4 VSPH 1590/2016-P21-7
KSPL 52 INS 1277/2016 4 VSPH 1590/2016-P21-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců a JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníka Miloše anonymizovano , anonymizovano , IČO 72987391, bytem Plzeň, Pražská 80/7, o odvolání věřitelky č. 20 Diners Club CS, s.r.o., IČO 35757086, sídlem Bratislava, Nám. Slobody 11, Slovenská republika, zast. Mgr. Petrou Pahoreckou, advokátkou, sídlem Brno, Sochorova 40, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2016, č.j. KSPL 52 INS 1277/2016-P21-2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2016, č.j. KSPL 52 INS 1277/2016-P21-2, se m ě n í tak, že přihláška pohledávky ve výši 36.218,--Kč věřitelky č. 20 Diners Club CS, s.r.o., se neodmítá a její účast v insolvenčním řízení n e k o n č í .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužníka Miloše anonymizovano (dále jen dlužník) rozhodl o odmítnutí přihlášky P21 pohledávky ve výši 36.218,--Kč věřitelky č. 20, Diners Club CS, s.r.o. (dále jen odvolatelka; bod I. výroku) a konstatoval, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 15.2.2016 (A-10) zjistil úpadek dlužníka a současně vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili svoje pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení u zdejšího soudu na předepsaném formuláři, přičemž byli ve smyslu § 173 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) poučeni o tom, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 15.2.2016 a lhůta stanovená pro přihlášení pohledávek věřitelů tak uplynula dne 16.3.2016. Vzhledem k tomu, že přihláška pohledávky odvolatelky byla soudu doručena dne 21.6.2016, tj. opožděně, odmítl ji postupem podle § 185 IZ. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá a její účast v insolvenčním řízení nekončí. Zejména namítala, že je zahraničním subjektem se sídlem v členské zemi Evropské unie, a že v rozporu s § 430 odst. 1 IZ nebyla, jakožto známá věřitelka informována o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 13/2010, a na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12.4.2013, č.j. 3 VSPH 501/2013-P18-7. Závěrem uvedla, že soud I. stupně se poprvé dozvěděl o odvolatelce z podaného insolvenčního návrhu ze dne 21.1.2016, avšak odvolatelka se stala známým věřitelem až podáním přihlášky dne 21.6.2016, a to vzhledem k tomu, že dlužník označil v insolvenčním návrhu odvolatelku neúplným názvem a doručil insolvenčnímu soudu dokumenty, ze kterých nevyplývá, že odvolatelka má sídlo v některém z členských států Evropské unie. Poté, co soud I. stupně zjistil, že odvolatelka má sídlo v některém z členských států Evropské Unie (Slovenská republika), vznikla tomuto soudu povinnost postupovat podle ustanovení § 430 IZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání podle § 173 odst. 1 IZ.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 426 odst. 1 IZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení [dříve Nařízení Rady (ES) 1346/2000].

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. IZ (§ 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena.

K otázce známého věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 13/2010 (publikovaném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž formuloval a odůvodnil závěr, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánka, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo insolvenční správce (od rozhodnutí o úpadku) dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků podle § 104 odst. 1 písm. b/ IZ), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu takového věřitele nepřesně, jde o skutečnost, že se takový věřitel stal známým insolvenčnímu soudu nebo správci známým až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.

Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení najevo nebo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 IZ, zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.

Výše podaný výklad dle Nejvyššího soudu ČR rovněž předpokládá, že tam, kde dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně (označí-li např. věřitele-fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka a práva přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení ve lhůtě počítané ode dne, kdy mu bude výzva k podání přihlášky doručena zvlášť, takového věřitele nezbavuje.

Smyslem této úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí, a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus), a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění.

Z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 15.2.2016 (A-10), kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, byli věřitelé vyzváni k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. ode dne 15.2.2016-daná lhůta uplynula dne 16.3.2016. Odvolatelka podala dne 21.6.2016 přihlášku pohledávky, vzniklé z titulu smlouvy o vydání platební karty Diners Club Pure + ze dne 14.5.2014, č. 36176601565233. Z obsahu seznamu závazků plyne, že dlužník jako svou věřitelku neuvedl odvolatelku, nýbrž její organizační složku (Diners Club CS, s.r.o., organizační složka, IČO 24768669, sídlem Praha, Široká 36). Skutečnost, že dlužník neuvedl svůj zmíněný závazek, jakožto závazek vůči odvolatelce, jí nelze klást k tíži.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.4.2011, sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 ve všech záležitostech, týkajících se organizační složky zahraniční osoby, je vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Právní osobnost, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.), má proto ve všech případech pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její organizační složka.

Podle § 503 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Ustanovení § 503 odst. 2 o.z. pak stanoví, že je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod (do 31.12.2013 nazván jako organizační složka); to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku. Ze shora uvedeného plyne, že odštěpný závod je věcí, nikoli osobou, protože právní úprava odštěpného závodu je obsažena v hlavě IV o.z. (Věci a jejich rozdělení), a proto zde nelze hovořit ani o právní osobnosti ani o možnosti právně jednat.

Odvolací soud dospěl proto k závěru, že pro nemožnost fakticky právně jednat, samotný zápis organizační složky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku nic nemění na tom, že s odvolatelkou se sídlem ve Slovenské republice je třeba zacházet jako se zahraniční věřitelkou uvedenou v § 430 odst. 1 IZ, které lhůta k podání přihlášky běží nikoli od zveřejnění výzvy dle § 136 odst. 1 písm. d) IZ obsažené v rozhodnutí o úpadku, ale až od okamžiku, kdy je jí zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 IZ. Insolvenční soud měl proto povinnost postupovat podle § 430 IZ, jakmile se o existenci odvolatelky dozvěděl. Z obsahu spisu plyne, že insolvenční soud podle § 430 IZ nepostupoval, ač postupovat měl. Nelze-li přijmout závěr, že odvolatelce jako známé zahraniční věřitelce ve smyslu § 430 IZ počala běžet lhůta k podání přihlášky, pak logicky nemůže obstát závěr, že přihlášku podala opožděně.

Na základě shora uvedeného shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil ve výroku uvedeným způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková