4 VSPH 1501/2015-B-31
KSUL 71 INS 28689/2014 4 VSPH 1501/2015-B-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Svatováclavská 1931, Žatec, zastoupenému Mgr. Ilonou Nohelovou, advokátkou, sídlem Na Květnici 1113/8, Praha 4, o odvolání GRAPE SC, a.s., IČO 25708783, sídlem Václavské nám. 832/19, Praha 1, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 28689/2014-B-19 ze dne 29. dubna 2015,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 28689/2014-B-19 ze dne 29.4.2015 zamítl návrh GRAPE SC, a.s. (dále jen odvolatel) na zrušení schváleného oddlužení Pavla anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 4.12.2014 (A-12) rozhodl o úpadku dlužníka a o povolení jeho oddlužení, insolvenční správkyní ustanovil Ing. Terezu Somolovou (dále jen správce); usnesením ze dne 29.1.2015 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Odvolatel se podáním ze dne 17.3.2015 domáhal zrušení schváleného oddlužení podle § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ), když dlužník jako podnikatel uzavřel dne 1.4.2007 s právním předchůdcem odvolatele (společností OHŘE MEDIA, spol. s r.o.) smlouvu o vzájemné spolupráci, v níž se OHŘE MEDIA, spol. s r.o. zavázala poskytnout konektivitu, umožnit přístup do své sítě a jiné specifikované služby. Dlužník pravidelně platil za poskytování shora uvedených služeb, vyjma faktur za období ledna, května a června 2009, faktur za dodání zboží v roce 2008 a za prodloužení domény io2.cz. Celkem dlužník odvolateli nezaplatil částku 78.904,84 Kč, k jejíž úhradě byl zavázán i rozsudkem Okresního soudu v Lounech č.j. 25 C 412/2010-134. Dlužník tento závazek neuvedl v návrhu na povolení oddlužení, ani v seznamu svých závazků, z čehož lze podle odvolatele usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka.

Soud prvního stupně konstatoval, že odvolatel svoji pohledávku za dlužníkem nepřihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, není tedy osobou oprávněnou podat návrh na zrušení schváleného oddlužení, a proto jej zamítl.

Toto usnesení napadl odvolatel včasným odvoláním a požadoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným pokynem, aby se soud zabýval okolnostmi uvedenými v podnětu odvolatele. Doplnil, že kromě pohledávky odvolatele dlužník v seznamu závazků rovněž neuvedl příslušenství pohledávky věřitele č. 2 Josefa Ruso spočívající v nákladech řízení, které proti němu tento věřitel vedl u Českého telekomunikačního úřadu, a to ve výši 6.292,-Kč, jež mu byla uložena rozhodnutím ze dne 21.5.2014, proti němuž byl podán rozklad, a ve výši 1.573,-Kč v potvrzujícím rozhodnutí v řízení o rozkladu; obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 20.2.2015. Dne 19.5.2015 navíc dlužník na účet právního zástupce věřitele č. 2 uhradil částku 1.573,-Kč, což je podle názoru odvolatele v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, když je dlužník povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou.

Insolvenční správkyně dlužníka Ing. Tereza Somolová (dále jen správkyně) se k podáním odvolatele vyjádřila v podání ze dne 17.6.2015 tak, že shora popsané jednání dlužníka podle jejího názoru za nepoctivé považovat nelze. Dlužník na výzvu správkyně předložil dokumentaci týkající se sporu s odvolatelem, z níž plyne, že rozhodnutí Okresního soudu v Lounech č.j. 25 C 412/2010-134 bylo zrušeno rozhodnutím odvolacího soudu č.j. 17 Co 414/2012-174, které nabylo právní moci dne 28.2.2014, což odvolatel musel před podáním podnětu vědět.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolatel osobou oprávněnou podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 418 odst. 3 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle § 418 odst. 4 IZ rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4, tedy dlužník, insolvenční správce, věřitelský výbor a věřitel, který zrušení oddlužení navrhl (odst. 5). Z insolvenčního spisu soud ověřil, že odvolatel není účastníkem řízení ve smyslu § 14 IZ, své právo v řízení vůči dlužníku neuplatnil, když do insolvenčního řízení přihlášku nepodal. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu oprávněna nebyla.

V daném případě je navíc třeba vycházet z toho, že soud prvního stupně rozhodoval o zamítnutí návrhu na zrušení schváleného oddlužení bez návrhu, z vlastní iniciativy (z úřední povinnosti), neboť odvolateli insolvenční zákon nedává legitimaci k podání takového návrhu. Rozhodnutím, které vydal, tak dává jen informaci, že důvody pro zrušení schváleného oddlužení neshledává. Jedná se proto o rozhodnutí při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), jež nelze napadnout odvoláním (§ 91 IZ).

Podle ust. § 218 písm. b), c) občanského soudního řádu proto odvolání odvolatelky odmítl.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že neuvedení sporné pohledávky odvolatele a příslušenství pohledávky věřitele č. 2 bez dalšího nepoctivý záměr dlužníka neimplikují, a to i s přihlédnutím k celkové výši přihlášených pohledávek přes 2,5 miliónů Kč. Co se týče úhrady částky 1.573,-Kč, dlužník je osobou s dispozičními oprávněními a z podání odvolatele ani z obsahu insolvenčního spisu neplyne, že by dlužník se svými příjmy nakládal v rozporu s § 409 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 18. srpna 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová