4 VSPH 1476/2014-A-28
MSPH 60 INS 34019/2013 4 VSPH 1476/2014-A-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka DOME CZECH, s.r.o. v likvidaci, IČO 27156273, se sídlem Vodičkova 791/41, 112 09 Praha 1, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Kateřina Klímová, bytem Ořechová 730, 517 73 Opočno a b) Ing. Radovan Klíma, bytem Ořechová 730, 517 73 Opočno, o odvolání insolvenčních navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 34019/2013-A-23 ze dne 11. června 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 34019/2013-A-23 ze dne 11. června 2014 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 34019/2013-A-23 ze dne 11.6.2014 uložil Kateřině Klímové a Ing. Radovanu Klímovi (dále jen navrhovatelé), již se insolvenčním návrhem domáhali vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka DOME CZECH, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatelé domáhali zjištění úpadku dlužníka s tím, že za dlužníkem mají pohledávky z neodstranění vad díla prováděného dlužníkem, označili další věřitele s pohledávkami více než 30 dnů po splatnosti. V rámci posouzení, zda je třeba uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu, a pokud ano, v jaké výši, insolvenční soud citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), konstatoval, že minimální odměna správce činí 45.000,-Kč (k této částce je třeba obvykle připočíst 21% DPH) a uzavřel, že částka 50.000,-Kč má sloužit k zajištění finančních prostředků nezbytných k výkonu funkce insolvenčního správce bezprostředně po jeho ustanovení do funkce.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podali navrhovatelé včasné odvolání, v němž vyjádřili nesouhlas s výší zálohy, a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a zálohu snížil. Namítali, že se do řízení dosud žádní další věřitelé nepřihlásili a náklady řízení budou minimální, správce může řešit pohledávku navrhovatelů za dlužníkem uplatněním reklamace u společnosti, která pro dlužníka práce prováděla. Vyjádřili ochotu hradit zálohu např. ve výši 25.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení úpadku dlužníka (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Judikatura Vrchního soudu v Praze je ustálena v tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení musí být odůvodněno (nejde o usnesení, jež by dle ust. § 169 odst. 2 občanského soudního řádu) nemuselo obsahovat odůvodnění, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle ust. § 11 IZ, a to způsobem zákonem předepsaným v ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při posuzování nezbytnosti úhrady zálohy a její výše vycházel a na jakém podkladě své závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně nedostál, neboť v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl nic o rozsahu předpokládaných (prvotních) nákladů insolvenčního řízení a bez dalšího dospěl k závěru, že přesto je třeba požadovat po navrhovatelích zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Zálohu lze použít (již v průběhu insolvenčního řízení) jen na placení těch výdajů (pohledávek za majetkovou podstatou), jež představují náklady insolvenčního řízení; k těm se ovšem soud nijak nevyslovil a patřičně nevysvětlil, na základě jakých konkrétních skutečností učinil závěr o nedostatečnosti majetku dlužníka (dlužník přitom v seznamu majetku na č.d. A-20 uvádí pohledávky ve výši 4.391.910,-Kč, nehmotný majetek v hodnotě 416.865,44 Kč, nedokončenou výrobu v hodnotě 1.392.721,40 Kč a zůstatek na bankovním účtu ve výši 1.084,28 Kč) co zdroje průběžného placení nákladů insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, proto je podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. září 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková