4 VSPH 1536/2016-B-61
KSPH 39 INS 5775/2012 4 VSPH 1536/2016-B-61

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Topolová 1817, 253 01 Hostivice, zast. Mgr. Martinem Kašparem, advokátem, sídlem Nad Rokoskou 1228/38, 182 00 Praha 8, o návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření proti 1) MTN-Insolvence v.o.s., IČO 24740276, sídlem Korunní 2206/127, Praha 3, insolvenční správce dlužníka Martina anonymizovano , 2) Petra anonymizovano , anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 1101, 395 01 Pacov, 3) Ing. Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Prunarova 2395, 253 01 Hostivice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 5775/2012-B-54 ze dne 4. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 5775/2012-B-54 ze dne 4.srpna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zamítl návrh dlužníka ze dne 2.8.2016 na nařízení předběžného opatření, jímž se domáhal uložení povinnosti zdržet se veškerého nakládání, zejména zcizování či zatěžování, s pozemkem parc. č. 1155/191 (zast. plocha a nádvoří), součást pozemku je budova č. p. 1817 a s pozemkem parc. č. 1155/87 (orná půda), vše v Kat. území Hostivice, obec Hostivice na LV č. 1894 vedeném Kat. úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ (dále jen nemovitosti), společností MTN-Insolvence v.o.s., insolvenčním správcem (dále jen správce) dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník), jako prodávajícím nemovitosti a Petrou anonymizovano , anonymizovano , a Ing. Janem anonymizovano jako kupujícími (dále jen kupující) nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 29.6.2016.

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že usnesením ze dne 18.5.2012 (A-16) byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a byl ustanoven správce, že dne 22.8.2012 byly do majetkové podstaty dlužníka sepsány nemovitosti, že usnesením ze dne 22.3.2013 (B-20), jež nabylo isir.justi ce.cz právní moci dne 26.3.2013, insolvenční soud vyslovil souhlas s tím, aby správce prodal mimo dražbu z majetkové podstaty dlužníka mimo jiné nemovitosti a stanovil správci podmínky prodeje nemovitostí mimo dražbu. Od března 2013 se správce pokoušel nemovitosti zpeněžit mimo dražbu, dne 29.6.2016 uzavřel kupní smlouvu s kupujícími za kupní cenu 7.300.000,-Kč. Dle názoru dlužníka však správce porušil podmínky prodeje, neboť nebyl dán souhlas zajištěných věřitelů s uzavřením této kupní smlouvy a s výší kupní ceny, kupní cena dle kupní smlouvy nebyla uhrazena před nebo při podpisu kupní smlouvy, kupní smlouva ze dne 29.6.2016, ani souhlas zajištěných věřitelů nejsou zveřejněny v insolvenčním rejstříku, v postupu správce shledává řadu pochybení a nesrovnalostí, uzavřená kupní smlouva je v rozporu se závaznou podmínkou zpeněžení nemovitostí stanovenou v usnesení ze dne 22.3.2013 (B-20), v postupu správce spatřuje dlužník nesprávný úřední postup, je připraven podat v zákonné lhůtě podle § 289 insolvenčního zákona (dále jen IZ) žalobu na neplatnost kupní smlouvy, a proto se podaným návrhem domáhá vydání předběžného opatření, neboť se obává, že výkon rozhodnutí, kterým bude rozhodnuto o podané žalobě na neplatnost kupní smlouvy, bude ohrožen. K potřebě zatímní poměry účastníků dlužník uvedl, že byl podán dne 4.7.2016 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu, že tím bylo zahájeno vkladové řízení pod sp. zn. V-9155/2016, že hrozí peněžní toky, a že nebude možná návratnost v případě realizace dle neplatné kupní smlouvy , že chování správce může být důvodem pro jeho zproštění funkce, že dlužník i kupující jsou vystaveni právní nejistotě, že v případě neplatnosti kupní smlouvy nebude možné z majetkové podstaty dlužníka kupujícím vrátit peněžní prostředky, jež budou již zaslány ve prospěch zajištěných věřitelů, a je tedy v právním zájmu dlužníka i kupujících, aby byly zatímně upraveny jejich právní vztahy, neboť v opačném případě by mohla vzniknout škoda ve značné výši a je nepravděpodobné, že by bylo možné v budoucnu dosáhnout případné její reparace.

Soud I. stupně vyšel z obsahu insolvenčního spisu a poukázal na to, že uzavření kupní smlouvy ze dne 29.6.2016 předcházelo udělení výjimky manželce dlužníka týkající se zákazu nabývání majetku náležejícího do majetkové podstaty podle § 295 odst. 3 IZ usnesením ze dne 10.6.2014 (B-31), že správce s manželkou dlužníka se souhlasem zajištěných věřitelů a zástupce věřitelů uzavřel dohodu, na jejímž základě se zavázala uhradit za nemovitosti částku 8.000.000,-Kč, částku 300.000,-Kč složila dne 31.3.2014 na účet majetkové podstaty, částku 700.000,-Kč měla vložit do 31.7.2014 a zbylou část se zavázala uhradit z úvěru, který jí nebyl nikdy poskytnut, a proto insolvenční soud uložil usnesením ze dne 3. 2. 2015 (B-39) správci se souhlasem zajištěných věřitelů a zástupce věřitelů, aby zahájil nabídkové řízení s ohledem na hospodárnost řízení dle zadaných podmínek, přitom výjimku udělenou manželce dlužníka nezrušil a nebyla proto vyloučena z možnosti uzavřít kupní smlouvu se správcem, jehož pochybení při prodeji nemovitostí insolvenční soud nezjistil. Odkázal zároveň na již ustálenou judikaturu soudů řešící možnost vydání předběžného opatření za účelem zabránění konkrétní činnosti insolvenčního správce (např. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 723/2013) z důvodu, že insolvenční správce není účastníkem insolvenčního řízení, že v daném případě jen nutno přiměřeně aplikovat občanský soudní řád, že správce nelze omezit ve výkonu jeho základních povinností, a že navrhovatel proto nemůže uspět s návrhem na vydání předběžného opatření proti správci, jenž není účastníkem insolvenčního řízení, plní úkony na základě zákona, avšak nelze dlužníku upřít možnost domáhat se přezkoumání postupu správce v rámci dohlédací činnosti soudu. Výhradami dlužníka vůči činnosti správce se proto insolvenční soud bude zabývat v rámci jeho dohlédací činnosti s tím, že jeho návrh na nařízení předběžného opatření vzal jako podnět k této činnosti. S tím podaný návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včas odvolání, navrhoval je změnit tak, že se nařizuje dlužníkem navrhované předběžné opatření, popřípadě je zrušit. Zrekapituloval průběh insolvenčního řízení a skutečnost, že dne 29.6.2016 uzavřel správce kupní smlouvu na prodej nemovitostí, uvedl, že účastníkem řízení v žalobě a neplatnost právního úkonu je insolvenční správce a odkázal na § 74 odst. 2 o. s. ř. s tím, že účastníky navrhovaného předběžného opatření jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. Trval na tom, že dochází k účelovému převádění nemovitostí jednáním správce a kupujících a dlužníku hrozí vznik škody, dovolávaje se přitom základních principů předběžného opatření.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 74 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (odst. 1). Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu (odst. 2). Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak (odst. 3).

Podle § 75b odst. 1 o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000,-Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50.000,-Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.

Podle § 75c o.s.ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). O návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán (odst. 2). O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků (odst. 3). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odst. 4).

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu nejprve ověřil, že o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto usnesením insolvenčního soudu ze dne 18.5.2012 (A-16) a že dlužník složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy ve výši 10.000,-Kč.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu nejprve ověřil, že bylo o úpadku dlužníka rozhodnuto usnesením insolvenčního soudu ze dne 18.5.2012 (A-16), a proto se návrh dlužníka neřídí § 82 a § 113 IZ, jež je úpravou speciální jen v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Zjistil dále, že dlužník uhradil k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy jistotu ve výši 10.000,-Kč.

Pokud soud. I. stupně založil své rozhodnutí na závěru, že § 82, § 111 a § 113 IZ předpokládají nařízení předběžného opatření zejména v případě potřeby omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou, nebo potřeby uložení povinnosti třetím osobám, nikoliv insolvenčnímu správci, jehož povinnosti jsou vymezeny insolvenčním zákonem a nemohou být omezeny vydáním předběžného opatření insolvenčním soudem, pak v poměrech po rozhodnutí o insolvenčním návrhu již tato jeho argumentace neobstojí. Zvláště pak, že dlužník avizuje podání žaloby o neplatnost kupní smlouvy podle § 289 odst. 3 IZ, účastníkem tohoto incidenčního sporu na straně žalované musí být správce a kupující a podle § 74 odst. 2 o.s.ř. účastníky řízení o předběžném opatření jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu.

Podmínkou pro nařízení navrhovaného předběžného opatření podle § 74 o.s.ř. (shodně jako podle § 102 o.s.ř.) je naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků do doby rozhodnutí soudu o podané žalobě. Žalobce v návrhu uvedl, že je připraven podat v zákonné lhůtě podle § 289 IZ žalobu na neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi správcem a kupujícími, a že je zapotřebí zatímně upravit poměry účastníků do doby rozhodnutí insolvenčního soudu o podané žalobě, spočívající v zamezení v nakládání s nemovitostmi správci a kupujícím. Zároveň v návrhu uvedl, že dne 29.6.2016 uzavřel správce jako prodávající kupní smlouvu s kupujícími o převodu vlastnického práva k nemovitostem, a že byl podán dne 4.7.2016 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu a tím bylo zahájeno vkladové řízení vedené pod sp. zn. V-9155/2016.

Z toho, co bylo výše popsáno plyne, že dlužník nemůže být se svým návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne 2.8.2016 (B-52) úspěšný, jelikož jeho cílem je zamezit správci nakládat s nemovitostmi, ačkoliv již uzavřel kupní smlouvu, nemovitosti již smluvně převedl (nakládal s nimi) na kupující, dne 4.7.2016 byl již podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu, a proto je takový požadavek vůči správci již bezpředmětný a opožděný. Ve vztahu ke kupujícím by mohl být návrh úspěšný jen, pokud by doposud nedošlo k zahájení řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí jeho podáním u příslušného katastrálního úřadu, neboť jeho následným podáním by kupující neoprávněně nakládali s nemovitostmi. Jelikož však již byl dne 4.7.2016 /ještě před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 2.8.2016 (B-52)/ návrh na vklad vlastnického práva u katastrálního úřadu podán, je i vůči nim návrh na nařízení předběžného opatření opožděný. Dlužník přitom v podaném návrhu netvrdil jiný důvod, jenž by ve vztahu ke kupujícím nasvědčoval naléhavé potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků například tím, že činí přípravu k dalšímu nakládání s nemovitostmi, přičemž takovou tvrzenou skutečnost by musel náležitě doložit. Z uvedeného plyne, že navrhovanému zamezení v nakládání s nemovitostmi správcem a kupujícími tak, jak je uplatňováno dlužníkem, již zabránit nelze, jelikož je učinili dříve, nežli dlužník podal návrh na nařízení předběžného opatření dne 2.8.2016 (B-52) k insolvenčnímu soudu. Zároveň je odvolací soud toho názoru, že potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků na základě dlužníkem učiněných obav o vrácení kupní ceny z majetkové podstaty kupujícím v případě určení neplatnosti kupní smlouvy neodůvodňuje požadovanou zatímní úpravu poměrů účastníků. Za předpokladu, že by měl dlužník v avizované žalobě o neplatnost kupní smlouvy úspěch, mělo by toto rozhodnutí insolvenčního soudu účinky vůči všem tím dotčeným osobám, tj. dlužníku a správci, jenž vstoupil do práv a povinností dlužníka prohlášením konkursu (§ 246 odst. 1 IZ), kupujícím i vůči katastrálnímu úřadu. Vzhledem k řešení dlužníkova úpadku konkursem pohledávky věřitelů, tj. i zajištěných věřitelů, které byly zjištěny (§ 201 IZ) nezanikají, podle § 312 odst. 3 IZ na základě upraveného seznamu pohledávek mohou tito věřitelé po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel, pokud podle § 311 IZ nezanikla, přičemž platnost a účinnost právních úkonů, které byly provedeny během konkursu, není zrušením konkursu dle § 312 odst. 1 IZ dotčena. Jinými slovy finanční závazek dlužníka v případě zrušení konkursu na jeho majetek, odpovídající výši vyplacené kupní ceny, by v případě nedostatečnosti majetkové podstaty zůstal zachován, ať již vůči kupujícím (v případě závěru soudu o neplatnosti kupní smlouvy), nebo vůči zjištěným zajištěným věřitelům dlužníka. Proto obava dlužníka z nedostatečnosti majetkové podstaty pro účely vrácení kupní ceny je zcela lichá a nemůže být důvodem pro nařízení požadovaného předběžného opatření.

S ohledem na závěry vyjádřené shora postupoval proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně potvrdil jako ve výroku věcně správné z jiných nežli soudem I. stupně učiněných zjištění a závěrů.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 7. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková