4 VSPH 1577/2015-A-10
KSCB 28 INS 18185/2015 4 VSPH 1577/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem 393 01 Černovice, Dobešovská 1, adresa pro doručení: 393 01 Pelhřimov, Táborská 1884, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. srpna 2015, č.j. KSCB 28 INS 18185/2015-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. srpna 2015, č.j. KSCB 28 INS 18185/2015-A-4, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl insolvenční návrh dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že mu byl dne 14.7.2015 podán insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení (A-1). Vyšel ze zjištění, že dlužník v kolonce č. 7 nepopsal dostačujícím způsobem rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, jen uvedl, že se do platební neschopnosti dostal v průběhu posledních 2-3 let, a že má 4 věřitele se 6 závazky v celkové výši 116.745,-Kč, které jsou již delší dobu po splatnosti, přičemž je s plněním splátek v prodlení delším 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Vysvětloval, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu řádně označil své věřitele včetně výše jejich závazků, ale neuvedl zde konkrétní data jejich splatnosti, které rovněž neuvedl ani v seznamu svých závazků. Dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení nesplňuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a odmítl jej.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal (A-7), neboť s ním nesouhlasil. Argumentoval zejména tím, že k insolvenčnímu návrhu již dodal všechny potřebné dokumenty a neví, co dále má dodat. Namítal, že uvedl údaje o výši závazků a data posledních splátek věřitelům, -2-KSCB 28 INS 18185/2015 přičemž nezná přesné data splatnosti jednotlivých závazků. Měl za to, že jeho insolvenční návrh je srozumitelný a úplný, a že doložil všechny k němu požadované přílohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Náležitosti seznamů, jež je dlužník povinen k návrhu přiložit, pak vymezuje § 104 IZ. V odstavci 1 určuje, že je dlužník povinen k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a c) seznam svých zaměstnanců, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2. 2009, č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. -3-KSCB 28 INS 18185/2015

Shodný závěr vyjádřil Nejvyšší soud ČR i v usnesení ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009, když dovodil, že dlužník, který neopatří předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů v takovém seznamu obsažených se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník v insolvenčním návrhu spojeným s návrhem na povolení oddlužení sice řádně identifikoval své věřitele včetně výše jejich pohledávek, avšak neuvedl konkrétní data jejich splatnosti (paušální tvrzení dlužníka, že jeho závazky jsou delší dobu po splatnosti, je nedostačující).

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1). V jeho kolonce č. 7 určené pro podání insolvenčního návrhu dlužník vyznačil, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností, jež jeho úpadek osvědčují, sice řádně identifikoval své věřitele včetně výše jejich pohledávek, avšak neuvedl konkrétní data jejich splatnosti (paušální tvrzení dlužníka, že jeho závazky jsou delší dobu po splatnosti, je nedostačující).

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu (v kolonce č. 7) neuvedl konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech, včetně své příjmové situace, ani o splatnosti svých jednotlivých dluhů. Seznamy svého majetku a závazků dlužník k návrhu sice připojil, avšak seznam závazků dlužníka rovněž neobsahuje údaje o splatnosti jeho závazků. Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když takové konkrétní údaje nelze zjistit ani z dalších kolonek návrhu na povolení oddlužení. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohl navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i když se dlužník v rámci odvolacího řízení pokusil doplnit návrh o darovací smlouvu ze dne 6.8.2015 (A-8), nemá tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu, neboť v řízení o odvolání se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly po vydání napadeného usnesení (§ 146 odst. 2 IZ). -4-KSCB 28 INS 18185/2015

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. srpna 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná