke smlouvě o důchodu. Správce ve vyjádření k odvolání ze dne 9.8.2016 (B-20) konstatoval, že soud I. stupně neschválil dlužníkovo oddlužení zejména z důvodu nedoložení dostatečného příjmu umožňujícího splnění minimální hranice uspokojení nezajištěných věřitelů v oddlužení. V případě, že by dlužník doložil darovací smlouvy, na jejichž základě bude zřejmé, že bude schopen řádně plnit podmínky oddlužení plněním splátkové kalendáře, tedy že bude mít dostatečné příjmy, aby v období 5 let uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů v minimální výši 30 % spolu s odměnou správce, navrhl, aby odvolací soud dlužníkovi oddlužení formou splátkové kalendáře povolil .

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 397 odst. 1 IZ určuje, že nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku přezkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze 11.8.2015 (A-1) domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení, čemuž soud I. stupně vyhověl usnesením ze dne 23.9.2015 (A-11). Z došlých přihlášek (P1 až P14) ve shodě s protokolem o přezkumném jednání konaném dne 22.6.2016 (B-14) plyne, že k přezkumnému jednání byly zařazeny přihlášky 12 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 7.941.596,08 Kč, že se dlužník z přezkumného jednání omluvil a správce ani nikdo z věřitelů nepopřeli žádnou z přihlášených pohledávek, jež tak byly zjištěny. Žádný věřitel se zajištěnou pohledávkou za dlužníkem se do insolvenčního řízení nepřihlásil. Na schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání (B-14) správce v návaznosti na obsah své zprávy (B-2), shrnul, že dlužník má závazky v celkové výši 7.941.596,-Kč, příjem ve výši 20.000,-Kč a rentu ve výši 12.000,-Kč, přičemž za této situace by zaplatil jen 14 % hodnoty svých nezajištěných závazků, a jelikož nedoložil navýšení daru na potřebnou výši 23.000,-Kč a vzhledem k existenci závazků pocházejících z podnikání, navrhl správce neschválení dlužníkova oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek. Následně soud I. stupně rozhodl napadeným usnesením (B-15) o neschválení oddlužení dlužníka a prohlášení nepatrného konkursu na jeho majetek. V doplněních odvolání (B-18 a B-22) dlužník (opožděně) popíral přihlášené pohledávky věřitelů č. 4, č. 7, č. 9 a č. 14 a rozvedl důvody svého popření. Z aktuální zprávy správce ze dne 31.10.2016 (B-26) nadto vyplývá, že dlužník již není t.č. nikde zaměstnán, není evidován jako osoba samostatně výdělečně činná a nepobírá nemocenské dávky, když jediným příjmem dlužníka je jen invalidní důchod prvního stupně ve výši 6.261,-Kč, z něhož nelze provádět žádné srážky.

K odvolací argumentaci dlužníka spočívající v dodatečném popření pohledávek přihlášených věřitelů odvolací soud konstatuje, že popření přihlášených pohledávek lze provést nejpozději na přezkumném jednání (§ 190 a násl. IZ). Nejsou-li pohledávky věřitelů (včas a účinně) popřeny na přezkumném jednání, jejich následné popření již nic nemůže změnit na zákonném následku, že na přezkumném jednání nepopřené pohledávky byly zjištěny (§ 201 odst. 1 písm. a/ IZ). Dlužníkovi přitom nic nebránilo v tom, aby svoji argumentaci a důvody popření uplatnil již na přezkumném jednání konaném dne 22.6.2016. Dlužník sice v podání ze dne 15.6.2016 (B-13) uvedl, že mu jeho zdravotní stav nedovoluje zúčastnit se přezkumného jednání, avšak o další odročení již třikrát odročeného přezkumného jednání znovu nepožádal. Proto soud I. stupně nepochybil, provedl-li-za použití § 101 odst. 3 o.s.ř. (§ 7 IZ)-dne 22.6.2016 přezkumné jednání. Ostatně pokud dlužníkovi neumožňoval jeho zdravotní stav osobní účast na přezkumném jednání, nic mu nebránilo v tom, aby ke svému zastupování zmocnil jinou osobu (§ 24 o.s.ř.), která by na přezkumném jednání prezentovala jeho popření přihlášených pohledávek včetně jím uvedených důvodů. Skutečnost, že popření dlužníkem nebylo uplatněno do skončení přezkumného jednání a přihlášené pohledávky věřitelů jsou tak zjištěny, jde tedy toliko jen k jeho tíži.

Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu je tak zjevné, že dlužník nemá v současné době žádný postižitelný příjem, z něhož by bylo možné provádět srážky na oddlužení plněním splátkového kalendáře, když momentálně jediným zdrojem pro oddlužení by byla částka 12.000,-Kč poskytovaná dlužníkovi na základě smlouvy o důchodu ze dne 25.8.2015 (A-8), jejíž výše je však nedostatečná. Dlužník nevlastní ani majetek dostatečné hodnoty, jenž by umožnil jeho oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V insolvenčním řízení byly zjištěny nezajištěné pohledávky věřitelů v celkové výši 7.941.596,08 Kč, ke splnění minimálních zákonných podmínek oddlužení, by tak dlužník musel v rámci splátkového kalendáře uhradit náklady správce ve výši 65.340,-Kč a uhradit věřitelům částku 2.382.478,82 Kč, k čemuž jsou jeho příjmy nedostatečné. V seznamu přihlášených pohledávek (B-14) připojenému k protokolu o přezkumném jednání je sice u pohledávek věřitelů č. 4 a č. 9 uvedeno stanovisko dlužníka, že dané pohledávky popírá pro pravost a v plné výši, avšak i při zohlednění této skutečnosti, zůstává dlužníkova ekonomická nabídka pro splnění minimálních zákonných požadavků i nadále nedostatečná.

Soud I. stupně při hodnocení majetkové situace dlužníka a jeho neschopnosti dosáhnout minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů proto nepochybil a jeho závěr, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro schválení oddlužení, je zcela správný.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 16. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková