4 VSPH 1605/2016-A-32
KSPH 65 INS 16875/2016 4 VSPH 1605/2016-A-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka VÚK Panenské Břežany, a.s., v likvidaci, IČO 25604716, sídlem Hlavní 50, Panenské Břežany, zahájené na návrh navrhovatele Moravský Peněžní Ústav-spořitelní družstvo, IČO 25307835, sídlem Senovážné náměstí 1375/19, Praha 1-Nové Město, zastoupeného JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem, sídlem Sokolovská 85/104, Praha 8, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 16875/2016-A-13, ze dne 26. července 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 16875/2016- A-13, ze dne 26. července 2016, se v bodech I., II. a III. výroku m ě n í tak, že návrh navrhovatele Moravský Peněžní Ústav-spořitelní družstvo, IČO 25307835, sídlem Senovážné náměstí 1375/19, Praha 1-Nové Město, ze dne 15. července 2016 na vydání předběžného opatření a na ustanovení předběžného správce se z a m í t á .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze ustanovil dlužníkovi VÚK Panenské Břežany, a.s., v likvidaci (dále jen dlužník), předběžného správce Insolvenční správci, v.o.s. (dále jen předběžný správce; bod I. výroku), rozhodl, že dlužník je oprávněn činit veškeré právní úkony týkající se nakládání s jeho majetkem jen se souhlasem, popř. písemným souhlasem, předběžného správce (bod II. výroku), uložil předběžnému správci, aby přezkoumal právní úkony dlužníka týkající se nakládání s jeho majetkem za dobu, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a podal o tom ve stanovené lhůtě zprávu (bod III. výroku), uložil navrhovateli Moravský Peněžní Ústav-spořitelní družstvo (dále jen navrhovatel) povinnost zaplatit soudní poplatek (bod IV. výroku) a deklaroval, že usnesení nabývá účinnosti okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že se navrhovatel v rámci svého insolvenčního návrhu ze dne 15.7.2016 domáhal rovněž nařízení předběžného opatření ve smyslu § 112 a § 113 insolvenčního zákona (dále jen IZ), isir.justi ce.cz neboť omezení ve smyslu § 111 IZ považoval za nedostatečné. Konstatoval, že podle obsahu návrhu uzavřel dne 27.6.2012 navrhovatel, jakožto zástavní věřitel s dlužníkem, jakožto zástavcem smlouvu (dále jen zástavní smlouva) o zřízení zástavního práva k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. 120403370/200ZS03 uzavřené dne 27.6.2012 mezi navrhovatelem, jakožto věřitelem a OFFICE CHODOV, a.s., (dříve VÚK Praha, a.s.), IČO 24201278, jakožto dlužníkem (dále jen smlouva o úvěru), přičemž předmětem tohoto zástavní práva jsou nemovitosti ve výlučném vlastnictví dlužníka a ideální spoluvlastnický podíl dlužníka o velikosti 5/6 na nemovitostech v kat. úz. Panenské Břežany, obec Panenské Břežany, zapsané v katastru nemovitostí vedeném kat. úř. pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ na LV č. 493, LV č. 53 a LV č. 514 (dále jen nemovitosti). Dodal, že navrhovatel uplatnil pohledávku i vůči obligačnímu dlužníku OFFICE CHODOV, a.s., v řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 88 INS 201/2016, v němž byla zjištěna co do pravosti, výše i pořadí. Navrhovatel tvrdil, že dlužník porušil povinnost opatrovat nemovitosti s péčí řádného hospodáře, když nejsou ode dne 9.12.2014 pojištěny; na základě této skutečnosti navrhovateli vůči dlužníkovi vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 8,1 mil. Kč, neboť v případě pojistné události by došlo ke krácení majetkové podstaty. Podle navrhovatele rovněž došlo bez jeho souhlasu k odmontování a odvozu některých součástí nemovitostí, konkrétně plynových topidel. Tyto skutečnosti měl soud prvního stupně za prokázané z prohlášení Ing. Jiřího Večeři ze dne 13.7.2016 sepsaného na základě prohlídky nemovitostí a dále ze stanoviska likvidátora dlužníka JUDr. Václava Hláska ze dne 20.4.2016; ukončení pojistné smlouvy pak vyplývá z podání pojistitele ze dne 22.12.2014. Měl za osvědčené, že nemovitosti nejsou v rozporu s podmínkami zástavní smlouvy pojištěny pro okolnosti na straně dlužníka.

Soud prvního stupně měl za prokázané, že v nemovitostech dlužník demontuje určité zabudované části a v této činnosti hodlá pokračovat, a proto jsou dány zákonné podmínky pro postup podle § 113 IZ. Jde-li o navrhovaný postup podle § 112 IZ, vyšel ze skutečnosti, že majoritním vlastníkem dlužníka je Inovační technologické centrum -VÚK, a.s., s nímž dlužník tvoří koncern a na jehož osobu je vedeno insolvenční řízení sp. zn. KSPH 70 INS 10921/2014, proto postupem podle § 25 odst. 4 IZ ustanovil téhož insolvenčního správce, resp. předběžného správce. Citoval § 3 odst. 3, § 98 odst. 1 a 2, § 99 odst. 1, § 27, § 112 odst. 1, § 111, § 113 odst. 1 IZ a vyložil účel postupu podle § 112 a § 113 IZ. Dospěl k názoru, že je namístě návrhu navrhovatele ze dne 15.7.2016 na nařízení předběžného opatření ve smyslu § 112 a § 113 IZ vyhovět, neboť tím bude dostatečně eliminováno nebezpečí snižování hodnoty majetku dlužníka a věřitelé nebudou vystaveni riziku poškození svých práv, a proto do doby, než bude rozhodnuto o podaném insolvenčním návrhu věřitele, ustanovil ve smyslu § 27 IZ a § 112 IZ předběžného správce a omezil dlužníka v dispozici s jeho majetkem podle § 113 IZ.

Proti bodům I. a II. výroku usnesení se dlužník včas odvolal (A-22) a navrhoval, aby je odvolací soud pro neexistenci zákonných důvodů zrušil. Namítal, že předběžný správce neměl být ustanoven, nesplňuje podmínku danou § 3 odst. 2 a § 8 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích (dále jen ZIS), neboť předběžný správce ani žádný z jeho společníků nejsou uvedeni v seznamu insolvenčních správcům se zvláštní způsobilostí Ministerstva spravedlnosti ČR, přičemž dlužník tvoří koncern se společností Inovační technologické centrum-VÚK, a.s., na niž je vedeno insolvenční řízení, a která vysoce překračuje v posledním účetním období předcházejícímu insolvenčnímu návrhu 100 mil. Kč ročního úhrnu celkového obratu, k čemuž přiložil důkazy.

K bodu II. výroku napadeného usnesení dlužník argumentoval, že soud prvního stupně konstatuje existenci pohledávky, která neexistuje, důvodem pohledávky má být smluvní pokuta vyúčtovaná z důvodu domnělého porušení čl. 3.3 zástavní smlouvy, k němuž nedošlo a nemohlo dojít, neboť v čl. 3.3 zástavní smlouvy není povinnost pojistit nemovitosti výslovně uvedena; vztažení pojištění zástavy k povinnosti opatrovat zástavu s péčí řádného hospodáře je účelovým konstruktem vedeným snahou získat pohledávku jako důvod k podání šikanózního insolvenčního návrhu, povinností dlužníka podle smlouvy je zdržet se všeho, čím by se zástava mohla zhoršit na újmu zástavního věřitele. Dodal, že zrušením pojistky v době, kdy v nemovitostech přestaly být provozovány jakékoliv předchozí činnosti nesoucí jistá rizika, nedošlo v oblasti opatrování nemovitostí k žádnému zhoršení jejich vlastností jako zástavy. Dlužník dále upozornil na to, že pohledávka u něj nebyla řádně uplatněna, když mu nárok ze smluvní pokuty nebyl řádně oznámen, proto pohledávka nemohla účinně vzniknout. Za nedůvěryhodnou měl poštovní dodejku, z níž nelze zjistit, z jakého důvodu byla zásilka vrácena zpět, kdy a jak byl proveden pokus o doručení, zda byl adresát o tomto pokusu vyrozuměn, podivným jevem bylo přeškrtnutí zásilky. Poukázal na to, že doručovací místo na adrese Hlavní 50, Panenské Břežany je ode dne 1.5.2016 pod výlučnou kontrolou předběžného správce, a že k pokusu o doručení došlo údajně dne 11.5.2016, což nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k manipulaci s dodejkou tak, aby se o ní adresát nedozvěděl a nemohl se účinně a včas bránit proti vzniku pohledávky; díky tomu mohl navrhovatel uplatnit formálně i věcně vadné tvrzení v insolvenčním návrhu. Zdůraznil, že ke zrušení pojistné smlouvy došlo již dne 8.12.2014, avšak k uplatnění pokuty až o 20 měsíců později.

Dlužník vyvracel závěr soudu prvního stupně o tom, že dochází ke zcizování částí nemovitostí. Tvrdil, že v případě odmontování starých plynových topných těles ze stěn nemovitosti jde o movité věci, na něž se zástavní smlouva nevztahuje, a odmítl, že by tím došlo ke snížení hodnoty zástavy. Vysvětloval, že tato topidla ani trubky nejsou součástí nemovitosti, neboť jsou namontovány na stěny hal příchyty a kotvami a nejsou jejich součástí, přičemž jsou více, než šest let nepoužívána, v důsledku přerušení odběru plynu je od roku 2011 celý areál zcela odpojen od rozvodu plynu. Doplnil, že k jejich odmontování došlo, protože dvě tato tělesa hrozila pádem z výšky čtyř metrů z důvodu uvolnění kotvy ze stěny haly, což vyhodnotil jako vážné ohrožení; pro nemožnost opatřit povolení k provozu, jsou přitom topidla prakticky neprodejná. Uvedl, že prohlídka nemovitostí provedená panem Večeřou nebyla nikdy na zástavci vyžádána, takže neproběhla za jeho účasti, a pokud ji provedl za doprovodu předběžného správce, nebylo těžké jej oklamat. Akcentoval, že demontáž topidel byla v souladu s povinností opatrovat zástavu s péčí řádného hospodáře.

Předběžný správce ve zprávě ze dne 29.8.2016 (A-26) konstatoval, že mu dlužník neposkytuje zákonnou součinnost. Upozornil, že v insolvenčním řízení sp. zn. KSPH 70 INS 10921/2014 společnost Inovační technologické centrum-VÚK, a.s., řádně nerespektovala přiložená předběžná opatření uložená Městským soudem v Praze, a proto měl napadené usnesení za jako nanejvýš vhodné z hlediska ochrany věřitelů.

Navrhovatel ve vyjádření ze dne 8.9.2016 (A-30) pokládal napadené usnesení za správné, plně se s ním ztotožnil a navrhoval, aby je odvolací soud v plném rozsahu potvrdil. Nesouhlasil s tím, že by nedošlo k porušení povinností dlužníka ze zástavní smlouvy, absence pojištění nemovitostí je nepochybně porušením povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře a vyložil tento pojem. Měl za to, že absence pojištění nemovitostí ho staví do velmi rizikové pozice, nemovitosti představují nejzásadnější aktivum dlužníka, a proto je toto jednání v přímém rozporu s jeho povinností pečovat o zastavené věci s péčí řádného hospodáře jak mu ukládá čl. 3.3 písm. a) zástavní smlouvy. Objasňoval, že se má dlužník zejména zdržet všeho, čím zástavu zhoršuje na újmu zástavního věřitele. Měl za zřejmé, že smluvní pokuta byla uplatněna po právu a nejedná se o domnělou či neexistující pohledávku, řádně ji uplatnil zasláním na adresu sídla dlužníka, zásilka byla doručována dne 11.5.2016, adresát však nebyl zastižen, a proto byla u poštovního doručovatele uložena až do dne 27.5.2016, což nemůže jít k tíži navrhovatele a odmítl nepodložená tvrzení o manipulaci s dodejkou. Podotkl, že má vůči dlužníkovi i další pohledávku v řádech desítek mil. Kč uplatněnou přihláškou z titulu dohody o přistoupení k závazku č. 101002370200PS01 ze dne 25.11.2010 uzavřené mezi navrhovatelem jako věřitelem a dlužníkem jako novým dlužníkem, navrhovatel tedy neměl zapotřebí nezákonným způsobem uměle vytvářet pohledávku za dlužníkem. Připomněl zprávu předběžného správce ze dne 29.8.2016 (A-26), podle níž neposkytuje dlužník potřebnou součinnost. Odkazoval na čl. 2.3 zástavní smlouvy, podle nějž jsou předmětem zástavního práva také příslušenství a přírůstky nemovitosti, proto i daná topná tělesa jsou (byla) zástavou a dlužník nebyl oprávněn je zcizovat, jeho tvrzení o důvodech demontáže a dosažené kupní ceně nebyla přitom nijak prokázána. Prohlídka nemovitostí byla provedena v době, kdy se v areálu nacházel likvidátor dlužníka JUDr. Hlásek. S poukazem na insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSPH 70 INS 10921/2014 ve věci Inovační technologické centrum-VÚK, a.s., s nímž dlužník tvoří koncern, dovozoval, že existuje reálná obava, že dlužník bude ve zpeněžování majetku pokračovat i nadále, zejména bude-li předběžné opatření nařízené napadeným usnesením zrušeno.

K námitce nedostatečné kvalifikace předběžného správce navrhovatel upozornil, že dlužník nenaplňuje podmínky podle § 3 odst. 2 ZIS, neboť zákonný požadavek co do výše obratu se vztahuje k poslednímu účetnímu období předcházejícímu podání insolvenčního návrhu, tj. období ode dne 1.6.2015 do dne 31.5.2016. Akcentoval, že z části účetní dokumentace, která se nevztahuje k zákonem definovanému účetnímu období, ale k účetnímu období staršímu, dlužník nemůže dovozovat splnění podmínek pro ustanovení insolvenčního správce se zvláštním povolením. Uzavřel, že dlužník k prokázání svých tvrzení (s výjimkou části účetnictví) neoznačil žádných důkazů, a že ani nesplňuje náležitosti odvolání (vymezení odvolacího důvodu), pročež jeho návrhu nelze již z procesních důvodů vyhovět.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům:

Podle § 111 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (odst. 3).

Podle § 112 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 (odst. 1). insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2).

Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se insolvenčním návrhem ze dne 15.7.2016, doručeným dne 19.7.2016 navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Navrhovatel zároveň podal návrh na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce dle § 112 a § 113 IZ, v němž popisoval, že jako zástavní věřitel uzavřel s dlužníkem jako zástavcem zástavní smlouvu, v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 201/2016, přihlásil zástavním právem zajištěné pohledávky vůči obligačnímu dlužníku OFFICE CHODOV, a.s., které byly zjištěny co do pravosti, výše i pořadí. Navrhovatel dovozoval, že má vůči dlužníku pohledávku ze smluvní pokuty vzniklou na základě porušení čl. 3.3 zástavní smlouvy, když nemovitosti nebyly pojištěny a rovněž došlo k odmontování a odvozu některých jejich součástí. Nárok ze smluvní pokuty ve výši 8,1 mil. Kč vůči dlužníkovi uplatnil oznámením o porušení zástavní smlouvy a vyúčtováním smluvní pokuty č.j. 037/WO/2016 ze dne 10.5.2016, přičemž k uložení tohoto oznámení došlo dne 11.5.2016 a smluvní pokuta se stala splatnou po uplynutí 5 pracovních dnů, tedy dnem 18.5.2016. Navrhovatel vyjádřil obavu, že v době do vydání rozhodnutí o úpadku může dojít k znehodnocení či přinejmenším ke snížení hodnoty majetkové podstaty v důsledku nikoliv řádné správy nemovitostí. Zmínil čestné prohlášení Ing. Jiřího Večeři, jenž dne 6.4.2016 z pověření navrhovatele zjistil, že bez souhlasu navrhovatele došlo k demontáži plynových topidel, která byla s dalšími součástmi připravena k odvozu na paletách, což později potvrdil i likvidátor dlužníka JUDr. Hlásek. Proto navrhovatel akcentoval, že dlužník nečiní dostatečná opatření k řádné správě majetkové podstaty, zejména taková, aby nedošlo ke zmenšení majetku v důsledku absence pojištění nemovitostí, dlužník naopak činí aktivní kroky, kterými majetek zmenšuje.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 25.7.2016 (A-10) vyzval dlužníka, aby se ve stanovené lhůtě písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu navrhovatele a předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, dne 26.7.2016 vydal napadené usnesení, jímž vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce dle § 112 a § 113 IZ. Dlužník ve vyjádření (A-20, A-21 a A-23) s insolvenčním návrhem nesouhlasil, neboť pohledávka, o kterou navrhovatel opírá svůj insolvenční návrh, neexistuje, tato vykonstruovaná pohledávka u něj nebyla řádně uplatněna. Tvrzení navrhovatele o tom, že demontáží shora uvedených věcí došlo ke snížení hodnoty zástavy, není opřeno o žádný důkaz, dlužník ve vyjádření požádal o prodloužení lhůty k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že ustanovení předběžného správce a nařízení předběžného opatření z důvodů, jež jsou popsány v odůvodnění napadeného usnesení, nebylo namístě. V řízení nebylo prokázáno, že by dlužník od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nerespektoval omezení vyplývající z § 111 odst. 1 IZ, a že by proto bylo nutné jej omezit v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je v tomto citovaném usnesení uvedeno. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dlužník v nemovitostech demontuje plynová topidla, a že v této činnosti hodlá pokračovat. Ze spisu však nijak neplyne, že by demontáží nefunkčních a dlouhodobě odpojených topidel mělo docházet k podstatné změně ve skladbě majetku dlužníka ve smyslu § 111 odst. 1 IZ nebo že by se prodejem těchto věcí měl majetek významně snížit. K demontáži především došlo již před zahájením insolvenčního řízení, podle dlužníka se tak stalo mj. z důvodu odvrácení hrozící škody (§ 111 odst. 2 IZ), přičemž tato více než šest let nepoužívaná topidla a trubky byly namontovány na stěny hal příchyty a kotvami a nejsou jejich součástí. Dlužník vysvětloval, že k jejich odmontování došlo, protože dvě tato tělesa hrozila z důvodu uvolnění kotvy ze stěny haly z výše více než čtyř metrů pádem. Takové jednání dlužníka (před zahájením insolvenčního řízení) nemůže být podle názoru odvolacího soudu posuzováno jako jednání rozporné s § 111 IZ. Pokud se týká navrhovatelem tvrzené pohledávky, není úlohou insolvenčního soudu, aby při posuzování návrhu na předběžné opatření hodnotil vznik pohledávky ze smluvní pokuty podle zástavní smlouvy a tím i věcnou legitimaci navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, v každém případě však skutečnost, že nemovitost není od konce roku 2014 pojištěna, není nedovoleným nakládáním s majetkovou podstatou v rozporu s § 111 IZ a není ani důvodem pro ustanovení předběžného správce a nařízení předběžného opatření podle § 112 a § 113 IZ; jinak řečeno shora popsaná jednání dlužníka nezakládají obavu, že by v době do rozhodnutí o úpadku mělo docházet ke změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch dlužníkových věřitelů.

Odvolací soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by dlužník nerespektoval omezení pro něj vyplývající z § 111, popř. že by byla dána důvodná obava, že tato omezení respektovat nebude, ani že by vyvstala nutnost omezit dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v rozsahu širším, než určeném § 111 IZ.

Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, pokud nařídil předběžné opatření podle § 113 odst. 1 IZ a ustanovil předběžného správce podle § 112 odst. 1 IZ. Odvolací soud z obsahu spisu neshledal ani podmínky pro ustanovení předběžného správce ani podle § 112 odst. 2 IZ.

S ohledem na uvedená zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř., a usnesení soudu prvního stupně v napadených bodech I. a II. výroku a na něm závislém bodě III. výroku změnil ve výroku uvedeným způsobem.

V dalším řízení soud prvního stupně bezodkladně ověří, zda navrhovatel ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou usnesením ze dne 25.7.2016 (A-9) a buď insolvenční řízení pro její nezaplacení zastaví nebo nařídí projednání insolvenčnímu návrhu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

V Praze dne 1. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková