4 VSPH 1445/2016-B-218
MSPH 94 INS 12509/2010 4 VSPH 1445/2016-B-218

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 1-Staré Město, Haštalská 757/21, do níž vstoupilo Městské státní zastupitelství v Praze, o odvolání věřitelů a) Vítkov Invest, s.r.o., IČO 26429586, sídlem Praha 2, Na Kozačce 6/1288, b) JUDr. Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 2, Karlovo nám. 29, oba zast. Mgr. Lukášem Damborským, advokátem, sídlem Praha 1, Václavské nám. 846/1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2016, č.j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-199,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2016, č.j. MSPH 94 INS 12509/2010-B-199, se v bodě I. výroku p o t v r z u j e ; odvolání proti bodu II. výroku se odmítají.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce AB Insolvence, v.o.s. (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli Československá obchodní banka, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek ze zpeněžení nemovitostí dlužníka Romana anonymizovano (dále jen dlužník) ve výši 1.116.706,09 Kč (bod I. výroku), souhlasil s tím, aby si správce vyplatil zálohu na odměnu ze zpeněžení nemovitostí ve výši 26.800,95 Kč (bod II. výroku), rozhodl o výplatě obou částek po právní moci rozhodnutí (bod III. výroku) a uložil správci povinnosti uvedené v bodě IV. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že jej správce návrhem ze dne 30.3.2016 požádal o souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli. Dle návrhu správce byl dne 8.2.2011 zjištěn úpadek dlužníka, jenž bude řešen konkursem, že zajištěný věřitel má v řízení zjištěné pohledávky v celkové výši 1.116.706,09 Kč, které byly zajištěny zástavním právem k nemovitostem dlužníka zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, na LV č. 2113, a to rodinný dům č.p. 823 na pozemku parc. č. st. 2280, pozemek parc. č. st. 2280, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 261 m2 a pozemek parc. č. 341/52, zahrada o výměře 120 m2 (dále jen nemovitosti), že nemovitosti byly zpeněženy dne 3.11.2011 za cenu 1.500.000,-Kč, a že ke vkladu vlastnického práva nových nabyvatelů do katastru nemovitostí došlo již dne 28.12.2011. Dále správce uvedl, že od výsledné kupní ceny správce odečetl isir.justi ce.cz náklady spojené se zpeněžením nemovitosti ve výši 15.784,-Kč a náklady spojené se správou nemovitostí ve výši 595,-Kč, že jeho odměna ve smyslu § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) činí 26.800,-Kč, včetně DPH, a že částka určená k vydání zajištěnému věřiteli činí 1.116.706,09 Kč, tedy že pohledávky zajištěného věřitele tak budou uspokojeny v plné výši. Správce poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 4 VSPH 1952/2015-B-186 s tím, že nemovitosti zpeněžil v souladu s insolvenčním zákonem, kdy kupní smlouva, jíž došlo k jejich zpeněžení, nabyla účinnosti nejpozději dne 1.1.2014.

Konstatoval, že proti návrhu správce podali včas shodné námitky přihlášení věřitelé JUDr. Luděk Baránek (dále též odvolatel a) a Vítkov Invest, s.r.o. (dále též odvolatel b), kteří měli za to, že napadené usnesení je předčasné, neboť dosud nebylo rozhodnuto ve věci vedené u Městského soudu v Praze o určení neúčinnosti právního úkonu, a to kupní smlouvy ze dne 3.11.2011, tj. kupní smlouvy, kterou byly nemovitosti zpeněženy.

Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření ze dne 13.5.2016 uvedlo, že za rozhodující považuje názor Vrchního soudu v Praze vyjádřený v odůvodnění usnesení ze dne 8.3.2016, č.j. 4 VSPH 1952/2015-B-186, že kupní smlouva, kterou byly nemovitosti zpeněženy z majetkové podstaty dlužníka, uzavřená dne 3.11.2011 pouze na základě pokynu zajištěného věřitele, nabyla účinnosti dnem 1.1.2014. Proto mělo za neopodstatněný požadavek odvolatelů vyčkat s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli až na právní moc rozhodnutí o žalobě na neúčinnost příslušné kupní smlouvy.

Na jednání konaném dne 18.5.2016 správce setrval na svém návrhu s tím, že Vrchní soud v Praze již rozhodl v záležitosti žaloby o neúčinnost kupní smlouvy s tím, že podmínka souhlasu věřitelského orgánu s převodem věcí z majetkové podstaty, které byly předmětem zajištění ke dni 1.1.2014 odpadla a pokud kupní smlouva nebyla účinná do této doby z důvodu absence souhlasu zástupce věřitelů, tak od uvedeného data 1.1.2014 účinnost kupní smlouvy již nastala.

Odvolatelé se stanoviskem správce nesouhlasili a poukazovali na to, že z předchozích fází řízení existují dvě rozhodnutí odvolacího soudu, která na souhlasu věřitelského orgánu trvala a konstatovala neúčinnost příslušného úkonu, že v daném případě souhlas věřitelského orgánu sice vydán byl, ale k prodeji za jinou částku, a že se neúčinnost nemá posuzovat podle insolvenčního zákona (dále jen IZ), ale podle občanského zákoníku.

Soud I. stupně konstatoval, že okolnosti prodeje nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka byly již v řízení zcela dostatečně projednány a prokázány, že k jejich prodeji bylo připraveno řádné výběrové řízení, v němž byly nemovitosti správcem nabídnuty a prodány, a že plně zohledněno bylo právo zajištěného věřitele podle § 293 IZ, že správce postupoval podle pokynů zajištěného věřitele a neodchýlil se od nich, což zajištěný věřitel také potvrdil. Pokračoval, že se do otevřeného výběrového řízení mohl přihlásit kdokoliv, že se nakonec přihlásil pouze jediný zájemce, že nebyla ničím zpochybněna okolnost, že výběrové řízení proběhlo podle zadaných podmínek, a že nebyla zjištěna žádná jiná nabídka ani jiný vážný zájemce o nemovitosti. S výsledkem výběrového řízení, s prodejem jedinému zájemci a po navýšení kupní ceny souhlasil zajištěný věřitel.

Soud I. stupně vyšel ze závěrů vyjádřených v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6.5.2015, č.j. 103 VSPH 352/2014-80, dle nichž neučinil správce v řízení uzavřením kupní smlouvy s manžely Navrátilovými neplatný právní úkon a smlouva o prodeji nemovitosti nedostatkem její platnosti postižena není, nebo v usnesení odvolacího soudu ze dne 8.3.2016 (B-166), v němž se odvolací soud ztotožnil s právní názorem vyjádřeným v svých dřívějších usneseních ze dne 12.6.2012, č.j. 1 VSPH 708/2012-B-62 a ze dne 26.4.2013, č.j. 3 VSPH 707/2012-B-101, podle kterých lze souhlas insolvenčního soudu udělit věřitelskému orgánu dodatečně i po uzavření smlouvy o prodeji mimo dražbu, anebo v usnesení odvolacího soudu ze dne 28.4.2016, č.j. 104 VSPH 124/2016-38 ve věci žaloby o neúčinnost kupní smlouvy.

Tak dospěl soud I. stupně k závěru, že vydání výtěžku ze zpeněžení zajištěnému věřiteli nebrání v řízení žádná právní překážka, když původní postup v řízení byl vývojem legislativy a judikatury překonán, neboť souhlas s prodejem zajištěné věci ze strany zástupce věřitelů a soudu již v insolvenčním řízení nezbytný není a není vyžadován, přičemž vydání výtěžku zajištěnému věřiteli není dotčeno ani otázkou namítané neúčinností kupní smlouvy. Proto postupoval podle § 298 IZ a návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení vyhověl. O povolení zálohy správci na jeho odměnu rozhodl podle § 38 odst. 3 IZ; zbylé body výroku usnesení odůvodnil odkazem na § 11 odst. 1 IZ.

Jen proti bodům I., II. výroku tohoto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatelé obsahově shodnými odvoláními (B-202, B-203) včas odvolali a shodně požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že vysloví nesouhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a s výplatou zálohy na odměnu správce. Soudu I. stupně vytýkali, že ke zjištění skutkového stavu neprováděl dokazování, a že odůvodnění napadeného usnesení obsahuje řadu kategorických tvrzení, z nichž není zřejmé, zda k prodeji nemovitostí bylo připraveno řádné výběrové řízení, a že prodej proběhl v souladu se zákonem. Setrvali na svém stanovisku, že k prodeji nemovitostí bylo třeba souhlasu věřitelského výboru, a že jejich prodej byl realizován za výrazně nižší cenu, než se kterou souhlasil věřitelský výbor a dříve též i zajištěný věřitel. Kritizoval soud I. stupně za to, že se opřel o nejrůznější rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, z nichž se však nepodávají skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, neboť probíhající řízení o neúčinnost kupní smlouvy brání vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.

Správce ve vyjádření k odvoláním (B-215) vyvracel jejich vývody a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a věřitelům uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč včetně DPH.

Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvoláním (B-216) uvedlo, že je nepovažuje za důvodná, když za rozhodující pokládá právní názor vyjádřený v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.3.2016, č.j. 4 VSPH 1952/2015-B-186, dle něhož kupní smlouva nabyla účinnosti dnem 1.1.2014 v důsledku novelizace IZ. Za této situace nebrání žádný incidenční spor vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Proto navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 298 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil, že správce opakovaným návrhem ze dne 30.3.2016 (B-190) požádal soud I. stupně o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli s tím, že zastavené nemovitosti byly zpeněženy kupní smlouvou ze dne 3.11.2011 za cenu 1.500.000,-Kč, že ke vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujícího do katastru nemovitostí došlo dne 28.12.2011, že výše nákladů spojených se správou nemovitostí činila 595,-Kč a s jejich zpeněžením činila 15.784,-Kč, že výše odměny správce činí 26.800,95 Kč včetně DPH, a že výtěžek zpeněžení určený pro zajištěného věřitele činí 1.116.706,09 Kč. Dále zjistil, že usnesením ze dne 5.4.2016 (B-191) uvědomil soud I. stupně věřitele o návrhu správce s poučením, že proti jeho návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli lze podat námitky do 7 dnů ode dne jeho zveřejnění, a že takové obsahové námitky podali včas jen odvolatelé (B-192, B-193), když toliko namítali, že u Městského soudu v Praze probíhá řízení o určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 3.11.2011, a že do pravomocného skončení uvedeného řízení nelze rozhodnout o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Tyto námitky soud I. stupně projednal na jednání konaném dne 18.5.2016 (B-198) a protože je důvodnými neshledal, vyhověl návrhu správce napadeným usnesením ze dne 26.5.2016 (B-199).

Na základě těchto zjištění odvolací soud shledal, že návrh správce plně odpovídal kritériím uvedených § 298 odst. 2 a 4 IZ, že soud I. stupně správně projednal včas podané námitky odvolatelů podle § 298 odst. 3 IZ, a že nepochybil ani v tom, když napadeným usnesením vydaným podle § 298 odst. 3 a 7 IZ návrhu správce vyhověl, maje podané námitky nedůvodnými a návrh správce věcně správným.

Je tomu tak především proto-jak správně uvedl soud I. stupně a jak správně vystihlo Městské státní zastupitelství v Praze-že se otázkou zpeněžení zastavených nemovitostí v roce 2011 mimo dražbu jen podle pokynů zajištěného věřitele a bez souhlasu věřitelského výboru a soudu, odvolací soud v posuzované věci v minulosti opakovaně zabýval vždy se stejným závěrem, totiž že po 1.1.2014 již nelze z dřívější absence těchto souhlasů usuzovat na to, že by kupní smlouva nenabyla účinnosti.

Tento závěr je odvolatelům dobře znám např. z usnesení Vrchního soudu v Praze dne 8.3.2016, sp. zn. MSPH 94 INS 12509/2010, 4 VSPH 1952/2015, ve kterém se odvolací soud zabýval dopadem absence souhlasu zástupce věřitelů a insolvenčního soudu na účinnost smlouvy uzavřené v roce 2011 s tím, že s účinností od 1.1.2014 došlo k novelizaci IZ v tom směru, že § 289 odst. 1 IZ umožňující prodej mimo dražbu se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru s následkem, že dokud není souhlas udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti, se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (§ 293 odst. 2 IZ ve znění revizní novely č. 294/2013 Sb.). Přiklonil se k právnímu názoru vyjádřenému ve svých dřívějších usneseních ze dne 12.6.2012, č.j. 1 VSPH 708/2012-B-62 a ze dne 26.4.2013, č.j. 3 VSPH 707/2012-B-101, dle nichž lze takový souhlas udělit i dodatečně, tedy po uzavření smlouvy o prodeji mimo dražbu. Uvedl, že je novelizované znění IZ, účinné po 1.1.2014, plně aplikovatelné i pro insolvenční řízení (jakož i právní vztahy z něho vzešlé) zahájená přede dnem nabytí účinnosti revizní novely č. 294/2013 Sb. (čl. II. přechodných ustanovení), že i v případě, kdy ve smyslu § 289 odst. 1 IZ ve znění před změnou provedenou revizní novelou byl souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru ve stejném znění předpokladem účinnosti smlouvy o prodeji mimo dražbu, pak po této novelizaci smlouva, k níž do té doby souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru udělen nebyl (a nic jiného její účinnosti nebránilo), nabyla bez dalšího účinnosti dnem 1.1.2014 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.1.2002, sp. zn. 22 Cdo 91/2000 a usnesení téhož soudu ze dne 24.10.2002, sp. zn. 22 Cdo 562/2001 nebo ze dne 28.1.2015, sp. zn. 30 Cdo 2922/2014). Prezentovaný závěr odvolacího soudu, jenž je zcela v souladu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ), pak byl znovu zopakován v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.4.2016, č.j. 194 ICm 3546/2015, 104 VSPH 124/2016-38.

Lze tedy shrnout, že soud I. stupně nepochybil, když důvodnými neshledal námitky odvolatelů (B-192, B-193) opakovaně a neopodstatněně zpochybňující účinnost kupní smlouvy ze dne 3.11.2011 (nadto zavkladované do katastru nemovitostí dne 28.12.2011), jakož i jejich poukaz na odvolatelem a) účelově vyvolané řízení o neúčinnost právního úkonu-této kupní smlouvy (věc byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28.4.2016, č.j. 194 ICm 3546/2015, 104 VSPH 124/2016-38 postoupena k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 1).

Pokud jde o tu část odvolací argumentace, že soud I. stupně ke zjištění skutkového stavu neprováděl dokazování nebo že není zřejmé, zda k prodeji nemovitostí bylo připraveno řádné výběrové řízení a zda prodej proběhl v souladu se zákonem, třeba připomenout, že předmětem jednání podle § 298 odst. 3 IZ jsou jen námitky samé, přičemž na takovém jednání se zásadně neprovádí jakékoliv dokazování o skutečnostech, které nebyly obsahem podaných námitek nebo jež se podávají z obsahu insolvenčního spisu veřejnosti přístupného na webových stránkách (v insolvenčním rejstříku). Ostatně obsahem podaných námitek bylo toliko právní posouzení toho, zda lze rozhodnout o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli před skončením řízení o určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 3.11.2011, či nikoliv. Z napadeného usnesení je zjevné, že soud I. stupně v uvedeném řízení neshledal žádnou překážku bránící vydání napadené usnesení, s čímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

Na věcnou správnost napadeného usnesení nemá žádného vlivu tvrzení odvolatelů o tom, že nemovitosti byly realizovány za výrazně nižší cenu, než s níž se dříve uvažovalo. Ostatně také k této otázce se odvolací soud již dříve vyjadřoval ve svém usnesení ze dne 8.3.2016, č.j. 4 VSPH 1952/2015-B-186, od jehož skutkových a právních závěrů není žádný důvod se odchylovat ani v této věci a dle něhož ve shodě s obsahem spisu plyne, že zastavené nemovitosti zajišťovaly pohledávku zajištěného věřitele zjištěnou ve výši 1.116.706,09 Kč, že zajištěný věřitel udělil správci pokyn, aby správce prodal nemovitosti oceněné znalcem na částku 2.050.000,-Kč mimo dražbu ve výběrovém řízení za částku nejméně 2,1 mil. Kč s tím, že se jedná o částku doporučenou, jak plyne z podmínek k výběrovému řízení ze dne 7.9.2011, že správce postupoval v souladu s pokyny zajištěného věřitele a poté, co obdržel jedinou nabídku ve výši 1.421.000,-Kč, vyzval v souladu s pokynem zajištěného věřitele zájemce o navýšení nabízené kupní ceny na 1,5 mil. Kč a dále akceptoval také jeho pokyn uzavřít s kupujícím kupní smlouvu. Bylo zjištěno, že nemovitosti byly nabízeny na internetových stránkách realitních serverů, na nemovitosti byla vyvěšena informace o jejich prodeji a informace o výběrovém řízení byly také vloženy do schránek majitelů okolních nemovitostí, že se přihlásil pouze jeden konkrétní zájemce, že dosažená kupní cena byla nižší než cena podle znaleckého posudku a než cena, které bylo dosaženo v předchozí dražbě (konané před insolvenčním řízením), když dlužník ani jiné osoby mu blízké nepředložily žádnou konkrétní nabídku na koupi nemovitostí, byť o ně dříve projevovaly svůj zájem. Ze shora učiněných zjištění odvolacího soudu logicky plyne, že cena dosažená ve výběrovém řízení organizovaném správcem dle pokynu zajištěného věřitele byla v daném místě a čase jediná možná, tedy že postup a výsledek zpeněžení zastavených nemovitostí-i přes absenci souhlasu zástupce věřitelů a insolvenčního soudu-nemohl nijak významně zasáhnout do práv účastníků řízení a mít za následek jejich majetkovou újmu.

Lze tedy uzavřít, že návrh správce na vydání výtěžku zpeněžení shledal též odvolací soud věcně správným vše za situace, kdy se z obsahu spisu, z podaných námitek a ani z podaných odvolání nepodávají žádné významné skutečnosti, pro něž by nebylo lze návrhu správce vyhovět.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

Odvolání směřující proti bodu II. výroku usnesení odvolací soud odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí, jímž insolvenční soud rozhodne o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčnímu správci podle § 38 odst. 4 IZ, má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 20. září 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková