4 VSPH 1576/2016-A-19
KSPL 29 INS 10641/2016 4 VSPH 1576/2016-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem 345 35 Postřekov 124, adresa pro doručení: Hotel Šumava, Nám. republiky 11, 348 01 Horšovský Týn, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. června 2016, č.j. KSPL 29 INS 10641/2016-A-13,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. června 2016, č.j. KSPL 29 INS 10641/2016-A-13, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil dlužníku Janu Loučímovi (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 4.5.2016 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož zjistil, že dlužník má nezajištěné závazky ve výši 701.824,-Kč a jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti ve výši 1.200,-Kč měsíčně, nemá majetek postačující ke krytí nákladů insolvenčního řízení a jeho průměrný měsíční příjem (za leden až březen 2016) činí 8.556,-Kč. Nebyl tedy dán předpoklad, že by bylo lze uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (jelikož měsíční splátka ve výši 1.585,-Kč, kterou by bylo možno použít z dlužníkova příjmu pro účely oddlužení, by nepostačovala ani na pokrytí pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených), a proto usnesením ze dne 10.5.2016 vyzval dlužníka k doložení příjmů, z jejichž výše by bylo lze předpokládat úhradu nejméně 30 % nezajištěných závazků za 5 let nebo souhlas věřitele s nižším plněním, na což dlužník reagoval podáním ze dne 30.5.2016 tím, že předložil výplatní pásky (za listopad 2015 až duben 2016) dokládající jeho průměrný měsíční příjem ve výši 7.756,-Kč čistého, jež nepostačí ani k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postaveným. Vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uzavřel, že je vysoká pravděpodobnost, že úpadek dlužníka nebude řešen oddlužením, nýbrž konkursem, kdy jen odměna insolvenčního správce činí nejméně 45.000,-Kč. Proto dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval jeho zrušení. Uváděl, že mu zaměstnavatel nyní deponuje mzdu na základě exekučních příkazů a nevyplácí ji tak v plném rozsahu. Proto se domáhal zproštění od úhrady zálohy .

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník návrhem ze dne 28.4.2016 domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu (A-1), jeho doplnění (A-12) a příloh (A-3) vyplývá, že dlužník má podle svého tvrzení 18 splatných nezajištěných závazků vůči 18 věřitelům ve výši nejméně 701.824,-Kč, přičemž nedisponuje žádnými finančními prostředky ani jiným majetkem vyjma zastaralého mobilního telefonu a má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti ve výši 1.200,-Kč měsíčně. Jeho aktuální měsíční příjem pak tvoří mzda ze zaměstnání v průměrné výši cca 7.756,-Kč čistého měsíčně. Žádné další příjmy pro účely oddlužení dlužník netvrdil.

Skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení. Příjem dlužníka tedy nedosahuje výše umožňující splnit minimální podmínky oddlužení, tj. za 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek a zcela zapravit nároky správce na odměnu a jeho výdaje.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, kdy náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částku 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek, jež by v případě, nedošlo-li by v konkursu k žádnému zpeněžení, činila taktéž 45.000,-Kč (bez připočtení event. DPH). Je přitom zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu si činnost insolvenčního správce vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud nemajetnému dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud dlužník nepodal svůj insolvenční návrh bez zbytečného odkladu, když splatnost některých jeho závazků nastala již v letech 2007, 2008, 2009, 2010 (A-1, A-3), v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 38 odst. 2 IZ, § 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svou základní povinnost. Ostatně dlužník mohl podat insolvenční návrh též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. září 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková