4 VSPH 1445/2014-A-12
KSLB 54 INS 18016/2014 4 VSPH 1445/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci dlužnice Šárky anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírové náměstí 3100/19, 466 01 Jablonec nad Nisou, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 18016/2014-A-5 ze dne 3. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 18016/2014-A-5 ze dne 3. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 54 INS 18016/2014-A-5 ze dne 3.7.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Šárka anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice návrhem doručeným soudu dne 1.7.2014 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. S poukazem na to, že dle ust. § 103 insolvenčního zákona musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice, a s přihlédnutím k tomu, že dlužnice tyto skutečnosti dostačujícím způsobem v insolvenčním návrhu nepopsala, soud její insolvenční návrh dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl. Dlužnice totiž v insolvenčním návrhu pouze paušálně uvedla, že má pěněžité závazky více než 30 dní po splatnosti a tyto není schopna plnit, a dále skutečnosti ohledně své finanční situace. V insolvenčním návrhu chybí údaj o splatnosti kteréhokoliv ze závazků, a tento nelze nahradit ani řádným seznamem závazků, jelikož ten kýžené náležitosti také neobsahuje.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a aby rozhodl o povolení oddlužení. V odvolání tvrdí, že svojí platební neschopnost prokázala přílohami připojenými k návrhu na povolení oddlužení, zejména seznamem závazků. V insolvenčním návrhu uvedla, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků a že splatnost závazků je měsíc po poslední úhradě, popř. před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky. Uvedla, že má pět věřitelů, vůči nimž má 7 závazků, že peněžité závazky má více než 30 dnů po splatnosti a tyto není schopna splnit. Platby svých závazků zastavila v průběhu let 2009 až 2011, a z toho usuzuje, že je zcela zřejmé, že má všechny závazky více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek). Dle odst. 2 je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V odstavci 3 je vymezen obsah seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 téhož zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí položku 7 (dříve 6, původně 21) a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice v položce 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení vyznačila, že současně podává insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. V popisu okolností osvědčujících její úpadek uvedla, že má vůči 5 věřitelům 7 závazků v celkové výši 534.110,-Kč. Zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků v průběhu let 2009 až 2011, a dále pouze uvedla její platební možnosti pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Do insolvenčního návrhu přidala dokument nazvaný Doplnění oddílu 7 -Charakteristika závazků a věřitelů , v němž uvedla své věřitele, které řádně identifikovala, avšak u splatností závazků se omezila pouze na obecné tvrzení Po vykonatelném rozhodnutí nebylo hrazeno . Dlužnice k insolvenčnímu návrhu připojila všechny povinné seznamy, avšak v seznamu závazků se opět pouze omezila na konstatování o splatnosti závazků, že po vykonatelném rozhodnutí nebylo hrazeno .

Ve shodě se soudem prvního stupně je i odvolací soud toho názoru, že dlužnice neuvedla v insolvenčním návrhu žádná konkrétní tvrzení o skutečnostech osvědčujících její úpadek, ale omezila se-jak popsáno výše-toliko na obecná tvrzení, že má více věřitelů a závazky, které není schopna splácet, aniž by uvedla konkrétní údaje, z nichž by bylo možno dovodit, že je v úpadku. Takové údaje neuvedla ani v seznamu závazků, který spolu s insolvenčním návrhem soudu předložila. Za této situace tedy insolvenční soud postupoval správně, když podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužnici na to, že jí po pravomocném skončení tohoto řízení nic nebrání v tom, aby podala nový, řádný insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 30. září 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová