4 VSPH 1446/2015-A-15
KSPH 62 INS 17330/2015 4 VSPH 1446/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka Kamila anonymizovano , anonymizovano , IČO 75563517, bytem Hlízov 164, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 17330/2015-A-7 ze dne 7. července 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 17330/2015-A-7 ze dne 7. července 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka Kamila anonymizovano neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh Kamila anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník návrhem doručeným soudu dne 1.7.2015 domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Konstatoval, že dlužníkem uváděná tvrzení neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že je dlužník v úpadku (zda má závazky více než 30 dnů po splatnosti), když u jednotlivých závazků je uveden pouze měsíc a rok splatnosti, nikoli přesné datum. Protože vady nelze odstranit podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že jeho insolvenční návrh obsahuje předepsané náležitosti, byly k němu doloženy všechny potřebné listiny, především seznamy majetku závazků a zaměstnanců. Některé z pohledávek jsou již exekučně vymáhány, z čehož plyne, že jsou více než 90 dnů po splatnosti.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Dále je třeba poukázat na to, že skutečnosti osvědčující úpadek musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, resp. že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, nicméně to neplatí, jde-li o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle § 390 odst. 1 IZ musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1), v němž v kolonce 7 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačil, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek kromě jiného uvedl, že má 9 věřitelů a 12 závazků v celkové výši 480.522,-Kč, jež nepocházejí z podnikání, uznává. Věřitele označil obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, své závazky vůči nim identifikoval jejich výší a splatností tak, že splatnost závazků označil měsícem a rokem (od dubna 2014 do dubna 2015). V kolonce 19 pak označil pět ze svých závazků, které jsou již exekučně vymáhány s uvedením jednacích čísel vydaných rozhodnutí, z nichž plyne, že čtyři exekuční řízení byla zahájena v roce 2014 a v této době již musely být vymáhané pohledávky nepochybně po splatnosti. Dále dlužník uvedl, že dosahuje průměrného měsíčního příjmu ve výši 40.000,-Kč, vlastní majetek označený v kolonce 15 návrhu, je svobodný a má vyživovací povinnost ke třem dětem.

Odvolací soud je narozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu úpadek dlužníka osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že dlužník má dvanáct závazků vůči devíti věřitelům, u nichž není pochyb o tom, že jsou splatné déle než tři měsíce. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že má dlužník více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a že je dána vyvratitelná právní domněnka, že tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník tím insolvenčnímu soudu umožnil, aby v dalším řízení ověřil pravdivost jeho tvrzení o tom, že je v úpadku. Závěr soudu prvního stupně, že tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti, tudíž správný není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným, a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. srpna 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná