4 VSPH 1590/2015-B-38
MSPH 99 INS 27358/2014 4 VSPH 1590/2015-B-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka LATINA a.s., IČO: 25641085, sídlem Türkova 828, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 27358/2014-B-19 ze dne 20. července 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 27358/2014-B-19 ze dne 20. července 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e, odvolání do bodu II. výroku s e o d m í t á.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením prohlásil konkurs na majetek dlužníka LATINA a.s. (dále jen dlužník) s tím, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (body I. a II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že usnesením ze dne 30.3.2015 (A-38) zjistil úpadek dlužníka a schůze věřitelů, jež se konala dne 17.7.2015, rozhodla o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Citoval § 152 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že dlužník nepředložil reorganizační plán a způsob řešení úpadku konkursem u něho není vyloučen.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal, že rozhodnutí nemělo být vydáno, resp. s ním měl soud posečkat, neboť u odvolacího soudu probíhá řízení o jeho odvolání proti usnesení o zjištění úpadku, jenž je předpokladem pro prohlášení konkursu a výsledek odvolacího řízení tak může mít zásadní význam pro projednávanou věc. Uváděl své námitky proti rozhodnutí o úpadku a proti insolvenčnímu návrhu, přičemž také odkazoval na obsah svého odvolání proti rozhodnutí o úpadku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Podle § 149 odst. 1 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Podle § 149 odst. 2 písm. b) IZ se odstavec 1 nepoužije, jestliže se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Ustanovení § 150 IZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 a je-li dlužník podnikatelem, u kterého je podle tohoto zákona přípustná reorganizace, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem nebo reorganizací.

Podle § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle § 158 IZ před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud i bez návrhu, že dlužník není v úpadku, zjistí-li, že ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny (odstavec 1). Před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud, že dlužník není v úpadku, též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly (odstavec 2).

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23.3.2011, sp. zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 30.3.2015 (A-38) byl zjištěn úpadek dlužníka, ustanoven insolvenční správce a nařízeny schůze věřitelů a přezkumné jednání na den 26.6.2015. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3.9.2015 (A-54) potvrdil usnesení o zjištění dlužníkova úpadku. Dlužník nepředložil účetní závěrku za rok 2014 a má toliko jednoho zaměstnance; nesplňuje tedy podmínky přípustnosti reorganizace podle § 316 odst. 4 IZ, ani do rozhodnutí o úpadku nepředložil reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek (§ 316 odst. 5 IZ). Řešení dlužníkova úpadku reorganizací je tedy vyloučeno stejně tak jako řešení úpadku oddlužením, když je dlužník podnikající právnickou osobou (§ 389 odst. 1 IZ).

Dlužník v odvolání nezpochybnil, že návrh na povolení reorganizace nebyl podán, rovněž nezpochybnil, že je osobou, jejíž úpadek nemůže být řešen oddlužením, netvrdil ani žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly postup podle § 158 IZ. Jinak řečeno, dlužník v odvolání neuvedl ničeho, co by bylo lze zpochybnit správnost závěru soudu I. stupně o způsobu řešení úpadku. Podstatné je pouze to, zda v době rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka byly splněny předpoklady pro vydání takového rozhodnutí (shrnuté ve výše cit. R 110/2011). Ty přitom mohou být splněny i dříve, než se uskuteční schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku, před jejímž skončením jinak (nejde-li o případ dle § 149 odst. 2 písm. b/ IZ) podle § 149 odst. 1 IZ nelze o způsobu řešení úpadku rozhodnout (k tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011, sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B, uveřejněného pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve smyslu publikovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR R 96/2011 pak soud I. stupně ani nebyl vázán požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1 IZ), neboť ta by usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací či oddlužením přijmout nemohla, resp. takovým jejím případným rozhodnutím by nebyl insolvenční soud vázán (srov. § 152 IZ). Za popsané situace by pro soud nebylo závazné dokonce ani schůzí přijaté usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, i bez něj by soud musel konkurs na jeho majetek prohlásit.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodě I. výroku, jímž byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, postupem podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Proti bodu II. výroku napadeného usnesení, v němž soud I. stupně konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku, není odvolání přípustné (§ 11 ve spojení s § 91 IZ). Jelikož i tento výrok dlužník výslovně napadl odvoláním, odvolací soud podané odvolání v této části odmítl jako nepřípustné (§ 218 písm. c/ o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 28. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná