4 VSPH 1617/2016-B-480
KSPH 37 INS 24574/2012 4 VSPH 1617/2016-B-480

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka STARÝ TIMBER, s.r.o., IČO: 27095835, sídlem Bohdaneč 136, do níž vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Praze, o odvolání věřitele PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o., IČO 61063029, sídlem Praha 4, Hvězdova 1734/2c, zast. Petrem Kinclem, advokátem, sídlem Praha 4, Milevská 834/6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2016, č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-473,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2016,

č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-473, se m ě n í tak, že se řízení o návrhu věřitele

PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o. ze dne 18. července 2016 (B-472)

nezastavuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zastavil řízení o návrhu věřitele Pricewaterhouse Coopers Česká republika, s.r.o. (dále jen odvolatel) ze dne 18.7.2016 (B-472) na určení lhůty k uspokojení jemu přisouzené pohledávky pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.10.2012 (A-34) byl zjištěn dlužníkův úpadek a insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Monika Cihelková (dále jen správkyně), že usnesením ze dne 24.1.2013 (B-47) byla povolena reorganizace dlužníka, a že usnesením ze dne 23.4.2014 (B-301) byla reorganizace přeměněna v konkurs. Dne 27.4.2016 (B-455) podal odvolatel návrh na určení lhůty k uspokojení jeho judikované pohledávky ve výši 1.197.900,-Kč s přísl. představující odměnu za jeho služby poskytované dlužníkovi a vyúčtované fakturou ze dne 24.10.2013, č. 33005129; tento návrh soud isir.justi ce.cz

I. stupně zamítl usnesením ze dne 28.4.2016 (B-456), jež nabylo právní moci dne 28.4.2016 z důvodu, že rozsudek, kterým byla judikována pohledávka odvolatele dosud nenabyl právní moci, že je stále veden spor o to, zda pohledávka představuje náklad spjatý s předmětem zajištění, či nikoliv, a že zde není záruka plného uspokojení všech pohledávek uvedených v § 168 a § 169 insolvenčního zákona (dále jen IZ), když rezerva 4 miliony Kč pro nezajištěné přednostní pohledávky nemusí být s ohledem na pokračující insolvenční řízení a řadu incidenčních sporů dostatečná. Konstatoval, že v pořadí druhý návrh odvolatele ze dne 18.7.2016 (B-472) je totožný s jeho předešlým návrhem, o němž rozhodl zmiňovaným usnesením ze dne 28.4.2016 (B-456), a vyložil, že ve druhém návrhu bylo nově uvedeno jen to, že rozsudek je již v právní moci a že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29.6.2016, č.j. 4 VSPH 2371/2015-B-466 potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.10.2015, č.j. KSPH 37 INS 24574/2012-B-431, jímž bylo rozhodnuto o pohledávkách poradců dlužníka (včetně odvolatele) s tím, že tyto nepředstavují náklady spojené se správou či zpeněžením předmětu zajištění. Dosud však nebyla nijak zpochybněna nejistota ohledně plného uspokojení všech pohledávek uvedených v § 168 a § 169 IZ. Soud I. stupně citoval § 7 IZ a § 159a odst. 5 (správně odst. 4) o.s.ř., dle nichž věc posuzoval se závěrem, že je zde překážka věci pravomocně rozsouzené. Proto postupoval podle § 104 odst. 1 o.s.ř. a řízení o návrhu odvolatele zastavil.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal (B-474) a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a jeho návrhu vyhověl. Argumentoval zejména tím, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15.1.2016, č.j. 41 C 68/2015-39, ve spojení s opravným usnesením ze dne 21.3.2016, č.j. 41 C 68/2015-44 nabyl právní moci dne 5.7.2016, čímž odpadl důvod pro zamítnutí jeho návrhu. Nesouhlasil s názorem, že by zamítavé usnesení ze dne 28.4.2016 (B-456) představovalo překážku věci rozhodnuté, neboť jím nebylo meritorně rozhodnuto. Trval na tom, že jeho judikované pohledávka má zapodstatový charakter a má být podle § 168 odst. 3 IZ uspokojena kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Podrobně rozvedl okolnosti vzniku své pohledávky s tím, že jde o pohledávku ve smyslu § 168 odst. 2 písm. g) IZ, a že IZ soudu neumožňuje rozhodnout negativně o návrhu na určení lhůty pro její uspokojení, nýbrž je povinen určit lhůtu a část majetkové podstaty, z níž bude zapravena. Poukazoval na zprávu správkyně ze dne 4.7.2016 (B-470), z níž je patrné, že se na účtech majetkové podstaty nalézají peněžní prostředky ve výši 33.375.404,30 Kč a 284.266,27 EUR, jež umožňují uspokojení jeho pohledávky a čemuž nic nebrání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a shledal, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 203 IZ není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (odst. 1). Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 2). Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty (odst. 3). Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila (odst. 4). Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními, kterým se rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť (odst. 5).

Z citovaného ustanovení je zřejmý postup při uplatňování a uspokojování pohledávky za majetkovou podstatou. Rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 203 odst. 5 IZ o určení lhůty k uspokojení již pravomocně přisouzené pohledávky a o určení části majetkové podstaty, jež bude použita k jejímu uspokojení, není rozhodnutím, jímž by byla věc autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezměnitelným způsobem, ale jde o rozhodnutí nikoli o věci samé, jež již ze své povahy nemůže nikdy vytvořit překážku věci pravomocně rozhodnuté. Takovou překážku může vytvořit především meritorní rozhodnutí o věci samé (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.3.1966, sp. zn. 4 Cz 14/66, R 52/1966 civ., dle něhož rozsudok zamietajúci žalobu o plnenie z toho dôvodu, že nenastala zročnosť požadovanej pohľadávky, nie je prekážkou veci právoplatne rozsúdenej pre žalobu o to isté plnenie, podanú po tom, keď bola splnená podmienka, od ktorej závisela zročnosť požadovanej pohľadávky), jímž však rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 203 odst. 5 IZ, proti němuž není odvolání přípustné, nepochybně není, když nelze přehlédnout, že určení lhůty k uspokojení přisouzené pohledávky (o níž rozhodoval obecný nalézací soud, neboť nešlo o incidenční spor) a určení části majetkové podstaty, jež bude použita k jejímu uspokojení, bude vždy závislé na průběhu insolvenčního řízení a zejména na výsledku zpeněžování majetkové podstaty. Pokud insolvenční soud návrh oprávněné osoby na vydání rozhodnutí podle § 203 odst. 5 IZ zamítne-což IZ (expressis verbis) ani nepřepokládá-nemůže takové rozhodnutí z povahy věci vytvořit do budoucna překážku věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o.s.ř.). Třeba připomenout, že rozhodnutí podle § 203 odst. 5 IZ není ve své podstatě ničím jiným, než specifickou varietou vykonávacího řízení zasazenou do insolvenčního řízení tak, aby jeho chod nebyl ohrožen. Proto IZ přiznává insolvenčnímu soudu (a nikoliv orgánům činným ve vykonávacím řízení) pravomoc rozhodnout v rámci insolvenčním řízení o přednostním uspokojení již vykonatelné pohledávky v jím určeném čase a z jím určené části majetkové podstaty, vše bez ohledu na ostatní přednostní pohledávky nebo stanovisko insolvenčního správce.

Z odůvodnění napadeného usnesení ve shodě s obsahem insolvenčního spisu se podává, že soud I. stupně zastavil řízení o návrhu odvolatele podaného podle § 203 odst. 4 IZ jen proto, že o tomtéž jeho návrhu na uspokojení judikované pohledávky (B-455) již dříve rozhodl zamítavým usnesením ze dne 28.4.2016 (B-456), jež dle soudu I. stupně vytvořilo překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. Jak vyloženo shora, usnesení ze dne 28.4.2016 (B-456) takovou překážku vytvořit nemohlo. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení změnil ve výroku uvedeným způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková