4 VSPH 1460/2015-A-30
MSPH 98 INS 29859/2014 4 VSPH 1460/2015-A-30

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužnice: REUS group, s.r.o., sídlem 150 00 Praha 5-Smíchov, nám. 14. října 1307/2, IČO 26700395, zahájené na návrh navrhovatelky: Engul, s.r.o., sídlem Slovenská republika, 036 01 Martin, Robotnická 14/9856, IČO 45378576, zast. Mgr. Ivanou Rychnovskou, advokátkou se sídlem 612 00 Brno, Dobrovského 824/50, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2014, č.j. MSPH 98 INS 29859/2014-A-12,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2014, č.j. MSPH 98 INS 29859/2014-A-12, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh navrhovatelky Engul, s.r.o. (dále jen navrhovatelka; bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatelka domáhala insolvenčním návrhem doručeným mu dne 4.11.2014 (č.d. A-1) vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice REUS group, s.r.o. (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek. Dospěl k závěru, že insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný, neboť navrhovatelka jeho podáním sleduje zneužití svých práv na úkor dlužnice, a proto ho odmítl postupem podle § 128a insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že zjistí úpadek dlužnice, prohlásí konkurs na její majetek a přizná navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 128a IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odst. 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka (odst. 2).

Pro rozhodnutí o odvolání má odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno asistentkou soudce Mgr. Miroslavou Drahotovou.

Na základě § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.

Z ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, vyplývá, že vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkami mimo jiné uvedenými pod písm. m) jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení, kdy podle bodu 10. nemůže rozhodnout o zamítnutí insolvenčního návrhu.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že v odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. nálezů Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Odvolací soud veden názorem Ústavního soudu dospěl k závěru, že vydání rozhodnutí, jímž se insolvenční návrh odmítá podle § 128a IZ pro zjevnou bezdůvodnost, vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu. V tomto případě insolvenční soud namísto toho, aby rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu, posuzuje jeho věcnou opodstatněnost jen podle údajů v něm obsažených a příloh k němu připojených, přičemž k vydání usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu přistoupí jen tehdy, je-li odtud bezdůvodnost insolvenčního návrhu zjevná . Účelem zavedení institutu odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost je poskytnout insolvenčnímu soudu nástroj k neprodlenému ukončení řízení o (sice) formálně bezvadném insolvenčním návrhu věřitele, jenž (však) zjevně nemůže mít šanci na úspěch. Lze tedy konstatovat, že odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost je ve své podstatě rozhodnutí ve věci samé. Proto je vyloučeno, aby o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a IZ rozhodoval vyšší soudní úředník, potažmo asistent soudce.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy vylučující přezkoumání věcné správnosti zrušil napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

K problematice odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128a IZ odkazuje odvolací soud na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2013 sp. zn. 29 NSČR 116/2013.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 31. července 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová