4 VSPH 1575/2016-A-21
KSCB 41 INS 14929/2016 4 VSPH 1575/2016-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka AM STEEL, s.r.o., IČO 28060750, sídlem Za Kapličkou 1305, 389 01 Vodňany, zahájené na návrh navrhovatelů a) Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Holečkova 332, 389 01 Vodňany, a b) Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Výstavní 1033, 389 01 Vodňany, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. června 2016, č.j. KSCB 41 INS 14929/2016-A-4,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. června 2016, č.j. KSCB 41 INS 14929/2016-A-4, se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl insolvenční návrh navrhovatele a) Václava anonymizovano týkající se dlužníka AM STEEL, s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Po vydání tohoto rozhodnutí a jeho doručení navrhovateli a), jemuž bylo doručeno dne 12.7.2016, přistoupil k řízení navrhovatel b) Michal Janík, jehož návrh byl soudu doručen dne 13.7.2016 (A-6).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně osvětlil požadavky na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem vyplývající z insolvenčního zákona (dále jen IZ). Vyšel ze zjištění, že navrhovatel a) v insolvenčním návrhu toliko tvrdil, že byl u dlužníka zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1.11.2014 jako pracovník v kovovýrobě, že výplatní termín byl sjednán na 20. den následujícího kalendářního měsíce, že dne 17.5.2016 došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, že za dlužníkem eviduje pohledávku v celkové výši 78.610,-Kč z titulu neuhrazené mzdy za období březen až květen 2016 a je přesvědčen, že dlužník dlouhodobě neplní své závazky. Ozřejmil, isir.justi ce.cz

že insolvenční návrh není určitý, neboť v něm navrhovatel a) dostatečně nevylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek, jelikož neoznačil alespoň jednoho dalšího dlužníkova věřitele s uvedením jeho pohledávky a údajem o její splatnosti a rovněž neuvedl, z jakého důvodu není dlužník schopen hradit své závazky. Proto dovodil, že insolvenční návrh nesplňuje požadované náležitosti a odmítl jej postupem podle § 128 odst. 1 IZ. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že dlužníku v řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se navrhovatel a) včas odvolal (A-10) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odvolání upozornil na podání dalšího insolvenčního návrhu navrhovatelem b) a připojil Seznam věřitelů-částečný , v němž označil další věřitele dlužníka jménem, datem narození a adresou s uvedením výše jejich pohledávky. K dlužníkově platební neschopnosti tvrdil, že své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a navíc zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků včetně povinnosti úhrady odstupného.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž nařizoval jednání (podle § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Jak vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, požadavek formulovaný v § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu § 4 odst. 2 věty první zákona o konkursu a vyrovnání, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud ČR na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Přitom též zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

V usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A, uveřejněném pod číslem 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud ČR vyložil, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž nejsou konkrétně označeni další věřitelé dlužníka a konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané IZ a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Rovněž judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena v tom, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování, musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku. Navrhovatel je tedy povinen k podmínce plurality věřitelů dlužníka v návrhu tvrdit takové skutečnosti, které budou-li osvědčeny či prokázány, umožní přijmout závěr, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka pak musí být v návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být co do svého důvodu, výše a splatnosti náležitě identifikovány.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že navrhovatel a) podal dne 22.6.2016 insolvenční návrh (A-1) s tím, aby v jeho rámci byla uspokojena splatná pohledávka věřitele . V návrhu toliko tvrdil, že byl u dlužníka zaměstnán, že mu nevyplatil mzdu za období březen až květen 2016 a že dlouhodobě neplní své závazky.

Ze shora uvedených tvrzení navrhovatele a) nelze dovodit, že dlužník má ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ vůči více věřitelům (konkrétní) peněžité závazky po (konkrétní) dobu delší třiceti dnů po splatnosti a že by je nebyl schopen plnit. Návrh totiž postrádá též vylíčení takových rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Navrhovatel neuvedl ani žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je vůči více věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Obecné tvrzení, že mu dlužník nezaplatil mzdu za období březen až květen 2016, není uvedením dostačujících konkrétních okolností, jež by osvědčovaly jeho úpadek ve formě platební neschopnosti. Navrhovatel a) přitom nenabídl ani žádná konkrétní tvrzení vedoucí k závěru, že je dlužník v úpadku ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ), jakož ani neuvedl, čeho se svým návrhem vlastně domáhá. Odvolací soud proto-ve shodě se soudem I. stupně-dospěl ke stejnému závěru, totiž že v posuzované věci nelze bez dalších (v dané věci absentujících) tvrzení usuzovat na dlužníkův úpadek.

Insolvenční návrh tedy vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat. Vzhledem k tomu, že § 128 odst. 1 IZ pro tento případ vylučuje postup dle § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když insolvenční návrh napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Odvolací soud při rozhodování o odvolání zohlednil skutečnost, že po vydání napadeného usnesení a po jeho doručení navrhovateli a), podáním došlým insolvenčnímu soudu dne 13.7.2016 (A-6), podal insolvenční návrh též navrhovatel b). Pro tohoto navrhovatele, jehož návrh je třeba považovat podle § 107 odst. 1 IZ za přistoupení k řízení, platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení (§ 107 odst. 2 IZ), tedy, že insolvenční návrh již byl odmítnut napadeným rozhodnutím. Navrhovatel b) byl oprávněn napadnout je odvoláním v odvolací lhůtě (podle § 107 odst. 3 věty druhé IZ), čehož však nevyužil.

Odvolací soud uzavírá, že ani přistoupení navrhovatele b) ničeho nemění na závěru, že jsou dány podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu, neboť po vydání rozhodnutí o jeho odmítnutí již nelze jeho vady zhojit ani v odvolacím řízení, jelikož pro posouzení odvolání je rozhodující stav, který byl v době rozhodování soudu I. stupně. Je tomu tak proto, že § 146 odst. 2 IZ neumožňuje, aby v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 písm. a) IZ (tedy proti napadenému usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu) odvolací soud přihlédl ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, tedy ani k obsahu insolvenčního návrhu navrhovatele b) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012 sen. zn. 29 NSČR 20/2012 uveřejněné pod číslem 98/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud dodává,

že z tohoto důvodu by na výsledek odvolacího řízení nemělo žádný vliv, ani kdyby se navrhovatel a) v odvolání pokusil insolvenční návrh opravit nebo doplnit.

Pro úplnost pak odvolací soud dodává, že přistoupení k insolvenčnímu řízení spojená s odvoláním proti napadenému usnesení (A-8, A-9) věřitelů Petra Dolejšího, Josefa Hrachovce a Michala Mayera, jež byla soudu doručena v listinné podobě dne 20.7.2016, neobsahovala (v rozporu s § 97 odst. 2 IZ) úředně ověřené podpisy, pročež se k jejich přistoupení k insolvenčnímu řízení nepřihlíží (srov. § 97 odst. 2 část věty za středníkem IZ a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 20/2012, uveřejněného pod číslem 98/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 21/2012, uveřejněného pod číslem 99/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O tom, že se k jejich insolvenčním návrhům nepřihlíží, je již soud I. stupně (podle § 97 odst. 4 IZ) vyrozuměl (usneseními č.d. A-18 a A-19). Proto s nimi odvolací soud nejednal jako s dalšími insolvenčnímu navrhovateli (a tedy ani jako s odvolateli).

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení (bod I. výroku).

Jelikož byl insolvenční návrh odmítnut, má dlužník podle § 146 odst. 3 o.s.ř. vůči navrhovatelům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle obsahu spisu však dlužníku v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (bod II. výroku).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. září 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnsot vyhotovení: Mandáková