4 VSPH 1591/2015-A-12
KSPH 62 INS 19789/2015 4 VSPH 1591/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníků-manželů Hany anonymizovano , anonymizovano , a Miloslava anonymizovano , anonymizovano , IČO 66396778, oba bytem Mělník, Vrbno-Hořín 76, zahájené k návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2015, č.j. KSPH 62 INS 19789/2015-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2015, č.j. KSPH 62 INS 19789/2015-A-7, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkům neukládá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníkům-manželům Haně anonymizovano (dále též dlužnice) a Miloslavu anonymizovano (dále též dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že návrhem doručeným mu dne 31.7.2015 se dlužníci domáhali zjištění jejich úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Soud konstatoval, že zde existuje reálný předpoklad prohlášení konkursu na majetek dlužníků, neboť nebyly doloženy souhlasy věřitelů (jejichž pohledávky pocházejí z podnikání dlužníka) s jejich oddlužením a že lze předpokládat, že tito věřitelé nebudou s oddlužením souhlasit. Proto uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci včasné odvolání a požadovali, aby je odvolací soud zrušil, neboť jediným podnikatelským závazkem dlužníka je neuhrazená faktura za pohonné hmoty Jiřímu Šmídovi se splatností dne 2.2.2011 a závazek je tak již promlčený. Dále uvedli, že soud mohl považovat za podnikatelské závazky též dluhy vůči ČSSZ a Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, které dosahují výše 4 % celkových dluhů, avšak tyto závazky nepovažuje judikatura za podnikatelské, neboť nevznikly ze smluvního vztahu, uzavřeném mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.2.2014, sp. zn. 3 VSPH 1582/2013), že se domnívají, že tito věřitelé nesouhlas s jejich oddlužením neudělí, že zálohu ve výši 25.000,-Kč nejsou schopni v tak krátké době uhradit a že náklady insolvenčního správce budou platit v průběhu oddlužení. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) souhlasí s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle § 403 odst. 2 a 3 IZ mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky.

Vrchní soud v Praze se již opakovaně vyjadřoval k otázce subjektivní přípustnosti oddlužení dle úpravy v § 389 odst. 2 v účinném znění od 1.1.2014 (viz např. usnesení ze dne 18.7.2014, č.j. KSPH 60 INS 2914/2014, 3 VSPH 517/2014-A-14, nebo usnesení ze dne 26.8.2014, č.j. KSPH 71 INS 5840/2014, 3 VSPH 654/2014-A-15). V těchto rozhodnutích vysvětlil, do jaké míry jsou nadále použitelné závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NS ČR 3/2009 ze dne 21.4.2009 (R 79/2009) ohledně dalších kritérií, za nichž lze dlužníkovy dluhy z podnikání tolerovat. Ze znění účinného insolvenčního zákona je zřejmé, že samotná existence závazků z podnikání není překážkou pro rozhodnutí o povolení oddlužení. Nelze však ani ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ interpretovat tak, že předpokladem pro povolení oddlužení musí být doložení výslovného souhlasu všech věřitelů, kteří mají vůči dlužníku nezajištěné podnikatelské pohledávky, s řešením jeho úpadku oddlužením.

Otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se v režimu současné právní úpravy zásadně koncentruje do fáze po povolení oddlužení, a to na schůzi věřitelů dle § 403 odst. 2 IZ, kde přítomní věřitelé mohou vyslovit své stanovisko k případnému oddlužení. Z této konstrukce vychází i § 397 odst. 1 IZ, který stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí . Pokud věřitelé podají na schůzi věřitelů námitky, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, insolvenční soud je projedná a následně může rozhodnout o neschválení oddlužení a o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle § 405 odst. 2 IZ.

Z výše uvedeného tedy plyne, že i v případě, pokud věřitelé, které dlužník v návrhu označil, neprojevili souhlas s jeho oddlužením, nelze dovozovat, že pro tuto okolnost bude muset být návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut dle § 390 odst. 3 IZ, jak učinil soud I. stupně.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že se dlužníci návrhem ze dne 27.7.2015 (A-1) domáhali zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu a z jeho příloh (A-4) vyplývá, že dlužníci mají podle svého tvrzení minimálně 11 nezajištěných závazků vůči 9 věřitelům v celkové výši 978.757,-Kč. Dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 6.439,-Kč měsíčně, dlužník má příjmy ze starobního důchodu a dále z podnikání v celkové průměrné měsíční výši 24.386,-Kč a jejich majetek tvoří obvyklé vybavení domácnosti, osobní automobil Škoda Superb, nákladní automobil IVEVO, dodávka Ford (na náhradní díly) a pozemky-orná půda v k. ú. Mělník a Supice v hodnotě 25.000,-Kč. Dlužníci nemají vyživovací povinnost k dalším osobám. Pro účely oddlužení je tak možné použít částku ve výši 15.423,-Kč měsíčně, tj. 925.380,-Kč za 5 let. Po odečtení odměny insolvenčního správce (ve výši 81.000,-Kč pokud je plátcem DPH) by byli dlužníci schopni uspokojit cca 86,2 % pohledávek nezajištěných věřitelů, čímž naplňují zákonem požadovanou hranici pro povolení oddlužení. Za popsané situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) dospěl odvolací soud k opačnému závěru než soud I. stupně, totiž že v dané věci lze důvodně očekávat, že soud I. stupně bez zbytečného odkladu vydá rozhodnutí o úpadku dlužníků, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení; v takovém případě však nelze dlužníkům uložit povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 1 věta třetí IZ).

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se dlužníkům povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná