4 VSPH 159/2016-B-48
KSPH 40 INS 11820/2012 4 VSPH 159/2016-B-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka: Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem náměstí Míru 1, 276 01 Mělník, o odvolání insolvenční správkyně dlužníka Mgr. Šárky Mixové, sídlem Štěpánská 29, 110 00 Praha, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 11820/2012-B-43 ze dne 9. prosince 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 11820/2012-

B-43 ze dne 9. prosince 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně Mgr. Šárka Mixová (dále jen správce) vydala zajištěnému věřiteli Radku Pytelovi (dále jen zajištěný věřitel) částku 1.242.987,41 Kč jako výtěžek zpeněžení nemovitých věcí, a to pozemku parc.č. 611/3, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 157 m2, jehož součástí je rozestavěná budova a pozemku parc.č. 611/2, ovocný sad, o výměře 1645 m2, vše k.ú. Vehlovice, obec Mělník, zapsáno na LV č. 5617 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník (dále jen nemovitosti; bod I. výroku), schválil náklady spojené se zpeněžením nemovitostí ve výši 69.853,-Kč a jejich správou ve výši 8.499,-Kč (bod II. výroku), konstatoval, že zajišťovací práva věřitelů váznoucí na majetku uvedeném ve výroku I. tohoto usnesení zanikají zpeněžením věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (bod III. výroku) a správci uložil povinnosti související s realizací tohoto usnesení uvedené v bodě IV. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 15.2..2013 (A-23) zjistil úpadek dlužníka Pavla anonymizovano (dále jen dlužník) a na jeho majetek prohlásil konkurs, že zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 3.750.626,-Kč zajištěnou nemovitostmi dlužníka.

Správce dne 12.10.2015 podal návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, proti němuž nebyly podány námitky. Soud citoval § 38, § 167 a § 235 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 1 odst. 2 vyhl.č. 313/2014 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen vyhláška). Správce požadoval vydání výtěžku tak, že výtěžek zpeněžení věcí činí 1.442.000,-Kč, náklady spojené se zpeněžením 69.853,-Kč (tj. 4,84%), náklady spojené se správou 8.499,-Kč (tj. 0,59%), odměnu správce vyčíslil ve výši 104.546,-Kč, k níž náleží DPH v částce 21.955,-Kč, čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání výtěžku zajištěnému věřiteli tak činí 1.237.147,-Kč. Soud (jinak věcně správný návrh) opravil v části matematického výpočtu, který se týká odměny a částky určené k vydání zajištěnému věřiteli. Odměna správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele v daném případě činí 90.000,-Kč plus 4 % z částky přesahující 1.000.000,-Kč (jde o druhé pásmo). 4 % z částky 237.147,-Kč (jde o přesah částky 1.000.000,-Kč) přitom činí 9.485,48 Kč, správcem vypočtená odměna přitom ve skutečnosti činí 6,134 %. Podle soudu I. stupně správce chybně počítal 4 % nikoliv z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, ale z částky vypočtené jako rozdíl mezi výtěžkem zpeněžení a náklady spojenými se zpeněžením a správou a částkou 1.000.000,-Kč, 4% je však třeba počítat z částky, jež je reálně zajištěnému věřiteli vydávána. Správná výše odměny tak podle soudu prvního stupně činí 99.719,50 Kč, k níž náleží DPH ve výši 20.941,09 Kč.

Proti tomuto usnesení podal správce včasné odvolání, a to podle jeho obsahu proti bodu I. výroku, v němž soud vyslovil souhlas s vydáním částku 1.242.987,41 Kč a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že zajištěnému věřiteli bude vydána částka 1.237.147,-Kč, jak bylo uvedeno v jeho původním návrhu . Dovozoval, že jím použitý postup při výpočtu odměny odpovídá § 1 odst. 2 vyhlášky, když novelou účinnou od 1.1.2014 došlo v tomto ustanovení jen ke zpřesnění textu právní úpravy za účelem sjednocení rozhodovací činnosti soudů, úmyslem zákonodárce nebylo složitě konstruovat vzorec pro výpočet odměny správce, jak činí soud I. stupně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v odvoláním napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odst. 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4).

Podle § 1 odst. 2 vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013 odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli z částky 1 mil. Kč do 10 mil. Kč částku 90.000,-Kč plus 4% z částky přesahující 1 mil. Kč.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil správnost shora uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně a sdílí i jeho názor, že z dikce § 38 odst. 1 IZ a § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky plyne, že základem pro výpočet obou složek odměny insolvenčního správce je zásadně čistý, a nikoli hrubý výtěžek zpeněžení, přičemž gramatický (jazykový výklad) těchto ustanovení neodporuje ani výkladu teleologickému (účelovému). IZ ani vyhláška ve znění do 31.12.2013 neposkytovala dostatečnou oporu pro výklad preferovaný správcem, který vede k vyšší odměně správce na úkor zajištěného věřitele. Na tom nic nemění ani okolnost, že na výši odměny má vliv, zda je správce plátcem DPH či nikoli.

Lze tedy shrnout, že pro výpočet odměny je rozhodným výtěžkem (čistá) částka určená k vydání zajištěnému věřiteli, tedy částka pozůstávající po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěného majetku a odměny insolvenčního správce. Ostatně k tomuto výkladu se Vrchní soud v Praze přihlásil v celé řadě svých dřívějších rozhodnutí, např. v usnesení ze dne 14.8.2012, sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 88/2012-B, ze dne 10.12.2012, sp. zn. MSPH 99 INS 2820/2010, 2 VSPH 576/2012-B, ze dne 9.4.2013, č.j. KSPA 56 INS 2720/2010, 2 VSPH 1613/2012-B-47, ze dne 27.5.2013, č.j. KSCB 28 INS 12818/2010, 2 VSPH 1535/2012-B-66 nebo ze dne 15.9.2014, sp. zn. KSPH 40 INS 9471/2013, 1 VSPH 1798/2014 a dalších, na něž lze pro stručnost toliko odkázat.

Odvolací soud se tedy zcela ztotožňuje s výpočtem soudu prvního stupně při stanovení výše odměny správce, neboť správně vychází z konstantní judikatury Vrchního soudu v Praze, přičemž nesdílí názor správce ani (ojedinělé) závěry Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené v usnesení ze dne 20.7.2012, č.j. KSBR 32 INS 4260/2008, 3 VSOL 160/2012-B-65, jež se uvedenou problematikou ostatně výslovně ani nezabývalo.

Pokud jde o změnu dikce § 1 odst. 1 (věta druhá) vyhlášky účinnou až ode dne 1.1.2014, jež nově stanoví, že výtěžek zpeněžení určený k vydání věřiteli zahrnuje i částku připadající na odměnu insolvenčního správce, z čehož správce a soud I. stupně nesprávně vycházeli, nelze ji v dané věci použít, neboť toto výkladové pravidlo lze aplikovat jen ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka až po 1.1.2014 (čl. II. bod 1 přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb.). V posuzované věci byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka dne 15.2.2013 (A-23), tedy přede dnem nabytí účinnosti novely vyhlášky. Proto nebyl možný postup podle nového výkladového ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky umožňujícího výpočet odměny správce ze základu určeného z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění po odečtení jen nákladů spojených se správou a zpeněžením (a bez odečtení částky připadající na odměnu).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková