4 VSPH 1548/2016-B-71
KSCB 27 INS 10956/2014 4 VSPH 1548/2016-B-71

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice STAKOPLAST cz, spol. s r.o., IČO 26045028, sídlem Lidická 153, Strakonice I, do níž vstoupilo státního zastupitelství, o odvolání věřitelského výboru proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 10956/2014-B-49 ze dne 17. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 10956/2014-B-49 ze dne 17. února 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl návrh věřitelského výboru dlužnice STAKOPLAST cz, spol. s r.o. (dále jen dlužnice), na zproštění Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen správkyně), funkce insolvenční správkyně dlužnice.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.10.2014 (A-18) byla ustanovena správkyně, a že na schůzi věřitelů konané dne 5.1.2015 byli členy věřitelského výboru dlužnice zvoleni PROTON, společnost s ručením omezeným, Pavel Pavlík a Jaroslav Přibáň (dále též věřitelský výbor), tato volba byla usnesením soudu potvrzena. Konstatoval, že dne 1.12.2015 mu byl doručen návrh věřitelského výboru na zproštění správkyně funkce, a podrobně rozvedl obsah tohoto návrhu. Zdůraznil, že vzhledem k průběhu incidenčního sporu sp. zn. 43 Icm 2459/2015, ve kterém se správkyně domáhá vůči věřitelce č. 41 K-V-K Profitrade, s.r.o. (dále jen věřitelka č. 41), neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené dne 6.12.2013 mezi dlužnicí a věřitelkou č. 41 o prodeji nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 1266 (dále jen nemovitosti; odpůrní žaloba), se věřitelský výbor rozhodl na základě vyžádání správkyně složit do majetkové podstaty zálohu ve výši 25.000,-Kč, dále věřitelský výbor dal správkyni pokyn k podání včasného blanketního odvolání a pověřil ji zmocněním advokáta JUDr. Vlastimila Hájka k zastupování ve všech soudních řízeních o nemovitostech. Popisoval obsah vyjádření správkyně k návrhu na její zproštění funkce. Konstatoval, že Finanční úřad isir.justi ce.cz pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Českých Budějovicích, ve vyjádření dne 2.2.2016 shledal návrh věřitelského výboru na zproštění správkyně funkce opodstatněným. Zmínil, že člen věřitelského výboru Pavel Pavlík dne 29.1.2016 namítal nezahrnutí pohledávky dlužnice za REKONT, spol. s r.o., ve výši 198.772,-Kč do majetkové podstaty dlužnice, na což správkyně reagovala sdělením, že není dán předpoklad uspokojení této pohledávky. Citoval § 36 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a shrnul, že správkyně v průběhu řízení činila řadu kroků a usilovala o uspořádání majetkových poměrů dlužnice s cílem dosáhnout uspokojení věřitelů v řízení a řádně předkládala zprávy o stavu insolvenčního řízení. Upozornil, že nespokojenost věřitelského výboru sama o sobě nemůže naplňovat předpoklady stanovené v § 32 IZ, a že řada tvrzení bude podrobena šetření orgánů činných v trestním řízení. Z obsahu spisu neshledal, že by správkyně neplnila řádně své povinnosti, nepostupovala při výkonu funkce s odbornou péčí, závažně porušila důležitou povinnosti uloženou jí zákonem nebo soudem, liknavě prováděla soupis majetkové podstaty, zpeněžovala majetek v rozporu s § 225 odst. 4 nebo 5 IZ, nesplnila povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, nebo ve věci postupovala liknavě. Návrh na jmenování insolvenční správkyně JUDr. Ing. Heleny Horové měl za rozporný s § 25 IZ. K průběhu odpůrní žaloby zdůraznil, že zpětvzetí návrhu na přerušení řízení není z hlediska možnosti přerušení řízení vzhledem k § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) významné, neboť k přerušení může soud přistoupit i bez návrhu, přičemž návrh zástupce správkyně (jde o právního zástupce, kterého zvolil věřitelský výbor) na pokračování řízení nebyl rozporným se zásadami insolvenčního řízení. Dospěl k závěru, že v řízení nejsou dány důvody pro postup podle § 32 IZ, a proto návrh věřitelského výboru na zproštění správkyně funkce zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se věřitelský výbor včas odvolal (B-53 a B-58) a navrhoval, aby je odvolací soud změnil tak, že vyhoví návrhu na zproštění správkyně funkce, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, přičemž v případě kladného rozhodnutí věřitelský výbor požadoval vrácení uhrazeného soudního poplatku za odvolání. Měl za to, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, konkrétně, že správkyně nepostupovala s odbornou péčí a kvalifikovaně při dohledávání majetku dlužnice, zejména nepostupovala v součinnosti s finančním úřadem. Připomněl, že Finanční úřad pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Českých Budějovicích, se dne 3.2.2016 vyjádřil tak, že shledal důvody uvedené věřitelským výborem v návrhu na odvolání správkyně z funkce opodstatněnými, neboť úkony správkyně se ve svém důsledku projeví v krácení uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů včetně daňové pohledávky. Namítal, že soud prvního stupně si toto vyjádření nesprávně vyložil, neboť je pojal za podané osobou neoprávněnou ve smyslu § 32 IZ, a tím, že soud k tomuto důkazu nepřihlédl, neúplně zjistil skutkový stav a dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 32 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Podle § 36 IZ je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob (odst. 1). Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání. Neurčí-li insolvenční soud jinak, předkládá insolvenční správce věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správkyni funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro ni z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správkyně, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správkyně může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správkyně může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jejím zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správkyni pořádkovou pokutu.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že usnesením ze dne 8.10.2014 (A-18) soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice, prohlásil konkurs na její majetek, ustanovil správkyni do funkce, a že schůze věřitelů konaná dne 5.1.2015 (B-7) zvolila členy věřitelského výboru dlužnice, přičemž tuto volbu soud prvního stupně potvrdil na schůzi věřitelů usnesením vydaným při výkonu dohlédací činnosti. Dne 1.12.2015 (B-30) věřitelský výbor navrhl zproštění správkyně funkce, neboť jí měly být znát skutečnosti, že bývalí jednatelé dlužnice Vladimír Vlasák a Ing. Dana Kašparová jsou dětmi jednatele věřitelky č. 41 Jana Vlasáka a podle účetních závěrek rovněž osoby jinak spojené, že dlužnice se základním kapitálem ve výši 1.206.000,-Kč byla v měsíci prosinci 2013 prodána za cenu 2.000,-Kč studentu Dominiku Řečníkovi, že v průběhu roku 2013 byl movitý majetek dlužnice (stroje v řádu mil. Kč) prodán věřitelce č. 41 formou zápočtu vzájemných pohledávek a závazků, že těsně před prodejem dlužnice v měsíci prosinci 2013 byly nemovitosti prodány opět věřitelce č. 41, a že se zachovalo pouze torzo účetnictví dlužnice.

Věřitelský výbor dále poukázal na tvrzení správkyně, že dlužnice nemá zahraniční věřitele, ačkoliv insolvenční návrh obsahoval výzvu k zaplacení dlužné částky adresovanou dlužnici od věřitele VEKA AG se sídlem v Německu (dále jen věřitel č. 19), který se přihlásil do insolvenčního řízení, přičemž v této souvislosti bylo vedeno zbytečné řízení spis. zn. 42 ICm 144/2015 o žalobě věřitele č. 19 vůči správkyni na vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty (dále jen vylučovací žaloba o movité věci). Dále správkyně tvrdila, že bude pokračovat ve zjišťování majetku dlužnice, ale nedohledala registrační značky vozidel dlužnice, neověřila stav věci podle přihlášky věřitelky č. 5 ČZ, a.s. (dále jen věřitelka č. 5) týkající se opravy vysokozdvižných vozíků Desta na základě objednávky dlužnice, kde jsou uvedena výrobní čísla strojů, přičemž nejen vysokozdvižné vozíky, ale i další stroje byly již ke dni 27.9.2013 za údajně obvyklou cenu v řádu mil. Kč prodány věřitelce č. 41; kdyby správkyně spolupracovala s finančním úřadem, účetní doklady dlužnice mohla zrcadlově nalézt v účetnictví věřitelky č. 41 včetně znaleckých posudků a mohla by zvýšit majetkovou podstatu, pokud by tyto úkony byly prohlášeny za právně neúčinné, správkyně neměla pouze tvrdit, že nikdo neví, kde se stroje fyzicky nacházejí. Upozornil, že správkyně přes poskytnuté informace až dne 16.1.2015 (do funkce byla ustavena dne 8.10.2014), po urgentním telefonu věřitele, který měl informaci o snahách prodat nemovitosti třetí osobě, zahrnula do majetkové podstaty nemovitosti, které věřitelka č. 41 použila jako zástavu k zajištění pohledávky ve výši 2,5 mil. Kč a příslušenství, což poškozovalo dlužnici, potažmo věřitele. Věřitelský výbor dále akcentoval, že si správkyně nevyžádala poskytnutí údajů z katastru nemovitostí. Spatřoval její selhání také v uznání pravosti a výše pohledávky věřitelky č. 41 v částce 1,590.594,32 Kč, a také v neřešení záležitosti chybějícího účetnictví, což měla povinnost ohlásit finančnímu úřadu. Domníval se, že správkyně měla při dohledávání majetku vycházet z účetních podkladů a z veřejně přístupných zdrojů, ale nebyla schopna velmi svědomité a velmi odborné péče. Proto navrhoval zproštění její funkce a ustanovení JUDr. Ing. Heleny Horové do funkce insolvenční správkyně.

Správkyně ve vyjádření dne 9.12.2015 (B-32) uvedla, že dne 17.12.2014 (B-4) konstatovala neexistenci zahraničích věřitelů, u nichž by bylo nezbytné volit postup podle § 430 odst. 1 IZ, když věřitel č. 19 již byl k datu zpracování zprávy věřitelem přihlášeným a nebylo nutno jej k přihlášení pohledávky vyzývat. K vylučovací žalobě o movité věci doplnila, že na základě jejího šetření v místě bývalé provozovny dlužnice došlo k soupisu věcí označených jako majetek dlužnice, a odkázala na souhlasné stanovisko věřitelského výboru s převozem položek zahrnutých do majetkové podstaty, s jejich zpeněžením a uskladněním, a následně s návrhem na uzavření soudního smíru. Zajistila lustraci motorových vozidel dříve provozovaných dlužnicí, ale navzdory vyžádané součinnosti jí správní orgán jejich aktuální vlastníky nesdělil, a i kdyby sdělil, nepředpokládala bez dalšího dopad do insolvenčního řízení, neboť třetí subjekty nestíhá povinnost poskytovat na výzvu správkyně součinnost a nejsou také povinni dokládat správkyni právní titul nabytí svého majetku, předmětná vozidla byla zřejmě nabyta v dobré víře. K pohledávce věřitelky č. 5 připomněla, že nebyla popřena dlužnicí ani věřiteli včetně členů věřitelského výboru, neměla za neobvyklé, že dlužnice objednává službu vykonanou na věci, k níž svědčí vlastnické právo jiné osobě. Neměla za zřejmé, z čeho věřitelský výbor dovozuje její právo nahlížet do účetnictví třetích subjektů (věřitelky č. 41), rozsah součinnosti je definován § 43 odst. 2 IZ, nadto poukázala, že neobdržela od věřitelského výboru pokyn podle § 239 odst. 2 IZ. Zahrnula nemovitosti (jako položku č. 2) do soupisu majetkové podstaty dne 16.1.2015 na základě indicií od věřitelského výboru vedoucí ji k předběžnému právnímu závěru o tom, že právní jednání, kterým bylo převedeno vlastnické právo k nemovitostem, by mohlo být absolutně neplatné, odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998, a k soupisu přistoupila jako ke zcela výjimečnému rozhodnutí, neboť ze zápisu ve veřejném rejstříku vyplývalo vlastnické právo jiné osoby. Konstatovala, že nemovitosti se staly předmětem incidenčního sporu sp. zn. 42 ICm 635/2015 (dále jen vylučovací žaloba o nemovitosti), přičemž věřitelka č. 41 předložila taková tvrzení a důkazy k nim, že musela být úspěšná, k soupisu a opětovnému vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice došlo na základě podnětu věřitelského výboru a majetková podstata dlužnice byla v důsledku tohoto postupu zatížena dalšími náklady z titulu náhrady nákladů řízení. Výtku k zatížení nemovitostí ve prospěch E.L.M. Invest, s.r.o., správkyně hodnotila jako zmatečnou, neboť tato skutečnost nemá dopad do insolvenčního řízení, což bylo opakovaně telefonicky projednáváno s členem věřitelského výboru panem Pavlem Pavlíkem, resp. jeho zmocněnkyní Vladimírou Lieblovou. Popisovala průběh řízení o odpůrčí žalobě s tím, že zástavní právo ve prospěch E.L.M. Invest, s.r.o. již na nemovitostech nevázne a popsala, proč neovlivnilo výši kupní ceny. K přezkumu pohledávky věřitelky č. 41 akcentovala, že pohledávky osob jinak spojených nepodléhají zvláštnímu režimu v rámci insolvenčního řízení, a že stejně jako u pohledávky věřitelky č. 5 nebyla popřena dlužnicí ani věřiteli včetně členů věřitelského výboru. Rozporovala, že by neoznámila místně příslušnému orgánu finanční správy, že nedisponuje kompletním účetnictvím dlužnice. Citovala § 60 odst. 1, § 5 písm. a), § 36 odst. 1 IZ a prohlásila, že někteří členové věřitelského výboru si pletou vysoce sofistikovaný proces insolvenčního řízení s osobní vendetou, a že jejich návrh je za dané situace ryze účelový. Vyložila obecné důvody, pro které ji soud může zprostit funkce insolvenční správkyně. Doplnila, že v posuzovaném insolvenčním řízení postupuje v úzké součinnosti s věřitelským orgánem, prověřuje veškeré jeho podněty, vede několik incidenčních sporů, a proto se domnívala, že svou funkci vykonává zcela v souladu s § 36 odst. 1 a 2 IZ, v rámci součinnosti poskytnuté věřitelskému výboru akceptovala rovněž jeho návrh na změnu právního zastoupení v řízení o odpůrčí žalobě. Dovolávala se usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 1543/2014 ze dne 18.12.2014. Z těchto důvodů správkyně navrhovala, aby soud zamítl návrh věřitelského výboru na její zproštění z funkce.

Věřitelský výbor v replice ze dne 23.12.2015 (B-34) zopakoval argumenty uvedené v původním návrhu na zproštění funkce správkyně. Namítal, že správkyně nedohledala, za koho, za čí auta, dlužnice dluží pojištění, právní zájem měl nasnadě. Připomněl, že dlužnice pohledávku věřitelky č. 41 nepopřela. Domníval se, že správkyně hrubě porušila povinnost oznámit ztrátu účetních záznamů. Zdůraznil, že se aktivně a usilovně snaží, aby byl dohledán majetek dlužnice, prošetřeno její účetnictví, a proto podal podnět finančnímu úřadu a krajskému státnímu zastupitelství. Akcentoval, že správkyně liknavě prováděla soupis majetkové podstaty, ve věci nepostupovala s odbornou péčí a kvalifikovaně, porušila závazně povinnost uloženou ji zákonem. Opětovně navrhoval, aby do funkce insolvenční správkyně byla ustanovena JUDr. Ing. Helena Horová.

Správkyně ve vyjádření dne 21.1.2016 (B-37) připomněla, že ona ani soud prvního stupně nemá pochybnost, že nemovitý majetek dlužnice byl prodán v souladu se zákonem a za přiměřené protiplnění a není tedy namístě uvažovat o neplatnosti či neúčinnosti jeho převodu. Souhlasila se zahájením trestního stíhání za zničení účetní evidence dlužnice, neboť absence účetních dokladů zásadně limituje správkyni při výkonu její funkce. Konstatovala, že na základě dokumentů obsažených v insolvenčním rejstříku nelze učinit zjištění o vyvádění majetku dlužnice. Zopakovala, že plně využila možnosti součinnosti s orgány veřejné správy předpokládané § 43 a násl. IZ, a že nemá žádné poznatky o vadných právních jednáních dlužnice.

Člen věřitelského výboru Pavel Pavlík v podání dne 31.1.2016 (B-38) sdělil, že správkyně nezjistila a do majetkové podstaty nezahrnula pohledávku dlužnice za REKONT spol. s r.o., ve výši 198.772,-Kč, na což správkyně dne 5.2.2016 (B-41) reagovala odkazem na § 209 odst. 1 a § 217 IZ, podle nichž je oprávněna posoudit, zda konkrétní majetek (pohledávek nevyjímaje) náleží do majetkové podstaty dlužnice či nikoli, k tomu nepotřebuje souhlas soudu ani věřitelského orgánu či dlužnice. Objasňovala, že tato pohledávka nemůže sloužit k uspokojení věřitelů dlužnice, jelikož hodnota majetkové podstaty REKONT spol. s r.o., činí 429.016,42 Kč (KSUL 46 INS 2840/2013-B-34), celková výše uplatněných přednostních pohledávek pak činí 1,669.767,79 Kč (KSUL 46 INS 2840/2013-B-36).

Finanční úřad pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Českých Budějovicích, dne 3.2.2016 (B-39) shledal důvody uvedené věřitelským výborem v návrhu na odvolání správkyně z funkce za opodstatněné, neboť měl za zřejmé, že úkony správkyně se ve svém důsledku projeví v krácení uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů. Proto navrhoval, aby soud správkyni odvolal a současně ustanovil jinou insolvenční správkyni dle návrhu věřitelského výboru.

Dalším důvodem pro zproštění správkyně měla být podle sdělení členů věřitelského výboru PROTON, společnosti s ručením omezeným a Pavla Pavlíka, ze dne 15.2.2016 (B-43) skutečnost, že správkyně vzala v odpůrčí žalobě zpět návrh na přerušení řízení.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že vyjádření správkyně týkající se zahraničních věřitelů ve zprávě ze dne 17.12.2014 (B-4) bylo skutečně podáno v době, kdy (zahraniční) věřitel č. 19 byl již v insolvenčním řízení věřitelem přihlášeným a nebylo u něj namístě postupovat podle § 430 odst. 1 IZ. Jde-li o výtky věřitelského výboru ke zbytečnému souvisejícímu řízení o vylučovací žalobě o movité věci, odvolací soud neshledává žádné pochybení v postupu správkyně, která na základě místního šetření provedeného v provozovně dlužnice sepsala do majetkové podstaty dlužnice movité věci označené za její majetek, byť tyto věci byly nakonec z majetkové podstaty dlužnice vyloučeny, jak vyplývá z pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně č.j. 42 ICm 144/2015-27 ze dne 7.5.2015, kterým byl schválen soudní smír, s jehož návrhem na uzavření věřitelský výbor souhlasil (A-32/17-20).

Odvolací soud neshledal nestandardní postup správkyně ani při zjišťování majetku dlužnice. Správkyně zajistila lustraci dlužnicí provozovaných či vlastněných motorových vozidel a z doložené kopie e-mailové konverzace (A-32/21-25) vyplývá, že ke dni 28.11.2014 nebyla dlužnice evidována jako provozovatel ani vlastník silničních vozidel, a že mu nebyla poskytnuta jména aktuálních vlastníků vozidel dříve dlužnicí provozovaných či vlastněných. Správkyně byla ustanovena do funkce dne 8.10.2014 (A-18), zahrnutí nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dne 16.1.2015 na základě indicií poskytnutých věřitelským výborem není možné hodnotit jako její liknavý postup, zvláště pokud se jedná o majetek, jemuž ze zápisu ve veřejném rejstříku svědčí vlastnické právo jiné osoby než dlužnice. Vysvětlení správkyně k zatížení nemovitostí ve prospěch E.L.M. Invest, s.r.o., že nemá žádný dopad do insolvenčního řízení, považuje odvolací soud za dostatečné. Obdobně vysvětlení týkající se nezahrnutí pohledávky dlužnice za REKONT spol. s r.o., ve výši 198.772,-Kč, do majetkové podstaty dlužnice bylo správkyní podáno správně, neboť v insolvenčním řízení se primárně uspokojují přednostní pohledávky, a je-li zřejmé, že ani tyto nebudou v insolvenčním řízení vedeném s REKONT spol. s r.o., plně uspokojeny, nemohou být uspokojeny ani nepřednostní pohledávky, přičemž už uplynula lhůta k jejich přihlášení. Jak správně poukázala správkyně, podle § 209 odst. 1 a § 217 IZ je zjišťování a soupis majetkové podstaty v její kompetenci, je oprávněna posoudit, zda konkrétní majetek, pohledávky nevyjímaje, do majetkové podstaty dlužnice náleží, či nikoli, odvolací soud přitom vybočení správkyně při plnění jejích povinností ani v této souvislosti neshledal. K namítanému selhání správkyně spočívajícím v uznání pravosti a výše pohledávky věřitelky č. 41 odvolací soud konstatuje, že je výlučným právem správkyně zvážit popření pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky, a věřitelé mají vlastní možnost popřít pohledávku jiného věřitele, což ani jeden ze členů věřitelského výboru neučinil. Totéž obdobně platí k průběhu odpůrčí žaloby, neboť věřitelský výbor nemůže ukládat správkyni (tj. účastníku řízení) pokyny k využití jejích procesních práv v průběhu incidenčního sporu směřujícími k podání či nepodání návrhu na přerušení řízení nebo jeho zpětvzetí. Vyjádření Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, územního pracoviště v Českých Budějovicích, ze dne 3.2.2016 (B-39), obsahuje pouze neurčité konstatování, že úkony správkyně se ve svém důsledku projeví v krácení uspokojení pohledávek, avšak neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, pro které tento věřitel shledal důvody uvedené věřitelským výborem v návrhu na odvolání správkyně z funkce za opodstatněné.

Ve shodě se soudem prvního stupně je proto též odvolací soud toho názoru, že v řízení nebylo zjištěno žádné významné pochybení správkyně, jež by mohlo být důvodem pro její zproštění. Důvody pro zproštění správkyně musí vyplývat z jejích konkrétních pochybení a odpovídat obsahu insolvenčního spisu a dalších důkazů. Nelze tedy přisvědčit výhradám věřitelského výboru, pokud nejsou podloženy zjištěními z insolvenčního spisu a vyplývají jen z obecné nespokojenosti s postupem správkyně. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že správkyně činila v průběhu insolvenčního řízení řadu úkonů, postupovala v součinnosti s věřitelským výborem, akceptovala jeho návrh na volbu právního zástupce v odpůrčí žalobě, i bez výzvy podávala soudu pravidelné zprávy o průběhu insolvenčního řízení, popř. vysvětlení jejího postupu ve věci. V daném případě bylo osvědčeno, že správkyně dosud postupuje v řízení pečlivě, a že závazně neporušila důležitou povinnosti uloženou jí zákonem nebo soudem. Nepotvrdily se žádné skutečnosti uváděné věřitelským výborem v návrhu na zproštění správkyně, jež by byly způsobilé vést ke zproštění její funkce ve smyslu § 32 odst. 1 IZ. Naopak vyvstaly pochybnosti, zda člen věřitelského výboru Pavel Pavlík postupuje v součinnosti se správkyní, jak vyplývá z její zprávy ze dne 10.5.2016 (B-63).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání podané věřitelským výborem důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ), lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 5. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková