4 VSPH 1515/2014-A-49
MSPH 76 INS 8490/2014 4 VSPH 1515/2014-A-49

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: UPL TELECOM, s.r.o., IČO: 27203221, sídlem Vinohradská 184/2396, 130 52 Praha 3-Vinohrady, doručující adresa Táboritská 80/14, Praha 3-Žižkov, zastoupeného Mgr. Denisem Kashitsynem, advokátem se sídlem Kolínská 1722/16, 130 00 Praha 3-Vinohrady, zahájené na návrh věřitele: Türk Telekom International CZ, s.r.o., IČO: 26194783, sídlem Mistrovská 597/29, 108 00 Praha 10-Malešice, zastoupeného JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou se sídlem Puškinovo nám. 634/14, 160 00 Praha 6, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2014, č.j. MSPH 76 INS 8490/2014-A-42,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2014, č.j. MSPH 76 INS 8490/2014-A-42, se v bodě III. výroku mění tak, že se předběžné opatření, jímž se omezuje oprávnění dlužníka nakládat s majetkovou podstatou dlužníka pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce, nevydává.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze vydal předběžné opatření, jímž ustanovil předběžným insolvenčním správcem dlužníka Mgr. Moniku Cihelkovou, IČO: 66254108, Lazarská 5, 110 00 Praha 1 (bod I. výroku), které současně uložil přezkoumat účetnictví dlužníka, důvodnost jeho námitky o nemožnosti uhradit pohledávku navrhovatele z hlediska účetnictví a předpisů o poskytování telekomunikačních služeb, provést opatření ke zjištění a k zajištění majetku dlužníka, a o tom podat soudu ve stanovené lhůtě zprávu (bod II. výroku). Dále v bodu III. výroku omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce a stanovil výši poplatkové povinnosti navrhovateli Türk Telekom International CZ, s.r.o. (dále jen navrhovatel; bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 27.3.2014 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka. Podáním ze dne 15.7.2014 navrhl navrhovatel soudu, aby podle § 82 odst. 1 a 2 a ust. § 112 odst. 2 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále jen IZ) ustanovil předběžného správce, neboť dlužník při jednání soudu o insolvenčním návrhu dne 16.6.2014 výslovně uznal svůj závazek ve výši 82.300,-EUR vůči navrhovateli a svůj závazek vůči dalšímu navrhovatelem označenému věřiteli ve výši 608.055,-Kč, dále dlužník nesplnil řádně povinnosti, které mu byly uloženy insolvenčním soudem k předložení seznamů, když předložil soudu seznam svých závazků zjevně neúplný, nepřesný a nepravdivý. Proto má navrhovatel obavu, zda je znám skutečný rozsah dlužníkova majetku a je o něm vedeno řádné účetnictví. Kromě toho upozornil na skutečnost, že dlužník podniká v tzv. speciálním provozu jako je oblast poskytování služeb datového úložiště, distribuce dat, jejich zpracování, poskytování služby databank, správa sítí, veřejně dostupné služby elektronických komunikací.

Soud I. stupně dospěl shodně s navrhovatelem k závěru, že dlužník povinnosti, které jsou mu uloženy soudem, plní zcela nedostatečně. Shledal jako důvodné podezření, že opožděným plněním uložených povinností dlužník účelově sleduje cíl, který může být v rozporu s jednou ze zásad uvedených v § 5 IZ, na nichž spočívá insolvenční řízení, tedy vedení řízení tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Proto insolvenční soud podle § 112 odst. 1 IZ ustanovil předběžného správce za účelem provedení opatření ke zjištění dlužníkova majetku, k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví.

O omezení dlužníka v jeho nakládání s majetkem rozhodl soud I. stupně bez návrhu podle § 113 odst. 1 IZ nad rámec omezení stanovených v § 111 IZ, neboť měl na základě dosavadního přístupu dlužníka k plnění jeho povinností v insolvenčním řízení pochybnost o tom, že dlužník v řízení nesleduje poctivý záměr, a vyslovil obavu, že hodlá nakládat s majetkovou podstatou tak, že to může poškozovat oprávněné zájmy jeho věřitelů.

Proti tomuto usnesení se dlužník v rozsahu bodu III. výroku o omezení jeho nakládání s majetkem včas odvolal. Ve svém odvolání tvrdil, že insolvenčnímu správci je ochoten poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Vyzval proto předběžného insolvenčního správce dopisem z 18.7.2014 ke spolupráci, aniž by však do doby sepisu odvolání dostal jakoukoli odpověď. Poukazoval na to, že dlužník vykonává nadále svoji podnikatelskou činnost, jejíž součástí je nákup nových telekomunikačních zařízení, úhrada došlých faktur za služby dodavatelů apod. a zásah do tohoto běhu podnikání vyžadováním souhlasů předběžného insolvenčního správce může znamenat značné komplikace v činnosti dlužníka a vést k negativním ekonomickým dopadům. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadený bod III. výroku usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 112 odst. 1 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 IZ .

Podle § 112 odst. 2 insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody .

Podle § 112 odst. 3 IZ povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního předpisu .

Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele a dlužník, který s návrhem nesouhlasí, soudu předložil seznam majetku, závazků a zaměstnanců na základě výzvy soudu ze dne 2.4.2014 (A-9). Při jednání o úpadku dlužníka dne 16.6.2014 bylo zjištěno, že dlužník uznává část svých splatných závazků, sporná je však skutečnost, zda je nebo není schopen je plnit. Přitom bylo zjištěno, že závazky, které dlužník uznává, v jím předložených seznamech nefigurují a z předložených seznamů nevyplývají všechna povinná tvrzení dlužníka dle § 104 odst. 3 IZ.

Dále odvolací soud zjistil z vyjádření dlužníka a připojených příloh (A-7; účetní rozvaha za rok 2013), že dlužník není předlužen a za rok 2013 dosáhl hospodářského výsledku ve výši přibližně 2,7 mil. Kč. Z insolvenčního spisu přitom nevyplývají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly takovému počínání dlužníka, jež by vedlo ke snižování hodnoty nebo změně skladby majetku v majetkové podstatě.

Insolvenční zákon stanoví v § 111 odst. 1 IZ omezení dispozice dlužníka v jeho nakládání s majetkovou podstatou. Tato omezení jsou obecně dostatečným opatřením k tomu, aby dlužník svými úkony neznehodnocoval majetkovou podstatu a neohrožoval budoucí možné uspokojení svých věřitelů. Další omezení dlužníka nad rámec stanovení tímto zákonným ustanovením vydáním předběžného opatření (§ 113 odst. 1 IZ) přijímá insolvenční soud vždy v souvislosti se zjištěními, která odůvodňují obavu, že může docházet v době do vydání rozhodnutí o úpadku ke změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Takové další omezení dlužníka v dispozici s majetkovou podstatou je totiž zásahem do výkonu jeho práv, které je třeba volit v takovém případě, kdy jím dlužník nebude nespravedlivě poškozen (§ 5 písm. a/ IZ).

Odvolací soud se přitom neztotožnil s názorem soudu I. stupně, že by na nepoctivé jednání dlužníka bylo možno usuzovat jen z jeho přístupu k plnění povinností uložených soudem, které v dané věci spočívaly v předložení bezvadných seznamů dle § 104 odst. 1 IZ.

V projednávaném případě je dlužník podnikatelem, který nadále provozuje své podnikání. Nevyplývá-li proto z insolvenčního spisu žádná okolnost, která by vyvolávala obavu, že dlužník činí úkony vedoucí ke změně rozsahu majetkové podstaty, není namístě volit přísnější režim jeho dispozice s majetkovou podstatou, aby provozování podnikání dlužníka nebylo zbytečně komplikováno schvalováním jeho obvyklých úkonů při vedení podniku insolvenčním správcem. To by v mezních případech mohlo totiž naopak vést ke snížení zisku, a tím i hodnoty majetkové podstaty.

Proto odvolací soud neshledal další omezení dlužníka při jeho nakládání s majetkovou podstatou, kterou soud I. stupně napadeným III. bodem výroku předběžného opatření stanovil, za opodstatněné a usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v napadeném bodě výroku změnil a předběžné opatření v tomto bodu nevydal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 6. srpna 2014

Mgr. Luboš Dörfl , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová