4 VSPH 1533/2016-B-17
KSCB 41 INS 2594/2016 4 VSPH 1533/2016-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníků-manželů Libora anonymizovano , anonymizovano a Libuše anonymizovano , anonymizovano , oba bytem J. K. Tyla 353, 391 81, Veselí nad Lužnicí, oba zastoupeni JUDr. Janem Kubálkem, advokátem, sídlem Rybářská 225, 373 82 Boršov nad Vltavou, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 2594/2016-B-8 ze dne 13. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 2594/2016-B-8 ze dne 13. července 2016 se v bodech I., II. a III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích neschválil oddlužení dlužníků-manželů Libora anonymizovano (dále též dlužník) a Libuše anonymizovano (dále též dlužnice; bod I. výroku), prohlásil na jejich majetek konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku) a uložil povinnosti insolvenčnímu správci Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen správce; bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 4.2.2016 podali dlužníci insolvenční návrh, který spojili se společným návrhem manželů podle § 394a insolvenčního zákona (dále jen IZ) na povolení oddlužení, v jehož kolonkách č. 18 a č. 19 uvedli, že mají celkem 16 peněžitých závazků vůči 16 věřitelům v celkové výši 331.882 Kč, z toho jeden závazek ve výši 168.146,86 Kč jako zajištěný a zbytek závazků v celkové výši 163.675,20 Kč jsou závazky nezajištěné. V připojeném seznamu závazků označili shodné věřitele a závazky vůči nim jako v podaném návrhu a výslovně prohlásili, že je seznam konečný, úplný, pravdivý a správný. Usnesením ze dne 9.3.2016 (A-11) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Dne 16.5.2016 (B-5) došlo insolvenčnímu soudu podání věřitele č. 17 Provident Financial s.r.o. (dále jen věřitel č. 17) o jeho podezření na nepoctivý záměr dlužníků, jelikož dlužnice dne 22.1.2016 bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu uzavřela s věřitelem č. 17 Smlouvu o zápůjčce a informaci o úpadkové situaci dlužníků mu nesdělila, ačkoliv o ní musela vědět. Do insolvenčního řízení dlužníků se přihlásilo 28 věřitelů s 32 pohledávkami v celkové výši 1.020.423,64 Kč, z toho ve výši 852.276,78 Kč jako nezajištěné a ve výši 168.146,86 Kč jsou zajištěny isir.justi ce.cz majetkem dlužníků, jež byly přezkoumány dne 26.5.2016 (B-6) při přezkumném jednání a všechny byly zjištěny, jen pohledávka P16 ve výši 392 Kč byla vzata věřitelem zpět. Ze zprávy správce o své dosavadní činnosti a o hospodářské situaci dlužníků ze dne 10.5.2016 (B-3) vyplynulo, že v případě schválení oddlužení dlužníků navrhoval jeho formu plněním splátkového kalendáře s tím, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů za stávající situace by z příjmů dlužníků dosáhla 79% celkové jejich výše. Dlužnice uvedla, že ji po přijetí půjčky od věřitele č. 17 přesvědčil dlužník k podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, že půjčku použila na splácení jiných závazků, a že počet závazků uvedených v návrhu na povolení oddlužení odpovídá podkladům, které v té době byla schopna narychlo shromáždit.

Soud I. stupně poukázal na to, že dlužnice závazek vůči věřiteli č. 17 neuvedla v insolvenčním návrhu ani v seznamu závazků, byť vzniknul 13 dnů před podáním insolvenčního návrhu, že dlužníci uvedli v insolvenčním návrhu pouze 16 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 331.882 Kč, ačkoliv se do insolvenčního řízení přihlásilo celkem 28 věřitelů s 32 pohledávkami v celkové výši 1.020.423,64 Kč, z nichž neoznačili dlužníci 19 věřitelů a závazky vůči nim ve výši 688.541,64 Kč. Přihlédl k takto podstatnému rozdílu v údajích uvedených v insolvenčním návrhu dlužníky oproti skutečné výši jejich závazků a množství věřitelů. Uvedl, že dlužnice doručila soudu podání ze dne 6.6.2016 (B-7), v němž vyjádřila ochotu dlužníků zaplatit plných 100% závazků přihlášených věřitelů, avšak insolvenční soud je považoval za účelové, i s přihlédnutím k tvrzení dlužnice na schůzi věřitelů týkající se využití finančních prostředků od věřitele č. 17 ve prospěch závazků vůči jiným věřitelům, když v označeném podání dlužnice nově uvedla, že je použila k překlenutí tíživého období k obživě. Soud I. stupně dospěl k závěru, že za této situace dlužníkům nelze poskytnout dobrodiní oddlužení, že půjčku od věřitele č. 17 čerpala dlužnice s vědomím, že jí nebude schopna splácet a lze důvodně předpokládat, že podáním návrhu na povolení oddlužení dlužníci sledovali ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ nepoctivý záměr, popřípadě lze shledat lehkomyslný či nedbalý jejich přístup k plnění povinností, a proto podle § 405 odst. 1 a 2 IZ oddlužení dlužníků nechválil a na jejich majetek prohlásil konkurs, jenž bude řešen podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ jako nepatrný. Přihlédl přitom k majetkové situaci dlužníků, spočívají v jejich úsporách ve výši 50.000 Kč, ve vlastnictví osobního automobilu v hodnotě cca 20.000 Kč a nemovitosti v hodnotě cca 800.000 Kč a měl za to, že v případě zpeněžení tohoto majetku dojde k uspokojení věřitelů v konkursním řízení zhruba ve stejné výši, jako v případě povolení oddlužení schválením splátkového kalendáře.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podali dlužníci včas odvolání, navrhovali je zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedli, že v návrhu na povolení oddlužení uvedli ty závazky, o kterých v době jeho podání věděli a měli k nim podklady, že je předložili zpracovateli návrhu, jemuž důvěřovali, a že případný rozpor v údajích nelze proto považovat za nepoctivý záměr dlužníků nebo jejich lehkomyslný a nedbalý přístup. Neztotožnili se s argumentací soudu, že kalkulovali s tím, že se do insolvenčního řízení nepřihlásí všichni jejich věřitelé, neboť nemohou ovlivnit, kdo z věřitelů se přihlásí, jsou připraveni uspokojit své věřitele ze 100% celkové výše jejich přihlášených pohledávek a k tomu uzavřou darovací smlouvu, kterou soudu předloží. Tvrdili, že se správcem komunikují, spolupracují, dostavují se k soudu, že uvedli všechen svůj majetek a snaží se svou tíživou životní situaci řešit, že prodej jejich rodinného domu by byl nepřiměřený a citelným zásahem do jejich současného stavu.

Správce sdělil podáním ze dne 19.8.2016 (B-13), že se hospodářská situace dlužníků nezměnila, odkázal na svou zprávu o hospodářské situaci ze dne 10.5.2016 (B-3) a doložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty doplněný o zůstatky na účtech.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 14/2012).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze dle odvolacího soudu usuzovat též v situaci, kdy dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvede (zatají) většinu svých věřitelů nebo závazků.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení § 395 odst. 1 písm. b) IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil skutečnosti, na nichž soudu I. stupně vystavěl svůj závěr o nepoctivém záměru dlužníků, s nímž podali insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení, tedy že dlužníci v návrhu na povolení oddlužení, v jeho kolonkách č. 18 a 19, shodně jako v připojeném seznamu závazků, v němž prohlásili, že je úplný a správný, uvedli celkem 16 peněžitých závazků vůči 16 věřitelům v celkové výši 331.882 Kč, z toho jeden závazek ve výši 168.146,86 Kč je zajištěný a zbytek závazků v celkové výši 163.675,20 Kč jsou závazky nezajištěné, že se posléze do insolvenčního řízení dlužníků přihlásilo 28 věřitelů s 32 pohledávkami v celkové výši 1.020.423,64 Kč, z toho ve výši 852.276,78 Kč jsou nezajištěné a ve výši 168.146,86 Kč jsou zajištěny majetkem dlužníků, jež byly přezkoumány při přezkumném jednání konaném dne 26.5.2016 (B-6) s výsledkem, že všechny byly zjištěny (toliko pohledávku P16 ve výši 392 Kč vzal věřitel zpět). Dále vyplynulo z podání věřitele č. 17, že s ním dne 22.1.2016 uzavřela dlužnice Smlouvu o zápůjčce, aniž by mu vyjevila svou úpadkovou situaci, a aniž by tohoto věřitele uvedla v insolvenčním návrhu a seznamu závazků, ačkoliv je zřejmé, že tento závazek vůči němu vzniknul bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu a nelze předpokládat, že by o něm nemohla vědět.

Odvolací soud připomíná, že jak v insolvenčním návrhu, tak v seznamu závazků byli dlužníci povinni jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých jim bylo známo, že vůči nim mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo kteří vůči nim pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, není rozhodné, že svěřili zpracování insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení třetí osobě, jelikož odpovídají za správnost údajů v něm uvedených a nemohou se této odpovědnosti zprostit tvrzením, že zpracovateli návrhu důvěřovali a nenesou proto odpovědnost za případnou nesprávnost údajů. O nepoctivosti dlužníků vypovídá skutečnost, že dlužnice přijala bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu závazek z titulu půjčky od věřitele č. 17, aniž by mu vyjevila nepříznivou finanční situaci dlužníků, a aniž by tohoto věřitele označila v insolvenčním návrhu a v připojených seznamech. O nepoctivosti dlužníků vypovídá nepochybně podstatný rozdíl v údajích uvedených v insolvenčním návrhu, týkající se mnohosti věřitelů dlužníků a výše jejich závazků vůči nim oproti skutečnosti, pokud dlužníci v insolvenčním návrhu označili jen asi 1/3 z celkového množství svých věřitelů a celkové výše pohledávek vůči nim. Jen na doplnění odvolací soud uvádí, že pokud se dlužníci v řízení dovolávají, že uhradí 100% svých závazků vůči přihlášeným věřitelům a své příjmy doplní, ani za odvolacího řízení své příjmy nedoplnili a nedoložili je smlouvou o důchodu nebo smlouvou o daru uzavřenou s třetí osobou. Závěrem odvolací soud přihlédl i k tomu, že dlužnice, která přijala od věřitele č. 17 půjčku a v řízení při přezkumném jednání tvrdila, že ji využila k zapravení některých již existujících pohledávek věřitelů, které však nebyla schopna vyjmenovat a zároveň následně změnila důvod půjčky a uvedla, že ji využila k obživě, nelze uvěřit tvrzení dlužníků, že nejednali s nepoctivým úmyslem a je dán důvod pro neschválení oddlužení dlužníků, kteří svým přístupem k plnění povinností a vzhledem ke zjištěnému značném rozdílu mezi počtem věřitelů a výší jejich pohledávek, uvedených v návrhu na povolení oddlužení a skutečným stavem, jenž vyšel posléze najevo, nejednali poctivě a byť v průběhu insolvenčního řízení tvrdí, že jsou schopni zapravit pohledávky přihlášených věřitelů ze 100%, jeví se odvolacímu soudu tento příslib jen jako další způsob, jak dosáhnout požadovaného oddlužení.

Za situace, kdy soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení a důvody pro neschválení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ byly v odvolacím řízení potvrzeny, když dlužníci ani v odvolacím řízení ničím hodnověrně nevyvrátili soudem I. stupně správně zjištěný nepoctivý záměr a důvody bránící schválení oddlužení, lze uzavřít, že soud správně postupoval podle § 405 IZ, když oddlužení dlužníků neschválil a na jejich majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný.

Na základě výše uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal Vrchní soud v Praze odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení v odvoláním dotčených bodech I., II. a III. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková