4 VSPH 1589/2015-A-11
MSPH 91 INS 17003/2015 4 VSPH 1589/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníka Marcela anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, Sdružení 1331/37, zast. JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou, sídlem Nová Paka, K. J. Erbena 1266, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 13. července 2015, č.j. MSPH 91 INS 17003/2015-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 13. července 2015, č.j. MSPH 91 INS 17003/2015-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Marcela anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník návrhem doručeným mu dne 29.6.2015 domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho úpadek, když dlužník toliko uvedl, že má 10 závazků u 10 věřitelů (z toho 4 vykonatelné), že byl nucen zastavit platby jednotlivých splátek a že je se splácením v prodlení více než 30 dnů, aniž by uvedl datum poslední splátky či splatnosti jednotlivých závazků; tyto dále necharakterizoval co do data jejich vzniku a výše (příslušenství). Připojený seznam závazků pak opět postrádá jakýkoli údaj o splatnosti závazků. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že se nachází v situaci, kdy nemá detailní přehled o jednotlivých závazcích v rozsahu časového určení poslední splátky, že data o vzniku závazků uvedl tam, kde měl k dispozici příslušný právní titul, v ostatních případech blíže určit vznik a splatnost závazků nemůže a že vykonatelné závazky podléhají exekučnímu řízení, z čehož je zřejmé, že se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti a podmínka mnohosti věřitelů je tak splněna. Dlužník dále uvedl, že specifikoval své věřitele, že jeho návrh je srozumitelný a určitý, je opatřen zákonnými náležitostmi včetně příloh a že odmítnutí jeho návrhu je nejjednodušší způsob vyřízení věci a vybočuje z judikatury vyšších soudů , neboť tato formalismus zapovídá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (konkrétní datum splatnosti), a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sp.zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sp.zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh (A-1), jímž se domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku, spolu s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V kolonce č. 7 návrhu uvedl, že má celkem 10 závazků u 10 věřitelů, že 4 závazky jsou již vykonatelné, že pohledávku věřitelky CETELEM ČR, a.s. a T-Mobile Czech Republic, a.s. nemůže doložit žádnou listinou, že není schopen dostát svým závazkům, že zastavil platby jednotlivých splátek a že je v prodlení více než 30 dnů. Dlužník dále uvedl, že eviduje splatnou pohledávku za dlužníkem Lukášem Rybníčkem ve výši 284.000 Kč, že je ženatý a že má vyživovací povinnost k nezletilé dceři. V kolonce č. 10 dlužník konstatoval, že za pětileté období je schopen uhradit celkem částku 259.200 Kč tj. 4.320 Kč měsíčně (své příjmy nijak necharakterizoval) a v kolonce č. 11, 15 pak specifikoval svůj majetek (oblečení, obuv). V kolonce č. 17, č. 19 označil své věřitele jménem a vyčíslil jejich pohledávky. V připojeném seznamu závazků (A-3) dlužník označil své věřitele jménem, sídlem, IČO, uvedl výši jednotlivých závazků s tím, že tyto jsou splatné a že je uznává; dlužník seznam závazků podepsal a opatřil je prohlášením o jeho úplnosti a správnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu, jenž odvolací soud takřka celý shora citoval, neuvedl žádné konkrétní údaje o splatnosti svých jednotlivých závazků a rovněž k návrhu nepřipojil řádný seznamy svých závazků, když v tomto rovněž absentuje jakýkoli konkrétní údaj o splatnosti. Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (určité datum) a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud I. stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohl navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné uvést, že vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka (resp. uvedení konkrétních dat splatnosti jednotlivých závazků) je obligatorní náležitostí každého insolvenčního návrhu. Skutečnost, že dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu též konkrétní údaje o splatnosti svých závazků a tyto neuvedl ani v připojených seznamech závazků, čímž by odstranil tento nedostatek insolvenčního návrhu, jde toliko k jeho tíži. Proto nelze postupu soudu I. stupně vytýkat jakýkoli formalismus či vybočení z ustálené judikatury. Odmítnutí insolvenčního návrhu však nebrání tomu, aby jej dlužník podal znovu, ovšem s tím, že v něm již uvede též splatnost svých závazků tak, aby byl jeho nový návrh projednatelný.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková