4 VSPH 1541/2014-A-11
KSCB 26 INS 15727/2014 4 VSPH 1541/2014-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka Michala Šulce, IČO 60648066, Velké náměstí 2, 386 01 Strakonice, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 15727/2014-A-6 ze dne 3. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 15727/2014-A-6 ze dne 3. července 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil dlužníkovi Michalu Šulcovi (dále jen dlužník), aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že nevlastní žádný nemovitý majetek, žádný finanční majetek, pohledávky ani cenné papíry ani žádný hodnotný movitý majetek. V současné době dosahují jeho závazky dle předloženého seznamu závazků výše 119.731,01 Kč. Soud vysvětlil, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V případě, že by byl úpadek dlužníka řešen konkursem, činí odměna insolvenčního správce dle vyhl. č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty insolvenční správce v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jenž citoval, a dlužníkovi vyměřil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal, neboť požadovanou zálohu není s to zaplatit. Argumentoval, že jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 9.613,-Kč měsíčně, náklady spojené s bydlením představují částku 6.000,-měsíčně a za léky hradí 700,-až 800,-Kč měsíčně. Ostatní

životní potřeby zajišťují, co do výdajů jeho synové. Proto dlužník požadoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že dlužníku uloží povinnost zaplatit požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení do výše 20.000,-Kč s tím, že tuto by za něj uhradili jeho synové, každý jednou polovinou.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 insolvenčního zákona; dále jen IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že se dlužník domáhal insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Z insolvenčního návrhu a z připojených příloh odvolací soud zjistil, že dlužník je nemajetný, pobírá starobní důchod ve výši 9.613,-Kč a má 7 věřitelů, vůči nimž eviduje nezajištěné závazky v celkové výši 1.119.273,80 Kč .

S ohledem na to, že úpadek dlužníka bude pravděpodobně řešen (nepatrným) konkursem, a na absenci dostatečného majetku dlužníka, nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením (zpeněžením majetku podléhajícího konkursu) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části event. budoucích příjmů dlužníka. Nutno dodat,

že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Protože z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše, napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. října 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová