4 VSPH 1618/2016-B-15
KSPH 65 INS 2840/2016 4 VSPH 1618/2016-B-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , IČO 66036445, bytem Dolní Břežany, 5. května 78, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2016, č.j. KSPH 65 INS 2840/2016-B-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2016, č.j. KSPH 65 INS 2840/2016-B-9, s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku uložil dlužníku, aby po dobu pěti let platil prostřednictvím insolvenčního správce AS ZIZLAVSKY, v.o.s. (dále jen správce) věřitelům uvedeným v tomto bodě II. výroku usnesení ze svých příjmů pravidelnou měsíční splátku ve výši v tomto výroku uvedenou, určil, že platba bude prováděna vždy nejpozději ke 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. srpna 2016, dále v bodě III. výroku uvedl, že příjem, z něhož je dlužník povinen uhradit první splátku stanoveného splátkového kalendáře je mzda vyplácená zaměstnavatelem, kterým je ke dni vydání rozhodnutí Elektroline, a.s., v bodě IV. výroku zamítl návrh dlužníka na stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek, v bodě V. výroku uložil zaměstnavateli dlužníka, aby ode dne doručení rozhodnutí strhával ze mzdy dlužníka při její výplatě částku ve stejném rozsahu, v jakém z ní mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky a tuto částku zasílal do pěti dnů na účet správce, v bodě VI. výroku uložil povinnost správci, aby ze sražených a vyplacených částek rozdělil každou jednotlivou splátku podle zde určeného poměru, v bodě VII. výroku konstatoval, že způsob výpočtu částky, která isir.justi ce.cz tvoří nezabavitelnou část příjmů dlužníka je stanovena občanským soudním řádem a bodem VIII. výroku vyzval věřitele, aby nejpozději k termínu úhrady první splátky sdělili správci bankovní účet, na který jim má být částka připadající na úhradu jejich pohledávky zaslána a vyzval správce, aby sdělil zaměstnavateli dlužníka bankovní účet, na který mu má zasílat mzdu.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka, jenž mu byl doručen dne 8.2.2016 (A-1), a že usnesením ze dne 15.2.2016 (A-8) rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Uvedl, že se k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů konané dne 12.4.2016 (B-6) nedostavil žádný z věřitelů dlužníka a že s ohledem na nepřítomnost věřitelů rozhodl dle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře. Nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek ve výši 7.300,-Kč, jelikož neměl za splněné podmínky stanovené v § 398 odst. 4 IZ, neboť při takové výši splátek by dlužník uhradil částku nižší než je 50 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Neshledal důvod k určení jiné výše nižších splátek, neboť přestože má dlužník zdravotní problémy, nemá dle soudu uznanou žádnou sníženou pracovní neschopnost, není tedy osobou se zdravotním postižením ani osobou zdravotně znevýhodněnou a skutečnost, že dlužník uvedl soudu, že náklady na léky představují částku ve výši cca 1.000,-Kč, avšak nedoložil, za jak dlouhou dobu tyto léky spotřebuje, neodůvodňuje schválení nižších splátek. Dodal, že dlužník nemá ani žádnou zákonnou vyživovací povinnost, přestože se stará o svou bývalou manželku, s níž však není v žádném rodinném ani příbuzenském poměru, kdy jí navíc přispívá měsíčně částkou 6.500,-Kč na bydlení, a proto návrhu dlužníka na stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek nevyhověl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (B-10) a navrhoval, aby jej odvolací soud přehodnotil . Domníval se, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav a nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem. Připomněl, že ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení navrhoval, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky ve výši 7.300,-Kč měsíčně, když v rámci tohoto návrhu vyčíslil své závazky u nezajištěných věřitelů částkou 742.671,-Kč a jeden závazek vůči zajištěnému věřiteli Stavební spořitelně České spořitelny, a.s. ve výši 284.830,-Kč. Na schůzi věřitelů konané dne 12.4.2016 (B-6) bylo stanoveno, že věřitel Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. přihlásil svoji pohledávku jako nezajištěnou, proto na této schůzi došlo k odsouhlasení nezajištěných pohledávek v celkové výši 937.400,24 Kč. Dlužník současně na schůzi navrhl stanovení snížené měsíční splátky ve výši 10.300,-Kč, která by předpokládala splacení 58,9 % jeho celkových nezajištěných závazků. Uvedl, že snížené splátky požadoval z důvodu nákladů na bydlení, kdy bydlí v bytě, který je majetkem bývalé manželky a jejího syna, kde přispívá částkou 6.500,-Kč. Jeho zdravotní stav vyžaduje pravidelné užívání léků, zejména léků na vysoký tlak, alergii a obezitu a celkové měsíční výdaje na léky jsou ve výši 1.200,-Kč. Namítal, že vynakládá finanční prostředky ve výši 3.000,-Kč měsíčně na dopravu do zaměstnání (cesta z Dolních Břežan do Prahy 8-Dolní Chabry).

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 406 odst. 4 IZ může dlužník podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jedině za předpokladu, že insolvenční soud nevyhověl jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužník dne 8.2.2016 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením (A-1). V kolonce č. 14 svého návrhu dlužník navrhoval, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky, konkrétně, aby mu povolil měsíční splátku v částce 7.300,-Kč, při které dlužník uhradí po odečtení nákladů na odměnu a hotové výdaje správce nezajištěným věřitelům minimálně 50 % jejich pohledávek z celkové výše dluhu za období pěti let. Svou žádost dlužník odůvodnil tím, že vynakládá finanční prostředky na léky spojené s obezitou, na cvičení pro obézní, na náklady na bydlení a na dojíždění do zaměstnání. Na schůzi věřitelů svolané na den 12.4.2016 (B-6) bylo konstatováno, že v insolvenčním řízení bylo přihlášeno včas 6 nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 937.400,24 Kč a dlužník změnil návrh na stanovení nižší splátky na částku 10.300,-Kč, čímž by uhradil 58,95 % všech svých nezajištěných závazků a zálohu správce na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 65.340,-Kč.

Ze zprávy správce ze dne 1.4.2016 (B-3) odvolací soud dále zjistil, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 6 věřitelů s pohledávkami ve výši 937.400,24 Kč a že dlužník pobírá průměrnou čistou měsíční mzdu 25.990,-Kč, jež umožní zákonné měsíční splátky pro oddlužení ve výši 16.722,-Kč (dle kalkulátoru splátek bez uvažování manželky nebo jiných vyživovaných osob), tedy celkovou výši splátek pro oddlužení za 5 let ve výši 1,003.320,-Kč, což zjevně umožní plnou úhradu nároků správce (v max. výši 65.340,-Kč včetně DPH) a 100 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (ve výši 937.400,24 Kč).

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud I. stupně vyšel toliko z paušálního (a neúplného) zjištění, že by dlužník při jím navrhované výši splátek (7.300,-Kč měsíčně) nesplnil požadavek zaplacení minimálně 50 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů, což insolvenční zákon neumožňuje (§ 398 odst. 4 IZ).

Dle názoru odvolacího soudu však takový závěr nemůže obstát za situace, kdy se soud I. stupně nevypořádal s nově formulovaným návrhem dlužníka předneseným na schůzi věřitelů konané dne 12.4.2016, na níž dlužník navrhl výši měsíční splátky (10.300,-Kč), jež by již umožňovala uspokojení nezjištěných pohledávek až do výše 58,95 % jejich hodnoty, a kdy soud I. stupně neposuzoval ani jinou (možnou) výši měsíčních splátek umožňujících zapravení nezajištěných pohledávek v rozsahu od 50 % do 100 % jejich hodnoty, neboť návrhy dlužníka nebyl nijak vázán (§ 398 odst. 4 IZ), vše v poměrech, kdy to ekonomická nabídka dlužníka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře reálně umožňovala. Veden odlišným (a nesprávným) závěrem, že dlužníkova ekonomická nabídka neumožňuje jinou výši měsíčních splátek, pak již soud I. stupně nijak nehodnotil ani to, zda dlužník osvědčil splnění všech podmínek stanovených v § 398 odst. 4 IZ, jež opodstatňovaly snížení měsíčních splátek a které by bylo lze přezkoumat v odvolacím řízení, což činí rozhodnutí o zamítnutí jiné výše měsíčních splátek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení jako celek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud znovu posoudí žádost dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek a rozhodne o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 5. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková